Nočná mora v Elm Street

Noční můru jsem neviděl snad deset let a o to větší je moje překvapení, jak skvěle pořád funguje, jak výborně je to vymyšlený a realizovaný horor. Propojení a prolínání reálného a snového světa je naprosto fascinující, postavy jsou v rámci žánru věrohodné, napětí gradované na max. Co víc si přát? Cravenův opus magnum (a že mám třeba Vřískot zatraceně rád!). (14.08.2006)

„Co na to říká koroner?“ – „Zvrací od chvíle, co to uviděl!“ Když mi bylo zhruba deset jedenáct let, měl jsem lákavou možnost volby: buď budu doma večer sám, nebo půjdu s bratry do kina na popáleného chlápka, jehož osud vzali rodiče dětí z jedné ulice razantně do svých rukou. Dneska je to víc k pousmání, ale atmosféru a množství nápadů to zdaleka neztratilo. Navíc je to mile bizarní a velmi atmosférické. A Robert Englund je luxusní démon. Přesto tohle zvrácené dítě Wese Cravena nemělo zdaleka na růžích ustláno. Studiím se látka nezamlouvala, dokonce ani jeho kamarád Sean S. Cunningham, který měl režírovat scénu roztékajících se schodů, měl k námětu výhrady. Látce věřil až Robert Shaye, který prakticky na koleně založil společnost New Line Cinema. Ta do světa vypouštěla samá finanční selhání a (ne)úspěch Freddyho měl být pro další „život“ studia klíčový. (02.06.2012)

Po více než 20 let už veškeré napětí z filmu vyčpělo. Zůstává film smutně poznamenaný dekadentní módou osmdesátých let. Nejděsivějším elementem celého filmu tak pro mě je trvalá johnyho Deppa. Krom toho je film poznamenám prehistorickými syntetizátory, takže zvuk a hudba působí jako the best of Duran Duran. Jedná se vlastně o klasickou teenagerovskou vyvražďovačku. Pocit strachu se fakt nedostavil. Tu třetí hvězdičku si u mě film vysloužil originální postavou, jejíž příběhy jsem jako teenager hltal. (18.11.2006)

(1001) Velký problém tohohle filmu vidím v té naprosto otřesné osmdesátkové produkci. Protože i když si myslím, že spousta starých věcí může být kvůli své neumělosti a naivitě proklatě stylová a zábavně špatná, tak tahle strašná syntetizátorová hudba v kombinaci s napomádovanými účesy nějakým způsobem účinkuje tak, že mi vstávají všechny chlupy na těle, ale určitě ne tak, že by se mi to líbilo. Takhle na mě film působí, jako by pár dost dobrých nápadů (třeba natočení a sestříhání Tininy smrti, potom Nancy v koupelně, gejzíry a jazyky a tak) bylo umístěno do velkého smotku skelné vaty a já si měla do něj skočit, abych se k těm scénám dostala. Když už mě má svědit a pálit celé tělo, tak bych za to chtěla víc. (Ať jsou si klidně nagelovaní, ale jinou hudbu, prosííím.) (16.08.2009)

Do dneška nezapomenu, jak jsem vůbec poprvé viděl v televizi Noční můru. Máma měla za to, že už dávno spim, mezitím co já za dveřma vesele šmíroval. Ve školce jsem si pak dlouho poté kreslil toho pána v klobouku, vyprávěl o něm kamarádům, což učitelky vůbec nechápaly. Jen jedna z nich měla pro mě pochopení, a nosila mi různé obrázky a plakáty s filmovou tematikou. Pěkný časy, jen co je pravda... Craven tu zkrátka vytvořil kultovní postavu, se svým charakterem a černým humorem natolik odlišnou od ostatních zabijáků té doby. Freddy Krueger byl zkrátka zábavnější, i právě proto se tenhle břitoruký hrdina stal postupem času výdělečnou značkou a popkulturní ikonou. (19.09.2012)