Elektrické sny

mate radi osmdesatky? synthi pop, bozi design, uchylny hadry/hair a ta skvela utopisticka vize pocitacu, jako ukecanych kamosu, kteri budou ovladat vasi mikrovlnku a jeste vam popreji k narozeninam? a to vsechno v klasickem interface cerna obrazovka - zelene pismo? tak presne o tom je electric dreams, cislo pet zije na druhou zabalene v hudbe od human league. (05.09.2005)

Sice jsem tu dobu barevných oblečků, divných účesů a ulítlé disko hudby prakticky nezažil (Ač jsem se v ní narodil), ale mít stroj času, tak se do ní hned přestěhuju. Electric dreams vykresluje osmdesátkovou naivitu, která panovala kolem počítačů. ,,Jasně, koupím si počítač a on za mě bude otročit. Bude mi vařit kávu, uklízet a třeba s ním budu mít i sex a až mu koupím modem, tak za mě bude chodit i do práce." Takhle nějak byla se daly popsat signály, které film vysílá. Plus také varování, aby se člověk nestal postupně na svém vynálezu příliš závislý. Z dnešního pohledu můžou být technické věci kolem počítačů v tomto filmu směšné (Komp zkratuje, když hlavní hrdina pobryndá klávesnici šampusem), ale to k tomu tak nějak patří a dělá to film roztomilým. Stejně jako příjemná elektro hudba, která se hezky poslouchá a slušně dokresluje film. Navíc jsou zde sympatičtí herci a i když se film odehrává prakticky v jednom bytě, tak má docela švih a díky krátké stopáži velice příjemně uteče. ,,Jsme sousedi, co když se nebudeme mít rádi?“-,,Tak se jeden z nás přestěhuje. Co když se budeme mít rádi?“- ,,Tak se jeden z nás přestěhuje.“ (11.07.2008)

O Vánocích jsem trochu zavzpomínal a s trochou nostalgie jsem si Elektrické sny znovu pustil. V mých očích své kouzlo neztratily. V hlavě jsem si je udržoval kvůli písním, které jsem si z filmu vyhledal. Podle mě je hudba především to, co film posiluje. Ale hlavním tahounem je boj Milese a Edgara o přízeň mladé violoncellistky Madeline. I když má Edgar hodně navrch, člověk je přece jen člověk. Hned to však ve mně rozvinulo myšlenku, jaký by byl vztah se strojem :-D. (29.12.2016)

V době, kdy počítače byly spíše sci-fi než realita a lidé o nich snili, jako o ideálním pomocníkovi/příteli/manželce/uklizečce jsou dávno pryč. Přesto tento snímek ukazuje přímo takový případ muže, který si pořídí počítač s očekáváním, která jsou ještě v negativním smyslu překonána a on se stává otrokem svého vlastního stroje. Možná trochu vtipně působí rok výroby 1984, ale celkový dojem béčkovosti a snahy přijít se zajímavým nápadem, který není doveden do preciznosti, zůstává velkým slabým místem. Vedle toho je nezajímavé obsazení, které ani oku nelahodí jak by mohlo. B-éčko, které potěší skalní fanoušky podobných děl, ale jinak jde o nepoužitelný snímek. (06.03.2008)

80's boli vazne crazy a preto ich tak zeriem :).....o logike nema cenu diskutovat, namet o uciacom sa, milujucom a ziarlivom pocitaci je usmevny sam o sebe ale cele je to tak sympaticky naivne ze tomu neodolate+skvele popove hitovky a orchester= fajnova oddychovka na jedno pouzitie ktora nejake vyssie ambicie nema ale vcelku dobre pobavi. (23.04.2010)