Paříži, miluji Tě
Paris, je t'aime
Paris je t'aime
Paris, I Love You
Paris Je T'Aime
Obsahy(2)
V Paříži, miluji Tě se sešli světoznámí režiséři, mezi něž patří bratři Coenovi, Gus Van Sant, Gurinder Chadha, Wes Craven, Walter Salles, Alexander Payne a Olivier Assayas, aby společně ukázali Paříž způsobem, jaký tu ještě nebyl. Natočen lidmi stejně kosmopolitními jako město samo. Americký turista vidí rasové napětí a paranoidní vize města. Mladá emigrantka pracuje v buržoazním prostředí. Americká hvězdička natáčí film. Muž neví, zda být s manželkou nebo milenkou. Mladík pracuje v tiskárně a touží po jiném muži. Otec se pere se vztahem ke své dceři. Pár se snaží okořenit svůj sexuální život. To je jen pár zážitků, které tvoří PAŘÍŽI, MILUJI TĚ... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (4)
Recenzie (636)
Zrnko rozmanitosti dozrieva v tomto filme veľmi rýchlo a každým príbehom rastie. Je však škoda, že s ním skoro rovnako rýchlo dozrieva aj zrnko samoúčelnosti. Šestnásť odlišných mini príbehov, z ktorých sa každý snaží poukázať na prívetivé, i odvrátené stránky mesta lásky a módy. Príbehy sú vkusne a zručne natočené, niektoré sú jasnou stávkou na istotu, niektoré dokázali očariť svojou kúzelnou hravosťou a nevypočitateľnosťou. Jasné však je, že Paríž má určite omnoho viac tvári, ako je jeden film schopný poňať a pár príbehov (a lokalít) mi tam ešte chýbalo, ešte jasnejšie je to tomu, kto toto mesto navštívil. Pokiaľ ma má však film len zaujať, pobaviť, dojať (vedzte, že to všetko je možné aj počas päťminútového príbehu), tak potom nemám čo riešiť a len spomínať a pripomínať si, že aj ja som niekedy možno bol súčasťou jedného z nich. A dúfať, že snáď ešte niekedy budem. 80%. ()
Tyhle povídkové koláže na téma hlavních měst jsou vždycky problematické. Paříž po roce 2000 přece nemůže být tak ploché město příběhů, které v jednotlivosti nezaujmout a v celku zapadnou. Kdybych si neděla poznámky, tak po pár dnech nevzpomenu ani na tu vcelku odvážnou Tykwerovu romanci s Portmankou a ten milý závěr Payneho, ve kterém se s městem všech měst rozloučila taková mile zemitá Američanka. Gérard Depardieu vysloveně zklamal a Natali natočil absolutní blbost. 18 fragmentů je skutečně příliš na jeden film. ()
Osmnáct skvostných miniatur, osmnáct ledovců uprostřed moře lásky. Osmnáct kvalitativně rozverných příběhů, které spojuje jedno město. 1. Montmartre (Bruno Podalydès): Jalová historka s trapně jednoduchou myšlenkou a pointou, jež vyšuměla do ztracena - 60%. 2. Quais de Seine (Gurinder Chadha): První z příběhů emigrantů žijících v Paříži a rovnou ten nejnasládlejší, pohádka jako od Disneyho – 50%; 3. Le Marais (Gus van Sant): Nejtajemnější povídka, která může být jenom o dvou spřízněných duší, ale taky nemusí – 65%; 4. Tuileries (Joel a Ethan Coen): Spojení Steve Buscemi + bratři Coenovi + pařížské metro zní slibně, jenom lehoučce úsměvný střet typického loosera se zamilovaným párem spíše zklame – 70%; 5. Loin du 16éme (Walter Salles a Daniela Thomas): První z menších vrcholů celého projektu, téměř bezeslovný výsek z pracovního dne jedné emigrantky začíná a končí mezinárodně srozumitelnou uspávankou – 80%; 6. Porte de Choisy (Christopher Doyle): Tak tahle pošahanost šla zcela mimo mne, nestačil jsem zírat, kolik nesmyslů lze natřískat do nějakých sedmi minut – 20%; 7. Bastille (Isabel Coixet): Coixetovou snadno poznáte podle typicky posmutnělé nálady a silnému emočnímu náboji, zamrzí ta kapka klišé v závěru – 75%; 8. Place des Victoires (Nobuhiro Suwa): Pozoruhodný výkon Juliette Binoche v lehce snovém příběhu o střetu neposkvrněného dětského světa se smrtí – 75%; 9. Tour Eiffel (Sylvain Chomet): Můj favorit n°1, nadevše kouzelná fantazie z nepopsatelného (neboť slovy pohrdajícího) světa mimů, skoro tak rozkošné jako Trio z Belleville – 95%; 10. Parc Monceau (Alfonso Cuarón): V jediném záběru natočené hříčka s pointou, pro kterou rádi přehlédnete celkovou samoúčelnost – 80%; 11. Quartier des Enfants Rouges (Olivier Assayas): Opět povídka založená na pointě, ale navíc přidávající trpký doslov a fajn výkon Maggie Gyllenhaal – 80%; 12. Place des fêtes (Oliver Schmitz): I při své zkratkovitosti velmi působivý, jakožto smutný pohled do pařížského podsvětí – 80%; 13. Pigalle (Richard LaGravenese): Dvě herecké legendy (Hoskins, Ardantová) hrají suše konverzační hru s divákem i sami se sebou – 60%; 14. Quartier de la Madeleine (Vincenzo Natali): Zpola úspěšný pokus o žánrové zpestření – silně stylizovaná hororová love story doplácí na svou chladnost – 70%; 15. Père-Lachaise (Wes Craven): Překvapivě nehororový, leč nikoliv hororových prvků prostý příspěvek Wese Craven je koncipován jako miniaturní pocta Oscaru Wildeovi (vtipně obsazený Alexandr Payne) – 70%; 16. Faubourg Saint-Denis (Tom Tykwer): Povídka, pro kterou bude Paris Je taime zbožňovat nejvíce lidí – videoklipově sestříhaná historie jednoho vztahu končí dechberoucí větou „I see you“ – 90%; 17. Quartier Latin (Gérard Depardieu a Frédéric Auburtin): Díky sympatickým hercům úhledně nazdobená jednohubka poněkud mdlé chuti – 55%; 18. 14e arrondissement (Alexander Payne): Payne na (pro něj typickém) příběhu průměrné Američanky názorně předvádí, jak snadné je zamilovat se do Paříže a dává konkrétní podobu názvu celého projektu – 85%. Ačkoliv bych minimálně kvůli třem kouskům tohoto přeslazeného dezertu (jako kontrapunkt doporučuji Kassovitzovu Nenávist) rád hodnotil pěti hvězdičkami, musím brát v potaz značnou kvalitativní (i náladovou) nevyrovnanost a doufat v jinou, lepší a komplexnější poctu městu nad Seinou. Apendix: Slovo „rozmanitost“ je na místě, řeší však něco? 75% Zajímavé komentáře: Adrian, Nathalie, DaViD´82, A.Kesher, HAL, wipeout, Lestat () (menej) (viac)
Horko těžko věřím, že se tímhle dílkem pokusili vzdát jednotliví tvůrci hold Paříži. Ač jsem se z ní včera vrátila, její atmosféru jsem z tohohle filmu cítila jen poskrovnu, spíš mi přišlo, že spousta ze zúčastněných režisérů do Paříže jela čistě jen proto, aby se natočila ta jejich pětiminutovka a pak zase rychle domů, hlavně žádný zdržování. Nějak mi unikla i pointa většiny povídek, to už lépe dopadla Abeceda smrti, v níž tvůrci dokázali z podmínky "natoč horor, který se bude vztahovat k určitému písmenu" vytěžit daleko víc, než ti, jejichž podmínkou byla "romantická Paříž". Allen vzdal se svou Půlnocí této metropoli daleko větší poctu, u níž mi alespoň nad tou Paříží nejednou zaplesalo srdce. Tahle rádoby pocta však vyšumí do ztracena raz dva a rozhodně z ní nemám nějaký láskyplný pocit. 40% ()
Skvostný povídkový film koncipovaný jako pocta městu nad Seinou, 18 filmových střípků, z nichž se pomalu, ale velice působivě skládá poetická mozaika odrážející náladu a chuť kosmopolitního města (pohříchu ale s převažujícím vlivem rastru amerického, který však městu propůjčuje zajímavé konotace - hlavně tedy v závěrečné povídce - deníku americké turistky - pošťačky z Denveru). Leitmotivem všech 18 minipříběhů je vztah muže a ženy a s ním spojená láska ve všech jejích fázích a podobách - od letmosti a sotva postřehnutelných počátků po tragické i rozverné konce... Jediným příspěvkem, který mne nebavil (a jehož smysl uvnitř konceptu snímku jsem nepochopil) byla podivné asijské extempore o kadeřnici - bojovnici a jejích metamorfózách, naopak vrcholů bylo hned několik - vtipná a stylová Coenovská variace na násilí v metru, Père-Lachaise Wese Cravena, který vtipně oživuje ducha v Paříži pohřbeného Oscara Wildea, Bastille od Isabel Coixet s postmoderně vševědoucím vypravěčem a lidsky silným příběhem, Place des fêtes Olivera Schmitze s lidsky hlubokým vhledem do složité komplexnosti osudů lidí na okraji společnosti či přistěhovalců, Faubourg Saint-Denis německého mága Toma Tykwera, který osobitě žongluje s významy a rychlostí filmového času a formálními postupy videoklipu dosahuje maximálního efektu a účelnosti, a především Tour Eiffel Sylvaina Chometa coby poetický příběh městem se pohybujícího mima, jehož krása a křehkost mne doslova ohromila... Tenhle film je tak různorodý, má tolik vzájemně se vylučujících ingrediencí, až někde vzadu objevíte jeho krásnou, univerzálně fungující chuť... Jděte na něj, pochutnejte si... Podobné filmy: New Yorku, miluji Tě!, Láska ve městě, Povídky z New Yorku, Noc na Zemi, Amélie z Montmartru ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (8)
- Povídka 'Parc Monceau' od Alfonso Cuaróna byla natočena jako jeden nepřetržitý záběr. (DaViD´82)
- Režisér Julio Medem měl také natočit jednu z povídek. Ač jí i začal připravovat, tak nakonec musel odmítnout, jelikož termín realizace kolidoval s natáčením jeho nového celovečerního filmu. (DaViD´82)
- Původní záměr byl natočit rovných dvacet povídek. Každá by se přitom odehrávala v jednom z dvaceti pařížských obvodů. Sice to tak bylo i zrealizováno, ale pro finální sestřih byly vynechány dvě povídky představující XV. a XI. obvod čili se od záměru odstoupilo. (DaViD´82)
Súvisiace novinky
Zemřel herec Gaspard Ulliel
Přichází smutné zprávy z Francie. Ve věku 37 let zemřel po tragické nehodě na lyžích francouzský herec a držitel dvou cen César, Gaspard Ulliel. O jeho skonu informovala agentura AFP. Talentovaný… (viac)
Festival krátkých filmů Praha
Vyznání lásky osmdesátkovým akčňákům jménem Kung Fury, sonda do světa pornohereček, ale i pocta slavnému kameramanovi Jima Jarmusche a Guse van Santa. Takový bude 11. Festival krátkých filmů Praha,… (viac)
Neuromancer má lepšího režiséra
„Bible kyberpunku“ z pera Williama Gibsona se už pěkných pár let chystá na plátna kin. Když bylo ohlášeno, že ji bude režírovat Joseph Khan (tvůrce šílenosti Torque – Ohnivá kola) a hlavní roli si… (viac)
Clooneyho „bokovka“
George Clooney začne tento pátek v amerických kinech zírat na kozy a to je čas, kdy je potřeba upozornit na jeho osobu novinkou o nějakém dalším projektu. Král hollywoodských sympaťáků právě v těchto… (viac)
Reklama