Štyri svadby a jeden pohreb

Bytí citu dvou břehů. Býti svědkem. Prvního. Amora s kyticí kal, kterého si bere na starost. Pod svá křídla. Mendelssohn. A  druhého. Když lákavý, lakovaný ruch utichne. Lkát bude. Místo myrt. Mít sólo pro kar, truchlení srdce. Charónův rekviem. Jsou dny úsměvů. Dny slz. Jeden s jednou se snoubí. Oblek s vlečkou. Jiná se váže. Stužka. Na klopu smutnění. V kruhu mužů a žen. Setkání se sblížením, loučením lásek. Láska jako hřeb, obřadný pojem. Hřeben, který laskavě i bolestně češe. Nečernobílý vjem, kterému každý člověk, i sám nebožtík přeje. (11.01.2023)

Takový předchůdce Love actually, viděl jsem to jen jednou, a myslím, že mi to bohatě stačilo už tehdy. Nechutně pozitivisticky laděný snímky opravdu nevyhledávám. Tento film má s "láskou nebeskou" společné i to, že i zde se objevuje onen přihlouplý song "love is all around", který pak ještě přihloupleji využili právě v Lásce nebeské. Takže od toho ruce pryč. Ve své době byl ale tento film hodně chválen a byl hodně úspěšný, takže mě překvapuje že to zde má "jen" 73%. Čekal jsem víc. No, jak vidět, tento film se ještě kultem nestal, Láska nebeská už bohužel ano. (09.04.2013)

Když byl režisér Lindsay Anderson hostem na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, poskytl zde mimo jiné zajímavý rozhovor časopisu Rock&Pop. Byla mu položena otázka, jaký film z poslední doby považuje za nejlepší, a naopak. Anderson uvedl jako nejlepší snímek Co žere Gilberta Grapea, jako nejhorší pak právě tento (mnohem úspěšnější) Newellův film. Charakterizoval ho jako "nechutně buržoazní záležitost". Po Gilbertovi jsem se vcelku usilovně pídil (nakonec, kdo by nedal na doporučení tvůrce úžasného O Lucky Mana s neméně úžasným Malcolmem McDowellem?) a brzy jsem ho také - díky polské televizi - zhlédl. Čtyři svatby za nějaký čas potom uvedla Nova. Mám vcelku rád představu staré dobré Anglie, jako kolébky duchařských příběhů vyprávěných u krbu, s jejími kluby gentlemanů s dýmkou a deštníkem, mám rád představu londýnské mlhy, blata a vřesoviště, černohumorné historky Roalda Dahla, Doktora v domě, nebo ty fenomenální šílence z Monty Pythonů. Tady není po ničem podobném ani památky. Mám rád svatby, a jistým způsobem mě fascinují pohřby. Od filmu s takovým názvem by se tedy dalo čekat, že se mi bude líbit. Avšak chyba lávky: V tomto snímku je vše podáno v tak tupě snobském, dokonale povrchním a chladném duchu, že si člověk nemůže nevzpomenout na Andersonova slova o buržoazním filmu. Nechtěl bych být hostem na těchto svatbách (brr), nechtěl bych se účastnit takového pohřbu (dvojnásobné brr). Zde nenajdu žádného našince. Jsem tu pouhý cizinec, který se raději vytratí někam do nejbližší hospody, aby spláchl onu pachuť, která z Newellova chladného filmu čiší na sto honů... [Mimochodem: Je zajímavé, jak šla po Čtyřech svatbách kariéra Andie MacDowell dolů. Taková hvězda, a kde je jí dnes konec.] (27.08.2007)

Snad nejpřeceněnější film vůbec. Postavy jsou jak odněkud z Mimózova, teda minimálně se jejich charaktery nehodí k tomu, jak nakonec dopadnou, protože se nedá říct, že by např. Grant byl muž činu. Nikdo mi není nijak zvlášť sympatický a jejich rádoby životní problémy mě nechávají naprosto chladným. Děj je vyloženě nudný a ani britského humoru se mi moc nedostalo. (25.11.2005)

Film som videl už strašne dávno a mal som snáď trinásť rokov, takže ma pochopiteľne nijako neočaril a odvtedy som nemal potrebu pustiť si ho opäť. Spomenul som si naňho až dnes, keď som si pozrel Čo sme komu urobili a v spomienkach sa mi vynorili aj reklamy, ktoré sprevádzali takmer všetky VHS kazety z videopožičovne na spomínané 4 svadby a keďže som v tom čase poznal Atkinsona ako pána Beana, dúfal som že sa zasmejem. Nestalo sa, keďže ani náhodou som vtedy nepredstavoval cieľovú skupinu obecenstva určenú tomuto filmu. (02.11.2019)