Štyri svadby a jeden pohreb

Chvíľu som rozmýšľal, či si tento film, odvážne zaradený do žánru komédia, zaslúži zníženie hodnotenia. Ale bola to iba chvíľa. Stačilo si spomenúť na trápnosti maskované za vtipy, za pomalý a s trhaním sa pohybujúci dej, ktorý ani pri tomto pohybe neponúkal nič nové, iba variácie už videného. Zúfalo ma tento film nebavil a verím, že viac, ako desiatim tisícom užívateľov sa páčil. Vkus má dosť abstraktný charakter. (14.01.2021)

Tak nakoniec to chcelo 2 pozretia, kým som docenil anglický suchý humor v tejto nadpriemernej romantickej komédii. Pred 10timi rokmi som neveriacky krútil hlavou. Aj keď scéna, v ktorej McDowell popisuje klasicky vyhúkanému Grantovi milostné zážitky zo svojej minulosti, je pre mňa rozpačitá aj dnes. Ako mi potom môže byť sympatická? Bral som to ako scenáristický omyl a tváril sa, že to tak nebolo:))). (09.08.2009)

Když byl režisér Lindsay Anderson hostem na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, poskytl zde mimo jiné zajímavý rozhovor časopisu Rock&Pop. Byla mu položena otázka, jaký film z poslední doby považuje za nejlepší, a naopak. Anderson uvedl jako nejlepší snímek Co žere Gilberta Grapea, jako nejhorší pak právě tento (mnohem úspěšnější) Newellův film. Charakterizoval ho jako "nechutně buržoazní záležitost". Po Gilbertovi jsem se vcelku usilovně pídil (nakonec, kdo by nedal na doporučení tvůrce úžasného O Lucky Mana s neméně úžasným Malcolmem McDowellem?) a brzy jsem ho také - díky polské televizi - zhlédl. Čtyři svatby za nějaký čas potom uvedla Nova. Mám vcelku rád představu staré dobré Anglie, jako kolébky duchařských příběhů vyprávěných u krbu, s jejími kluby gentlemanů s dýmkou a deštníkem, mám rád představu londýnské mlhy, blata a vřesoviště, černohumorné historky Roalda Dahla, Doktora v domě, nebo ty fenomenální šílence z Monty Pythonů. Tady není po ničem podobném ani památky. Mám rád svatby, a jistým způsobem mě fascinují pohřby. Od filmu s takovým názvem by se tedy dalo čekat, že se mi bude líbit. Avšak chyba lávky: V tomto snímku je vše podáno v tak tupě snobském, dokonale povrchním a chladném duchu, že si člověk nemůže nevzpomenout na Andersonova slova o buržoazním filmu. Nechtěl bych být hostem na těchto svatbách (brr), nechtěl bych se účastnit takového pohřbu (dvojnásobné brr). Zde nenajdu žádného našince. Jsem tu pouhý cizinec, který se raději vytratí někam do nejbližší hospody, aby spláchl onu pachuť, která z Newellova chladného filmu čiší na sto honů... [Mimochodem: Je zajímavé, jak šla po Čtyřech svatbách kariéra Andie MacDowell dolů. Taková hvězda, a kde je jí dnes konec.] (27.08.2007)

Tak jsem zase jednou viděl romantickou komedii, kterých se bojím jak čert kříže. A proč k tomu došlo? Slýchával jsem totiž, že se jedná zejména o komedii černou (pohřeb v názvu tomu i napovídal), ale po zkouknutí tak nějak nevím, co na tom bylo černého, možná chvilkami cynické pohled na manželství. Přestože se tedy jedná zejména o komedii romantickou, dost zachraňuje její vkusné provedení v anglickém stylu. Párkrát jsem si i vzpomněl na Lásku nebeskou, kterou jako jednu z mála v žánru můžu. Velmi často jsem se i tady příjemně pousmíval, což považuji v žánru za důležité a vždy když se na scéně objevil Rowan Atkinson (škoda že to nebylo víckrát), pousmání se proměnilo v plně otevřenou pusu. Milými scénkami je protkán celý film, jen škoda, že na konci už to trochu slábne a ústí v plně očekávaný závěr plný klišé. Rozhodně však nemohu říct, že bych se tento sobotní večer nudil. Plus určitě také patří půvabné Andie MacDowell. (15.08.2009)

Tento film je po celých 117 minut doslova napěchován britským humorem. Kontrast čtyř svateb a jednoho pohřbu dává tomuto filmu vyváženost skvělých a vtipných dialogů a situací spolu s dojemnou scénou s Johnem Hannahem, coby řečníkem na partnerově pohřbu. Osobně dávám maximální počet hvězd, protože mě opět Britové přesvědčili o tom, že jsou nejlepší filmoví tvůrci v naší galaxii. (09.01.2009)