Poslední dům nalevo

Jeden z mála případů, kdy remake zvítězil nad původním filmem. Wes Craven ve svém režijním debutu nijak neoslnil. Je mi jasné, že si z toho tak trochu dělal legraci - brutální čin vs. veselá hudba apod. - ale podivná kamera, protahovaný rozjezd a směšné herecké výkony ze snímku dělají nudnou amatérskou záležitost. (10.12.2012)

Tohle killer movie/ exploitation je pradědkem Devil's Rejects, ale i dalších podobných násilností, co se za posledních 30 let natočily. Samozřejmě to nedosahuje takové míry shockingu jako kdejaký dnešní snímek, ale svůj půvab to myslím zdaleka ještě neztratilo./ Parta saďourů --nadšenec do sexuálních zločinů, hrubián vůdčí typ, jedna blbá nána, slaboch závislák (what would you do if you were me?)-- si na útěků z vězení chytí dvě mladý holky. Pohrají si s nimi stylem ponížít, znásilnit & zabít, jenže náhodná návštěva rodičů jedné z obětí se jim pak po právu vymstí./ Ačkoliv už to dneska sem tam působí nechtěně vtipně, případně amatérsky, odlehčené momenty se střídají s těmi vážnými a překvapivě naléhavými. Jedna pasáž se dostane vyloženě nad věc, když skvěle zachytí onu pověstnou prázdnotu těsně po vražedném aktu. And the road leads to nowhere... (screeny) (24.12.2008)

Craven vychádza z tématu, ktorý bol vo filmovom priemysle prezentovaný viackrát a nikdy nie v takto kontroverznom obale. Myslené nezdravo. Kadencia násilia a jednostrannosť deja je tak nechutne a oplzlo očividná, že stráca svoju "dokumentárnu úchylku". Škoda, že film zapadol do kategórie dementnej účelovosti alá Cannibal Holocaust, než do naturalistického Texas Chainsaw Massacre, ktorý svoj relatívne amatérsky look a prácu s nehercami vytiahol do veľmi nepríjemnej, až mrazivej úrovni... (06.02.2016)

Svoje sympatie k režisérovi Wesovi Cravenovi neskrývam a je ho vidiet i pri mojích reckách na jeho filmy a tak je jasné, že som šiel do tohto filmu s istým nie očakávaným ale niečím takých, že si proste vo vlastnej hlave nedopustím pomysliet, že je to zlý film, ale určite som vela nečakal a to už z týhto dôvodu: je to predsa len nízkorozpočták a ktomu točený v rou 1972 a tie triky a vlastne celá filmová technika nebalo na takej úrovni ako je dnes, ale i napriek tomu film na mna pôsobil dobre. Dostali sme to čo sme mali, násilie počas celého filmu, fyzické, psychické + sexuálne ponižovanie a obtažovanie zakončené tým čo asi každý čaká. Ked sa dve naivné teenagerky dostanú náhodou do rúk trom resp. štyrom kriminálnykom po ktorých pátra polícia je zle nedobre. Craven nám ukázal a zobrazil celý konflikt dost reálne a nielen tak ako to môžeme vidiet v dnešných hororoch kde vrah svoju obet proste zabije a nič viac, nie že by to bolo málo, ale ked už daný vrah vie čo asi spraví a že svoju obet zabije tak si s nou aj užije. A toto nám dal Craven zobrazil nám, že naši kriminálnici sa chcú proste zabávat a nie len jednoducho zabávat a to je to ponižovanie a následné týranie obete. Dalej ma prekvapila tá nehanblivost herečiek, ktoré ukázali vic než som čakal. V dnešných hororoch vidíme hádam v každom druhom horore nahé ženské a ich odhalené poprsie, to ma už nikdy neprevpavý ked to vidím(ale ved ked už má film dostat Raiting "R" za krv, a vulgarizmy tak nejaká tá nahota už neuškodí nikomu), ale v tomto horore a vlaste v tých starších vidíme viacej než teraz, nieže by som sa v tom vyžíval, ale dost ma to prekvapilo. Celá recenzia: TU (15.07.2007)

Má rodič právo popraviť vraha svojho dieťaťa? Téma na obsiahlu diskusiu a námet na seriózny film (viz. Prameň panny Ingmara Bergmana). Lenže rejža Wes Craven a producent Sean S. Cunningham nechceli natočiť seriózny film. Sexuálne poníženie a šokujúce násilie na človeku miešajú s veselou hippie hudbou a komediálnymi výstupmi prihlúplych malomeštiackych policajtov. A síce tým zaujímavo nabúravajú štylistické klišé filmov doby kvetinových detí, filmárskym amatérizmom svoje dielo potápajú do bažín lacnej provokácie. (05.10.2003)