Vojnový fotograf

Jelikoz mi neni lhostejne, co se ve svete deje, tak se zajmem sleduji spoustu fotografii z ruznych valek, prirodnich katastrof a jineho lidskeho stradani. Za praci dokumentarnich a valecnych fotografu jsem vdecny. Nejednou me ale napadne, co je to vubec za lidi? Fotografovat zenu, ktera prave prisla o dite nebo rodinu, ktera prisla o strechu nad hlavou... V konecnem efektu urcite prevazuji pozitiva tohoto cinu, ale presto... Dokument je zdarily, v divakovi tento film musi neco zanechat. (15.08.2015)

*MĹKVY JIM* Díva sa na to miestami ťažko. A nie len kvôli obrazovému záznamu (foto a video), prostredníctvom ktorého sa stávame súčasťou videného, ale aj kvôli samotnej osobe fotografa, ktorý je v bezprostrednej blízkosti tragédie, meter od uplakanej tváre, od znetvoreného tela, od mŕtveho príbuzného... A kvôli nemu sa cítime tak akosi nepríjemne, až trápne. Je zvláštne vidieť všade navôkol všetku tú hrôzu a uprostred toho jedného človeka stláčajúceho spúšť fotoaparátu, ktorý tam pobehuje a mieri objektívom a pôsobí tak hrozne nezúčastnene. Som vďačný za svedectvo, ktoré cez svoje fotky James a iní jemu podobní prinášajú, pretože verím, že môžu vecami pohnúť. Ale rovnako viem, že by som nechcel byť vojnovým fotografom, teda človekom, ktorý nemá na výber a na rozdiel od fotografovaných, ktorí prežívajú "len" tú svoju hrôzu, on ich musí prežívať stovky. Verdikt v 1 vete: Nevídaný portrét jedného z najznámejších vojnových fotografov. 04.01.12 (04.01.2012)

Nachtwey působí vyrovnaně až chladně a jeho snímky jsou až nechutně dokonalé aniž by si pomáhal jinak než převedením (většiny) snímků do černobílé škály. Širokoúhlé sklo zajistí ostrost celého snímku, priorita času na 1/250 zase ostrost pohybovou (oprava - asi fotí na manuál). Veškerá kouzla jsou v kompozici a síle motivů. Jeho genialita není lidskost ale její opak. Fotoaparát není jeho prodlouženou rukou, on je prodlouženým tělem fotoaparátu. Chladný stroj na esteticky dokonalé obrázky hrůz světa. (19.07.2009)

Jako celek není dokument až tak skvělý. To ovšem rádi odpustíme, jelikož jde o velmi silné téma a o velmi zajímavou ikonu fotografie. James si musel (musí) procházet vnitřními démony, které si zřejmě nedokážeme ani představit. Je celkem logické, že vás takové zkušenosti oddálí od většinové společnosti a stane se z vás samotář, který nemá rodinu. Toto povolání, s takovým nasazením, je s rodinou v podstatě neslučitelné. Další otázkou zůstává, zda člověk dokáže žít "normální" život po všech těch hrůzách. Takový Antonín Kratochvíl je snad už počtvrté ženatý a dokazuje, že toto povolání rodinnému životu zrovna nepřeje. Respekt. O důležitosti této práce není možno pochybovat, otevírají nám oči, přenášejí události, které by nám byly navždy uzavřeny. (30.04.2015)

…. „ Po té, co padla Berlínská zeď se válka změnila. Už nikdy nebude národ proti národu, ale lidé proti lidem. Namísto vyspělých zbraní... pušky a mačety. James Nachtwey, nejproslulejší světový fotograf, zachytil tyto nové konflikty a oběti způsobem, jakým to nikdo jiný nedokázal.“ Velice působivý dokument o tom, kolik smutku, zoufalství, bolesti a bídy se dá vyjádřit fotografií, pokud fotoaparát drží muž jako je James. Muž, který si sám klade otázky …. „Vydělávám si utrpením jiných lidí? Bylo jejich utrpení a bída ... můj žebřík k úspěchu? Využívám lidi? Jsem upír s fotoaparátem?" Muž jehož snímky jsme viděli, jenom jsme možná neznali jeho jméno. Ale já ho už nezapomenu. 5* a bez váhání. (27.09.2006)