101

Ty 4* jsou za koncert, dokument do hodnocení nepočítám, protože už jsem ho viděl hodně dávno a vim, že mě to tenkrát moc nebavilo. Koncert je to však dech beroucí, na kapelu, jejíž podiová prezentace se v té době v podstatě opírala téměř jen o osobu frontmana Davea Gahana, protože ostatní členové většinu koncertu trávili skoro nehybně za klávesami, přišlo téměř 70 000 lidí. Proč tedy jen 4*? Nechápu, proč není záznam úplný tak, jako je tomu na audio cd, takhle to má jen cca 50 minut, přitom ve skutečnosti hráli přibližně dvakrát tak dlouho. Druhý drobný nedostatek, který však jen potvrzuje výše vyřčené, spočívá v tom, že minimálně 80% času je v záběru zpěvák. Ne že by mi vadil, výkon předvádí skvělý, i přesto bych však uvítal častější záběr na ruce a tedy hru Alan Wildera tak, jako je tomu třeba na koncertním záznamu z Hamburgu 1985. (30.06.2006)

V osmdesátých letech jsme se s depešáky s nezájmem minuli, ale o dvacet let později se něco změnilo. Tedy z jejich strany to nebylo, stále mne ignorují, ale mě z nějakého neznámého důvodu začali bavit. Nestal se však ze mne jejich nekritický fanda, který by dával bůra čemukoliv, kde se kapela objeví. V tomto případě tři hvězdy znamenají 60%, což je přibližná doba, po kterou hrála hudba. Bez hudby jsem se prostě v některých pasážích solidně ponudil. Jakýkoli zaznamenaný koncert DM zkrátka považuji za lepší než je tento dokument. (19.11.2013)

D.A. Pennebaker natocil 101 vic jako dokument, nez zaznam klasickeho koncertu, za coz bych se vubec nezlobil, pokud by se ale zameroval mnohem durazneji na samotnou skupinu. Kdykoliv jsou zakulisni rozhovory primo s aktery, hned je to super napr. Alan Wilder (ma oblibena ex-DM persona) demonstrujici sve soundbanky na klavesach. Takovych momentu zde bohuzel moc neni a vetsinu dokumentarni casti tak tvori pohled na bandu nesympatickych fanousku, coz ma absolutne nulovy interest-factor. Jakmile ale cela party dojede do Pasadeny a DM zacnou hrat live, hned je to velka parada. Zatim stale mladi, plni elanu, nezdrogovani, s Wilderem... neni to jeste uplny vrchol Depeche Mode (Violator ani Songs of Faith and Devotion v te dobe jeste neexistovali), ale byli ve vyborne forme, pomalu uz se k vrcholu blizili a ze 101 je to citit. 7/10 (20.07.2012)

Stejnojmenný záznam koncetu byl prvním albem DM, které jsem měl nahraný na kazetě (asi tak 3.-4. kopie, takže už to celkem šumělo). Dodnes jsou pro mne DM kapela č. 1. Je proto celkem zvláštní, že na dokument 101 jsem se podíval až dnes.... Má to úžasnou atmosféru. Mrzí mne jen to, že tvůrci nedali víc prostoru pohledům do zákulisí... Ale rozumím tomu, že chtěli upřednostnit to nejatraktivnější, tedy dlouhé úryvky z koncertů, které jsou dodnes fascinující.... Linka, která sleduje skupinu fanoušků mi určitě nevadí, myslím, že vhodně dokresluje atmosféru, ale asi se z ní taky dalo vytěžit víc... (17.04.2021)

Pobehovanie skupinky fanúšikov a ich komentáre zostrihané pomedzi koncertné vystúpenie ma príliš nezaujal, pravdupovediac ma zaujíma iba to vystúpenie, ktoré je famózne ale keďže tu nie sú piesne v celej svojej dlžke, zážitok je pre mňa iba polovičný. Ani na koncertnom disku nie sú piesne celé a zoradené chronologicky. Zaujímavé, aký bol pre DM v 80-rokoch nepomer medzi predajom albumov a popularitou. Ešte že sa to v 90-rokoch zlepšilo a škoda že sa to v 10-rokoch zase zhoršilo. V USA bol MFTM najvyššie na 35 mieste hitparády a na koncert došlo 70 tisíc ludí. (25.01.2008)