Mrtvý princ

Začalo to jako horor. Běsnící počasí. Dva mladí lidé skrávající se po stromy. A název pohádky taky není zrovna dvakrát přívětivý. Bouřka to byla parádní. Nejsem si jistá, jestli by v dnešní době pustil kastelán někoho k sobě na zámek, ale budiž. Nemohl by bez toho vzniknout tenhle krásný příběh, kde se prolíná realita s legendou. Ladislav Pešek moc hezky vypravoval. Taky bych celá napnutá poslouchala. Alena Vránová uměla hrát pěkně závistivé ženské. Takové mrchy jí šly. (14.11.2016)

Tato pohádka se dětem asi moc líbit nebude, stylem vyprávění a celkovým pojetím je spíše pro dospělé. A možná proto jsem byl velmi mile překvapen, některé herecké momenty byly fascinující (např. promluva Radovana Lukavského alias svatého muže ke královně). Co bych však vyzdvihl je velice nadstandardní hudba Zdeňka Marata k takovému typu pohádky. Jo a Jana Preissová byla okouzlující (opět). (09.01.2016)

Neplánovaně jsem se v sobotním ránu podívala na tuto pohádku a nelituji toho. Příběh je zarámovaný do současnosti a to celkem přirozeně. Na několika místech je opravdu napínavá, s pečlivou výpravou a s dobrými hereckými výkony, především vyniká Ladislav Pešek v dvojroli Ondřeje a kastelána. Příběh oživují dvě nebo tři písničky s poetickými texty, jejichž autorem je Pavel Kopta. A jako milý bonus: Pohádka byla natočena na hradě Křivoklátě. (09.01.2016)

Tyhle staré pohádky svou křehkou krásou a zároveň vyspělostí dalece předstihují to, co se dnes za pohádky vydává. Příběh nejen romantický, ale i dost smutný, protože nekončí úplným vítězstvím dobra, ale pouze shledáním dvou milujících se lidí. Jo, princezna Miroslava dokázala projít širým světem s dokonalým účesem a v šatech bez šmouhy či stop po pomačkání, ale to prostě k celé té poetice patří (je to herdek princezna). Ostatně mám takový pocit, že Janu Preissovou tituluji nejkrásnější princeznou vůbec. (14.04.2013)

Poetický ponurý příběh, kde zlo je potrestáno, ale nenadejde dobrý konec. Temné, svíravé, smutné. Kde jsou dnes princové mých mladých let? Kde jsou ty krásné princezny, démonicky krásné žárlivé potvory a vznešení moudří králové? Když si v souvislosti s názvem pohádky odpovím "na hřbitově zakopáni", asi budu za cynika. Paní režisérka si v pohádkách dost libovala v tom, že svého manžela odkládala na máry. Obdivuji princeznu Miroslavu, která trpěla zimou a klesala horkem, jak putovala sama krajem, ale přesto byla dokonale upravená, učesaná a princeznovsky krásná. Krom toho, stejně jako všechny ostatní dámy v téhle pohádce, měla krásné šperky. Proč už nežijeme v dobách perlových ozdob do vlasů? Jako dítěti by se mi to nejspíš nelíbilo, konec by mi připadal otevřený a atmosféra temná. Jenže ... pohádky nejsou primárně dětský žánr. (13.04.2013)