Třináctá komnata

Hodně těžkej snímek, vyžaduje docela zkušeného diváka, ze začátku jsem po něm chtěl hodit chlebem, kamen by mě roztřískal televiziu, ovšem pak přijde pasáž, která mě vzala mnohem víc něž závěrečná kriminální katarze. Byla totiž plná krásných dialogů, pocitů osamělosti a nádherné hudby. To byla opravdu balzámek. Na pět to i přes toto nevidím, ale ty slabší čtyři tomu dát můžu. (06.06.2019)

Lépe, než festivalový název "Třináctá komnata" by mě sedl otrocký překlad z angličtiny "V doupěti mého otce". Je všeobsažnější. Příběh slavného fotografa, který se po sedmnácti letech vrací domů na pohřeb otce. Příběh o tom, jak se dá získat a zase ztratit. O tragických lidských chybách. O tajemstvích, která by člověk raději nevěděl. O snech, které by se neměly odkládat. O slovech, která člověk mohl říct dřív a neřekl. O sympatiích, které k sobě lidé cítí. Bezchybné, "komorní", pomalu plynoucí drama rozpitvávající mezilidské vztahy, doplněné výbornými hereckými výkony, flashbacky a krásně studenou a ze zimy se probouzející novozélandskou přírodou. Realistické. Uvěřitelné. Vlastně bezchybné. Styl mi připomíná skandinávskou kinematografii (ne, že bych na ni byl odborník). ■ Zajímavost: Obrys letícího ptáka, připomínajícího dravce, patří papoušku nestor kea (Nestor notabilis), který žije na Jižním ostrově ve vyšších nadmořských výškách a je známý tím, že značnou část jeho potravy tvoří masitá složka. Farmáři papouška nemají rádi, protože se v noci (jinak je však převážně denním živočichem) dokáže usadit na zádech ovcí a klove je v oblasti míchy, až ovce ochrne a uhyne (spekuluje se, jak toto chování vzniklo a co keové "lovili", když na Novém Zélandě nebyly ovce - jednou z možností jsou ptáci moa). Keové se navíc nebojí blízkosti člověka, jsou velmi zvídaví a inteligentní, svým ostrým a ohnutým zobákem dokáží lidská zařízení (automobily, nechráněná obydlí) značně "zdevastovat". Hnízdí v norách. (27.07.2011)

Britského herce Matthew MacFadyena jsem naposledy viděl, jako skvělého pana Darcyho, v pro mě srdeční záležitosti Pýcha předsudek, kde spolu se skvělou Keirou Knightley tvořil ústřední dvojici filmu. Od té doby, jsem na něho pro svou škodu málem zapomněl. V tomoto snímku ztvárnil reportéra Paula Priora, který se po mnoha letech strávených v zahraničí vrací domů na pohřeb svého zesnulého otce a setkává se se zbytek svoji rodiny, známými a také se svou dávnou láskou. Matthew svou roli zahrál naprosto skvěle a jediného rovnocenného protihráče má ve Emily Barclay a ostatní herce včetně například Mirandy Otto není vůbec třeba hodnotit. Je to opravdu silný a strhující příběh, který graduje ve druhé polovině filmu. Příběh o smrti, lásce, odpuštění, podtřžený výtečnou muzikou Patti Smith a jejího asi nejlepšího alba Horses. (14.10.2014)

Film mi už na podzim doporučil uživatel Lighter, projekci jsem ale odkládal, až jsem o víkendu narazil na snímek znovu, tentokráte mezi oblíbenými filmy Brinkley s velmi pozitivním hodnocením. Více jsem tedy již neváhal a mohu též jen doporučit. Takhle vytříbený scénář se moc často nevidí. K tomu ještě nutno připočíst úžasnou kameru a na míru padnoucí hudbu. První polovina je taková "seznamovací", jsou představeni všichni aktéři a vytváří se potřebná živná půda pro daleko rychlejší druhou polovinu, kde se teprve vytahují kostlivci ze skříní… Přiznám se bez mučení, že jsem tu režisérovu návnadu sežral i s navijákem. :))) Matthew MacFadyen válí nevídaným způsobem, jeho jméno jsem poprvé zaregistroval nedávno při sledování Pýchy a předsudku, následně se mihnul v Robinu Hoodovi a vedlejší part si střihnul v Anně Karenině. Po nyní zhlédnutém In My Father's Den bez rozpaků putuje do širší skupiny mých oblíbených herců a jsem hodně zvědav na jeho další hlavní roli, protože do těch vedlejších je ho trochu škoda. (31.12.2012)

Krásná krajina, maloměšťáctví a složité rodinné vztahy. Celou hodinu a půl koukáte na rodinné drama, které se chvílemi proměňuje v zajímavou kriminálku, aby Vás poslední půlhodina naprosto podrobně rozebrala na jednotlivé součástky. Film vědomě nevypráví vše na rovinu, nechává si momenty na pozdější chvíle a tak jsem měl občas problém s hlavní postavou, která se nevyjadřovala víc, než bylo vysloveně nutné. Na druhou stranu ji ale Matthew MacFadyen zahrál tak, že se mi o jeho zděšení ve tváři bude zdát ještě hodně dlouhou dobu. Musím totiž říct, že během filmu jsem se tvářil hodně obdobně. Zaručeně nejlepší film z Nového Zélandu, který jsem do dnešní doby viděl. (06.04.2016)