Příliš hlučná samota

Jediné zpracování Hrabala bez špetky pábitelství. Chyběla hřejivá atmosféra, absence hudby umocnila příliš tklivou atmosféru. Místo krasosmutnění jenom smutění ... Snažila jsem se poctivě zhodnotit s odstupem času, ale pokažé mi vyšlo to samé - film je pro mě na samé hranici sledovatelnosti. Myslím si, že tímto druhým pokus končím, zatímce se vždy a ráda znovu podívám na Sběrné surovosti, Slavnosti sněženek, Sřivánky na niti nebo na Postřižiny. Sice máme s Francouzi mnoho společného, ale plné pochopení Hrabala jim zřejmě nebylo dáno do vínku. (24.12.2016)

Kdo zná předchozí Menzelovy adaptace předchozích děl Hrabalových, dozajista bude mít s pohledem Véry Cais převeliký problém. Tam, kde Menzel umně kombinuje radost i smutek, kam zapasovává ono nejasné pábitelství a kus české povahy, tam francouzská režisérka volí pouze mrtvolné smutno. Samo o sobě to není taková tragédie a jsou i chvíle, kdy se takový přístup zdá odůvodněný, např. v závěru, ve scéně s "krvácejícími" knihami... Ovšem v hospodě tedy ne! Občas Noiretovým pojetím snímek dokonce přichází o logiku. Noiretův Haňta není žádný rozevlátec, jak mu vyčítá Brodského postava, ale melancholik par excellence. Někteří čeští herci, zřejmě ti mající nakoukáno "našich Hrabalovek", jakoby tušili, ba kolikrát i věděli, jak své postavy pojmout, ovšem v obklopení nudnými sekundanty vyznívá jejich snaha naprázdno. Zbytek dokonal až na výjimečně situace nedobrý český dabing. Vida v jak nepoetickém slovu může sídlit duše filmu. Slabé ***. (19.02.2009)

Film, ktorý mi nepripadal až tak zlý, akú má povesť. Nemyslím, že nejaká predloha by bola z princípu nesfilmovateľná, keď mal Ejzenštejn v pláne Kapitál, tak sa musí dať sfilmovať všetko. Padajú tu zaujímavé myšlienky, len nie úplne prirodzene zapadajú do celkovej naaranžovanosti scén ani do výstavby scenára. Najlepšie myšlienkovo v rámci filmu vynikne kontrast medzi melancholickým starým samotárom, vyžívajúcim sa v múdrosti kníh a postarším "smilníkom", mysliacim neustále na sex. Keď sa však dostanú k slovu Hanťove vízie, prichádza aj značná rozpačitosť. Příliš hlučná samota mohol byť v ideálnom prípade akýsi odľahčený art, ale aj napriek snahe o takéto vyznenie sa takýto výsledok Caisovej nepodarilo dosiahnuť. Je to nakoniec iba sympatický pokus o experiment. (27.12.2016)

Bohužel pravdou je, že Hrabalův smysl pro osudovou ironii a humor chybí. Film je opravdu spíše pohledem na stárnoucího důchodce, který tak nějak nemá nic, čím by se zabavil. Víc než své pracoviště plné snů připomíná balírna papíru kobku. Těžko soudit, knihu jsem nečetl, ale jsou filmy, které Hrabala podaly mnohem lépe. (23.03.2021)

To, že Hanťa není ani trochu potrhlý ale jenom malinko podivín je takříkajíc kulturní šok. Už jsme zjevně uvyklí tomu, že filmové adaptace Hrabala by měly být vtipné. Paradoxně ty vtipné adaptace Hrabala se od předlohy vzdalují minimálně stejně daleko jako toto tklivé pojetí, protože Hrabal si sice všímá podivností a absurdit, ale z úplně jiného důvodu než aby někoho pobavil. Jeho texty jsou prakticky vždy existenciálně vyhrocené, jsou výpovědí o absurdním a nesmyslném světě, v němž je možná i sám lidský život zbytečnou veličinou. Jestli Caisové Hrabal není dobrý, tak to není proto, že by byl málo vtipný, ale proto, že je až příliš normální. Pokud si Menzel libuje v podivnostech a absurditě, aby jimi bavil, pak Caisová je většinou pomíjí. Snad proto, že by nabouraly ono existenciální dusno. Špatně je ovšem obojí. Hrabal má být existenciální i absudrní zároveň. Pokud není, je to chyba... Samozřejmě lze mluvit i o dost nezvládnuté režii, díky níž se cosi podstatného začne dít až v poslední půlhodině, o zoufalém dabingu či o nevěrohodně působících lokacích... PS: Herzova adaptace téhož je o sto procent lepší, přestože je zároveň třikrát kratší... Zajímavé komentáře: Iggy (30.11.2008)