O ztracené lásce

Na tento pohádkový seriál jsem se zkusila (s nedůvěrou) podívat, až když ho dávali asi podruhé, ale od prvního dílu mě chytil za srdce. Moc dobře napsaný příběh, plný fantazie ale i opravdovosti a hlavně lásky a lidskosti. Velice zdařilé a originální zpracování kvalitní předlohy, zvláštní, hodně smutné...myslím, že bližší dospělým než dětem. (17.03.2006)

Nečekaně dobrá pohádka. Když jsemnahlížel do knihy Evy hudečkové, tak mě zaskočilo, jak jí věty nejdou, jak jsou statické, a jak nevypsaně píše. Ovšem tenhle seriál je profesně nebýval dobře natočený, a dělal se v ostravě, kde bych to už vůbec nečekal. Pro mě jde nepochybně po změně režimu o nejlepší seriál o lidech, o jejich chamtivosti, lakotě, sobectví, touze po majetku a jako protipól je zde hledání lásky, užívání si jich a i herci, co jsou jinde tak špatní, tak zde jsou nečekaně dobří. Důvodem bude patrně režijní vedení a pochopitelně dobrý scenář, takže i běžní herci pak nemohli už nic pokazit. Obzvláště vyzvedávám výkony M.Dlouhého a S. Stašovou. Jejich manžeství je spokojené, neb je spojuje láska k penězům, udělají proto vše, a přece skrz svou neopatrnost přijdou o své veškeré jmění... (29.09.2010)

Já jsem Láska. Tolik jsem toho o tobě slyšela… Kam máš namířeno? Hledám lidské srdce, které po mně touží. Takových jsou přece tisíce! Kdepak, spousta lidí se mě bojí, někteří mnou pohrdají. Moc ráda jsem si tuhle mystickou pohádku po letech připomněla. Viděla jsem ji vícekrát a pokaždé mě oslovila stejně. Pohádková je v příběhu základní tenze mezi dobrem a zlem, jednotlivé postavy zosobňují různé morální přístupy, tak jak je dobro i zlo přítomné v různých stupních a podobách v jednom každém z nás, a spolu s nimi pak vytváříme souhrn tohoto světa. Ač se pohádka do jisté míry nemůže vymanit z mezí, které jí poskytuje zázemí několikadílné televizní série, a to zde cítíme někdy více a někdy méně, celkově je to velmi silné, působivé dílo pro každého přemýšlivého člověka. Symboly nás navrací do zlatých časů mytologie, v nichž jsme byli bez zbytku ve spojení s tím, z čeho vyvěráme. Některé obrazy jsou tíživé a složité, některé situace dojemné, jiné roztomilé, použité výrazové prostředky i dialogy občas poskytnou i námět pro zasmání. Něco se tu dozvíme o lidských předsudcích a mezilidské nesnášenlivosti, ale taky o pokoře a čeho je možné s ní dosáhnout, nebo o rozdílu mezi pokorou a sobeckou rozmarností, či o síle církve, nositele morálky v bývalé vesnici, která nemá pokračovatele. Morálními ponaučeními pohádka nešetří, jsou ale, na pozadí příjemného venkovského (byť přece jen místy poněkud televizně umělého) prostředí, podány citlivě a přirozeně. Jsou tu poctivě seřazeny všechny možné jungiánské pohádkové archetypy: holka jako kluk, dítě bez lásky, a tak dále. Filmově jde o kompaktní celek, v němž součinně funguje scénář, hudba i herci. Výsledná atmosféra je tak většinou trefná a intenzivní. Moc se mi tu líbila Zlata Adamovská a Sabina Laurinová, ale o dobré herce, kteří si své role očividně užívali, tu nouze rozhodně není. Na místě je pochvala Míšy Doubravové, se kterou jsem jinde neměla tu čest, ale v roli malé Honzy byla velmi přesvědčivá. Jakoby ve vedlejším plánu je tu podmanivě zobrazené sepětí člověka s celým rokem – zima je skutečným nebezpečím a každé jaro je návratem naděje. S tou se na konci loučí i Ztracená láska. (14.07.2015)

Celý seriál jsme s kamarády ve Švýcarsku zkoukli hned několikrát, a to z toho důvodu. Je to naprostý, totální psycho (skleněná koule, Janek, myší orchestr, zámek). Prvních pět dílů seriálu je na českou pohádkovou scénu vcelku unikát, v pátém díle nastává přelom a poslední čtyři díly jsou naprosté psycho ve stylu lacině natočeného snímku na přelomu tisíciletí (vypovídá o tom režisérova technika a styl točení). Teď se dostanu k Čičulínám: tyhle děvky by měly v seriálu zrušit a natočit s nimi vlastní snímek ve stylu laciných pornofilmů osmdesátých let minulého století. Herecké obsazení seriálu vcelku sedlo, překvapila Lucie Bílá v roli Pavoučnice Sklepnice, stejně jako kat, který se výrazem ve tváři ztotožňoval s D. Landou. Nečekaný konec (mile) překvapil, s psychotropní látkou v krvi 5/5. (21.08.2011)

To je tak když si pamatujete seriál z dětství, kdy zanechal obrovský dojem (zejména rodiče a princ), a po osmnácti letech si ho pustíte znovu. A zjistíte, že až na absolutní dramaturgický ústřel v sedmé epizodě (která sem vpadla z devadesátých let), jde vlastně o dobrou podívanou. Místy brutální a místy plnou naděje. Herecké obsazení je skvělé a nenašla jsem jediný slabý článek. Dokonce i Jiřina Bohdalová tu svou nevěstu prodá, protože v okamžiku, kdy řekne Květoslavovi "jdeme domů" vás zamrazí v zádech. (12.08.2020)