Príbehy obyčajného šialenstva

Úplná hovadina! Ale v dobrom. Tak skvelé gagy som dávno nepočul, myslím, že česká komédia s tragickými prvkami má opäť kam smerovať nielen v podaní napr. Svěrákovcov. Úplne jednoduchý námet, no scenár rozvitý do poslednej kvapky. Trojanova herecká demencia nepotrebuje komentár! 85%. (07.05.2006)

Pěkně studený krocan! POŠ jsou jedním z oněch filmů, které marně doufají, že ze shluku postmoderně zcizujících atrakcí [milenci z telefonní budky, sexuální voyerství za peníze, plastová figurína, filmové týdeníky, ustřižené vlasy, krev pro Bosnu] vydestilují nějakou tu životní výpověď, a uniknou tak pasti otřelosti, resp. didaktičnosti. Zejména v odtažitých dialogových scénách jsou patrné základní problémy projektu: vyspekulovaný děj, konflikt divadelního textu a filmové adaptace a zejména Zelenkův řemeslný i lidský (empatický) deficit. Zatímco si lze představit, jak se tyhle vypulírované dialogové hyperboly “vylupují” z prázdnoty jevištního aranžmá, s “tvrdou” realitou filmu vůbec nereagují – Zelenkovy postavy a fotogenická prostředí filmu existují jaksi paralelně, jako rušivá zadní projekce. Čili ve výsledku nevzrušivá mozaika dialogových, obrazových i hudebních ploch, která nefunguje ani jako komedie (natož jinak). (02.01.2006)

Divadelní hra to může být skvostná, na plátně ale leccos nefunguje. Petr je podivín, co občas svoji (dnes již bývalou) přítelkyni Janu tu a tam zapomene u benzinové pumpy nebo omylem někomu ostříhá vlasy. V jeho světě řada věcí neklape, stejně jako ve vztazích okolo něj je značné dusno, respektive prázdno. Casting tvoří vyprahlé figurky, s kterými jsem měl problém se ztotožnit, ač situace, které prožívají, nutí k smíchu i zamyšlení. Výsledek ale více působí na mozek a bránici než na srdce. Tam uvnitř ve mně po shlédnutí Zelenkův film nic moc nezanechal. Herecky ale potěší nejen (opět naprosto bezchybný) Trojan, ale i divadelní režisér Miroslav Krobot v roli jeho otce, Nina Divíšková nebo Zuzana Šulajová. (19.01.2007)

Môj život niekto vzal, nastrihal, premietol na plátno - ja som tam sedela, dívala sa a smiala sa udalostiam, nad ktorými z opačnej strany kamery plačem. Neviem, či je toto obyčajné šialenstvo, obyčajní ľudia alebo obyčajné príbehy, ale mne sa to celkom páčilo. Nevadilo mi, že to nie je dokonalé, ani že to nemá tempo. Ale chýbalo mi niečo, čo by tie kúsky spájalo v homogénnejší celok. Zábery prírody /hoci aj letecké/ sú na to málo. Preto je to 3 a ½ *, ktoré budú ako štyri – aby ma neomíňali. (24.06.2005)

Příběhy bohužel trpí fragmentálností charakteristickou pro valnou část nových českých filmů, přitom by k dotažení té které scény mnohdy stačila jenom třeba minuta děje navíc. Nemůžu se zbavit dojmu jisté prázdnoty, pachuti čehosi lákavě vypadajícího, přitom zcela postrádajícího chuť. Přičemž režie je velmi slušná, kamera místy překvapivě okázalá a hudba přinejmenším zvláštní, jenže něco tomu chybí a mě skutečně štve, že nedokážu přijít na to, co a že mi nezbývá, než z toho vinit právě tvůrce. 70% Zajímavé komentáře: betelgeuse, anais, Jordan, Artran, Holly_Wood (30.10.2006)