Príbehy obyčajného šialenstva

Pěkně studený krocan! POŠ jsou jedním z oněch filmů, které marně doufají, že ze shluku postmoderně zcizujících atrakcí [milenci z telefonní budky, sexuální voyerství za peníze, plastová figurína, filmové týdeníky, ustřižené vlasy, krev pro Bosnu] vydestilují nějakou tu životní výpověď, a uniknou tak pasti otřelosti, resp. didaktičnosti. Zejména v odtažitých dialogových scénách jsou patrné základní problémy projektu: vyspekulovaný děj, konflikt divadelního textu a filmové adaptace a zejména Zelenkův řemeslný i lidský (empatický) deficit. Zatímco si lze představit, jak se tyhle vypulírované dialogové hyperboly “vylupují” z prázdnoty jevištního aranžmá, s “tvrdou” realitou filmu vůbec nereagují – Zelenkovy postavy a fotogenická prostředí filmu existují jaksi paralelně, jako rušivá zadní projekce. Čili ve výsledku nevzrušivá mozaika dialogových, obrazových i hudebních ploch, která nefunguje ani jako komedie (natož jinak). (02.01.2006)

Ještě přeci jen umímě dělat trochu komediální komedie. Kvalitní režie Petra Zelenky a famózní výkon Ivana Trojana je spolu s letištním nákladovým vozíkem a živou dekou po dlouhé době originálním počinem z českých luhů a hájů. Inteligentní scénář doprovází diváka (na český film) netradičními exteriéry a interiéry, zabývá se (opět na český film) netradičními tématy a produkuje (na český film) typické komediální výkony. Trojan je snad ještě lepší než v Jedna ruka netleská. Ale i zde jej překonal někdo jiný, a to Miroslav Krobot (v Jedné ruce zase Macháček). Trochu mi vadila hudební stránka a přílišná natahovanost děje ke konci. Tu však napravil samotný závěr. Takové komedie bychom měli točit častěji. (28.02.2007)

Tentokrát bez sáhodlouhých komentářů, pouze s poznámkou a jakýmsi přiznáním, miluju pohled Petra Zelenky na film i život jako takový, zejména potom jeho smysl pro jemný (černý) humor, nadhled, ironii, sarkasmus, smysl pro absurditu, který je hodně podobný (blízký) tomu mému, ale zároveň schopnost ukázat a pojmenovávat věci (problémy) pravými jmény a srozumitelně (navíc vtipně) je podat. Je nesmírným potěšením a zážitkem zjištění, že je někdo schopen (i s pomocí vynikajících hereckých výkonů v čele s I. Trojanem, M. Krobotem a N. Divíškovou konče, přičemž na "náhodnou telefonistku ze Slovenska" Zuzanu Šulajovou se pro změnu více než příjemně kouká) na filmové plátno převést divadelní představení (byť hodně krácené) a současně vaše tužby. Protože tenhle snímek, to jsou především mistrně napsané (bizarní) postavy, následně se stejným úspěchem zahrány všemi představiteli, které mají navíc jednu společnou věc. Všechny se potýkají s "problémem" (někteří více, jiní méně úspěšně) zvaným ŽIVOT a najití si "toho svého" místečka v něm. Co říci k samotnému závěru?! Třešínka na dortu a typický Petr Zelenka tak, jak ho mám nejraději. P.s. SPOILER „Miluji vás. Pardon, už musím končit“. Takhle to umí podat snad pouze pan Krobot. p.p.s. a jedna lékařská rada (zdarma) závěrem, pokud to tedy už dávno nevíte. Já (přiznám se) jsem to doteď netušil. Průvodním znakem Alzheimerovy choroby jsou „divoké oči a nelekavost“. 92% s dovětkem, pokud (tragi)komedie, s notnou dávkou ironie, absurdity a život. nadhledu, potom (v tomto podání) kdykoliv a kdekoliv! (07.11.2011)

Příběhy obyčejného šílenství jsou velice lidským filmem. Hodně k tomu přispívají výborné herecké výkony (Krobot, Trojan, Divíšková, Heřmánek) a vůbec celý tento neobyčejný příběh, který je založen na tragikomice (ne) všedního života několika lidí. Je zde pár opravdu vypečených hlášek, kterým se však můžete smát až se budete za břicho popadat, stejně jako si uvědomit, že to je vlastně docela neveselá realita (u mě to byl takový mix). Soundtrack je perfektně poskládaný, nechybí zde špetka mystiky pro Zelenku velmi typická (přestože já bych se bez ní klidně obešel) a potěšil i úsměvný a symbolický konec. Po několika zhlédnutích jsem si film velmi oblíbil, a to natolik, že i když mě trochu mrzí jeho v podstatě docela smutné vyznění (nebo i právě proto?), hodnotím ho 5*. (18.08.2009)

Příběhy bohužel trpí fragmentálností charakteristickou pro valnou část nových českých filmů, přitom by k dotažení té které scény mnohdy stačila jenom třeba minuta děje navíc. Nemůžu se zbavit dojmu jisté prázdnoty, pachuti čehosi lákavě vypadajícího, přitom zcela postrádajícího chuť. Přičemž režie je velmi slušná, kamera místy překvapivě okázalá a hudba přinejmenším zvláštní, jenže něco tomu chybí a mě skutečně štve, že nedokážu přijít na to, co a že mi nezbývá, než z toho vinit právě tvůrce. 70% Zajímavé komentáře: betelgeuse, anais, Jordan, Artran, Holly_Wood (30.10.2006)