Príbehy obyčajného šialenstva

Režisér a scénárista Petr Zelenka se v oceňované divadelní hře Příběhy obyčejného šílenství vrátil ke svému emblematickému tématu – příběhům malých lidských "odchylek" až úchylek. Po ohlasu v Dejvickém divadle přesunul osudy svých hrdinů i na plátna kin a nabízí se otázka, zda dobře udělal. Většina těch, kteří hru shlédli, tvrdí, že ne. Popravdě, tomuto názoru se nedivím, ač jsem zmíněný kousek neměl tu čest shlédnout. Filmová verze má velmi silnou a působivou kostru v podobě ústředních postav (výtečné herecké výkony všech zúčastněných samozřejmostí!) a několika opravdu brilantně napsaných epizod a pak poněkud přebytečnou svalovinu složenou převážně z věcí, kterou si vynutilo filmové zpracování. Přemíra obrazu na úkor pointy, zbytečná rozvleklost a ztráta koncentrace, která je pro příběh jednoho normálního blázna klíčová. Film ztrácí zejména ke konci intenzitu i bezprostřední kontakt divák–postava, který do té doby zejména výtečný Ivan Trojan dokáže udržet. Přesto je výsledek poměrně působivým spojením typického Zelenkova sarkasmu a citu pro absurdno i "všední" tragiku. Podle mého ale Příběhy obyčejného šílenství nedosahují kvalit trochu podobně laděných Knoflíkářů, kteří byli jaksi... filmovější. (26.03.2005)

Pěkně studený krocan! POŠ jsou jedním z oněch filmů, které marně doufají, že ze shluku postmoderně zcizujících atrakcí [milenci z telefonní budky, sexuální voyerství za peníze, plastová figurína, filmové týdeníky, ustřižené vlasy, krev pro Bosnu] vydestilují nějakou tu životní výpověď, a uniknou tak pasti otřelosti, resp. didaktičnosti. Zejména v odtažitých dialogových scénách jsou patrné základní problémy projektu: vyspekulovaný děj, konflikt divadelního textu a filmové adaptace a zejména Zelenkův řemeslný i lidský (empatický) deficit. Zatímco si lze představit, jak se tyhle vypulírované dialogové hyperboly “vylupují” z prázdnoty jevištního aranžmá, s “tvrdou” realitou filmu vůbec nereagují – Zelenkovy postavy a fotogenická prostředí filmu existují jaksi paralelně, jako rušivá zadní projekce. Čili ve výsledku nevzrušivá mozaika dialogových, obrazových i hudebních ploch, která nefunguje ani jako komedie (natož jinak). (03.01.2006)

Tentokrát bez sáhodlouhých komentářů, pouze s poznámkou a jakýmsi přiznáním, miluju pohled Petra Zelenky na film i život jako takový, zejména potom jeho smysl pro jemný (černý) humor, nadhled, ironii, sarkasmus, smysl pro absurditu, který je hodně podobný (blízký) tomu mému, ale zároveň schopnost ukázat a pojmenovávat věci (problémy) pravými jmény a srozumitelně (navíc vtipně) je podat. Je nesmírným potěšením a zážitkem zjištění, že je někdo schopen (i s pomocí vynikajících hereckých výkonů v čele s I. Trojanem, M. Krobotem a N. Divíškovou konče, přičemž na "náhodnou telefonistku ze Slovenska" Zuzanu Šulajovou se pro změnu více než příjemně kouká) na filmové plátno převést divadelní představení (byť hodně krácené) a současně vaše tužby. Protože tenhle snímek, to jsou především mistrně napsané (bizarní) postavy, následně se stejným úspěchem zahrány všemi představiteli, které mají navíc jednu společnou věc. Všechny se potýkají s "problémem" (někteří více, jiní méně úspěšně) zvaným ŽIVOT a najití si "toho svého" místečka v něm. Co říci k samotnému závěru?! Třešínka na dortu a typický Petr Zelenka tak, jak ho mám nejraději. P.s. SPOILER „Miluji vás. Pardon, už musím končit“. Takhle to umí podat snad pouze pan Krobot. p.p.s. a jedna lékařská rada (zdarma) závěrem, pokud to tedy už dávno nevíte. Já (přiznám se) jsem to doteď netušil. Průvodním znakem Alzheimerovy choroby jsou „divoké oči a nelekavost“. 92% s dovětkem, pokud (tragi)komedie, s notnou dávkou ironie, absurdity a život. nadhledu, potom (v tomto podání) kdykoliv a kdekoliv! (07.11.2011)

„Vždyť ty jsi mňe normálně zapomněl na pumpě!“ – „Hm, no jo. Jsem se zamyslel.“ Na svete existujú ľudia, ktorí zažívajú celý život bizarné udalosti, nehody, zvraty a náhody rovnako dobré, ako zlé a také, ktoré sa vzpierajú jednoznačnej charakteristike. Približne (aj) o tom je táto tvrdohlavá, svojská tragikomédia, z ktorej je divák rovnako zmrazený, ako sa smeje. Či už na šikovných dialógoch, neuveriteľných zvratoch (finálny „haf haf“ záchvat na verejnosti), nádherne napísaných postavách alebo na hereckých kreáciách (hlavne Miroslav Krobot). Napriek tomu sa priznám, že som bol väčšinu filmového času "vyhodený zo sedla", mnohé scény ma nebavili a niekedy tempo stagnovalo natoľko, že som sa až nudil. (26.01.2009)

Neskutečně humorná, avšak citově prázdná, sonda do životů jedné neveliké skupiny je klasickým českým filmem, který však dokáže překvapit Zelenkovou režií. Asi tak nějak bych shrnul celé Příběhy obyčejného šílenství do jednoho souvětí. Jedná se totiž o úžasný film, klasický český příběh zde získává díky skvělé režii úplně nový rozměr. Zelenka do toho totiž dal naprosto všechno... Stejně tak skvělý je i scénář, jenže ten jsem četl již před nějakou dobou, když vyšel v knižní podobě (a už tam mě látka oslovila). Dokonce i herci jsou velmi dobří a to ani nemluvím o zvuku... [TOP 19/10 70%] (29.10.2006)