Príbehy obyčajného šialenstva

Jeden z nejlepších českých filmů z poslední doby. Film oplývá až neskutečným množstvím skvlých hlášek a hromadou někdy skoro až geniálních scén. A všemu tomu kraluje perfektní Trojan, jeho scéna s mobilem ve skřínce nemá chybu. Bohužel ale tohle tempo film nevydrží celou dobu a tak jsou občas i hluchý místa, ale jinak naprostá spokojenost (04.11.2006)

Dobrý, ale méně by bylo více. A to jak vůbec tohohle cool humoru v českých filmech přelomu tisíciletí (napoikstý už to trochu unavuje), tak obzvlášť toho důrazu na cool ujetost uvnitř příběhu samého. Nakonec se ukazuje, že právě ta nejtrapněji napsaná postava, která tam byla celou dobu na přes držku (matka), je jediná, která tomu ve finále dává smysl. Ovšemže ne tak, že by jediná potřebovala spásu, nicméně jako jediná dosáhne toho, kolem čeho ostatní jen mlsně chodí. Duch vane, kudy chce. Nebo to celé byl vlastně její příběh? Komentář: Artran. (14.12.2016)

Režisér a scénárista Petr Zelenka se v oceňované divadelní hře Příběhy obyčejného šílenství vrátil ke svému emblematickému tématu – příběhům malých lidských "odchylek" až úchylek. Po ohlasu v Dejvickém divadle přesunul osudy svých hrdinů i na plátna kin a nabízí se otázka, zda dobře udělal. Většina těch, kteří hru shlédli, tvrdí, že ne. Popravdě, tomuto názoru se nedivím, ač jsem zmíněný kousek neměl tu čest shlédnout. Filmová verze má velmi silnou a působivou kostru v podobě ústředních postav (výtečné herecké výkony všech zúčastněných samozřejmostí!) a několika opravdu brilantně napsaných epizod a pak poněkud přebytečnou svalovinu složenou převážně z věcí, kterou si vynutilo filmové zpracování. Přemíra obrazu na úkor pointy, zbytečná rozvleklost a ztráta koncentrace, která je pro příběh jednoho normálního blázna klíčová. Film ztrácí zejména ke konci intenzitu i bezprostřední kontakt divák–postava, který do té doby zejména výtečný Ivan Trojan dokáže udržet. Přesto je výsledek poměrně působivým spojením typického Zelenkova sarkasmu a citu pro absurdno i "všední" tragiku. Podle mého ale Příběhy obyčejného šílenství nedosahují kvalit trochu podobně laděných Knoflíkářů, kteří byli jaksi... filmovější. (25.03.2005)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Prostředí 7/10/// +docela úsměvné, bavilo mě to, výborný Miroslav Krobot i Ivan Trojan, dobrý soundtrack -závěr mírně stagnuje, někdy si říkám, že ty postavy jsou až moc divné/// Když mi film vyloudí na tváři úsměv, tak je to jen dobře. Jinak ale těžko dokáži pobrat tento snímek, který lavíruje na pomezí komedie a dramatu. Je zvláštní, stejně jako postavy a situace ve kterých se objeví. Celé je to ovšem takové příjemné, nevinné a úsměvné, že se vám to spíš bude líbit. Jo a Miroslav Krobot opět ukázal, že hercem se člověk může stát kdykoliv./// Celkem 71%/// (27.10.2009)

Osobně bych nad filmem ještě dýl poseděl ve střižně, konkrétně bych usekl velkou část poslední dvacetiminutovky, kde film ostře přeřadil z přetáčené čtverky na laxní dvojku (což se dalo na mém obličeji explicitně pozorovat - z výsostně pobaveného šklebu přešel v mírně znuděný kukuč). Nejsuverénější zbraní filmu jsou zcela bez debat herecké kreace, které jsou bez výjimky vynikající - od trochu macháčkovsky stylizovaného Trojana, přes všechny roztomilé Heřmánky a Kroboty až k fantastické paní Divíškové. Příjemné překvapení, kterému ty čtyři hvězdy dám rád a to ani nezohledním, že se jedná o náš film, kterým normálně přidávám. 70% (29.08.2007)