Príbehy obyčajného šialenstva

S tímto snímkem mám zásadní problém v tom, že jsem si připadal jako někde v panoptiku. Vše je hrozně tlačeno na sílu a jednotlivé příběhy připomínají všechno ostatní, jen ne skutečný život. Těžko se pak jako divák dovedu do snímku jakkoli ponořit. Pochválit si tak zaslouží snad pouze Miroslav Krobot. Zbytek mi tak trošku lezl na nervy až sral. Humorná linka nefunguje prakticky vůbec - to zkrátka nebyl můj šálek kakaa. Přemýšlím, zda jsem se vůbec zasmál. A ta dramatická mě také nezaujala. Příběh je nudný až místy debilní. [15 %] (12.04.2022)

Divadelní hra to může být skvostná, na plátně ale leccos nefunguje. Petr je podivín, co občas svoji (dnes již bývalou) přítelkyni Janu tu a tam zapomene u benzinové pumpy nebo omylem někomu ostříhá vlasy. V jeho světě řada věcí neklape, stejně jako ve vztazích okolo něj je značné dusno, respektive prázdno. Casting tvoří vyprahlé figurky, s kterými jsem měl problém se ztotožnit, ač situace, které prožívají, nutí k smíchu i zamyšlení. Výsledek ale více působí na mozek a bránici než na srdce. Tam uvnitř ve mně po shlédnutí Zelenkův film nic moc nezanechal. Herecky ale potěší nejen (opět naprosto bezchybný) Trojan, ale i divadelní režisér Miroslav Krobot v roli jeho otce, Nina Divíšková nebo Zuzana Šulajová. (19.01.2007)

Režisér a scénárista Petr Zelenka se v oceňované divadelní hře Příběhy obyčejného šílenství vrátil ke svému emblematickému tématu – příběhům malých lidských "odchylek" až úchylek. Po ohlasu v Dejvickém divadle přesunul osudy svých hrdinů i na plátna kin a nabízí se otázka, zda dobře udělal. Většina těch, kteří hru shlédli, tvrdí, že ne. Popravdě, tomuto názoru se nedivím, ač jsem zmíněný kousek neměl tu čest shlédnout. Filmová verze má velmi silnou a působivou kostru v podobě ústředních postav (výtečné herecké výkony všech zúčastněných samozřejmostí!) a několika opravdu brilantně napsaných epizod a pak poněkud přebytečnou svalovinu složenou převážně z věcí, kterou si vynutilo filmové zpracování. Přemíra obrazu na úkor pointy, zbytečná rozvleklost a ztráta koncentrace, která je pro příběh jednoho normálního blázna klíčová. Film ztrácí zejména ke konci intenzitu i bezprostřední kontakt divák–postava, který do té doby zejména výtečný Ivan Trojan dokáže udržet. Přesto je výsledek poměrně působivým spojením typického Zelenkova sarkasmu a citu pro absurdno i "všední" tragiku. Podle mého ale Příběhy obyčejného šílenství nedosahují kvalit trochu podobně laděných Knoflíkářů, kteří byli jaksi... filmovější. (25.03.2005)

Zajímavý film, který pojednává o lidské šílenosti a bláznění. Čeho všeho jsme schopni? Některé chvíle jsou opravdu komické a u jiných se sami nad sebou zamyslíme. Ivan Trojan je ve skvělé kondici a téhle role se zhostil nadmíru dobře. I jeho poblázněný otec odvádí na plátně komický ekvilibrismus :) Jednoznačných 85% za českou perličku. (12.11.2009)

Ještě přeci jen umímě dělat trochu komediální komedie. Kvalitní režie Petra Zelenky a famózní výkon Ivana Trojana je spolu s letištním nákladovým vozíkem a živou dekou po dlouhé době originálním počinem z českých luhů a hájů. Inteligentní scénář doprovází diváka (na český film) netradičními exteriéry a interiéry, zabývá se (opět na český film) netradičními tématy a produkuje (na český film) typické komediální výkony. Trojan je snad ještě lepší než v Jedna ruka netleská. Ale i zde jej překonal někdo jiný, a to Miroslav Krobot (v Jedné ruce zase Macháček). Trochu mi vadila hudební stránka a přílišná natahovanost děje ke konci. Tu však napravil samotný závěr. Takové komedie bychom měli točit častěji. (28.02.2007)