Príbehy obyčajného šialenstva

Příběhy obyčejného šílenství jsou velice lidským filmem. Hodně k tomu přispívají výborné herecké výkony (Krobot, Trojan, Divíšková, Heřmánek) a vůbec celý tento neobyčejný příběh, který je založen na tragikomice (ne) všedního života několika lidí. Je zde pár opravdu vypečených hlášek, kterým se však můžete smát až se budete za břicho popadat, stejně jako si uvědomit, že to je vlastně docela neveselá realita (u mě to byl takový mix). Soundtrack je perfektně poskládaný, nechybí zde špetka mystiky pro Zelenku velmi typická (přestože já bych se bez ní klidně obešel) a potěšil i úsměvný a symbolický konec. Po několika zhlédnutích jsem si film velmi oblíbil, a to natolik, že i když mě trochu mrzí jeho v podstatě docela smutné vyznění (nebo i právě proto?), hodnotím ho 5*. (18.08.2009)

Navzdory všem šílenostem je to nejnormálnější Zelenkův film. Rozpohybování divadelní hry dopadlo nad očekávání dobře a s řadou scén si autor opravdu vyhrál (úžasný rozhovor chodce s řidičem popojíždějícím v zácpě, jízdy s vozíkem), ale stejně mi scénář připadal poněkud nedotažený. Řada hlášek má (podobně jako u předchozích filmů) slušnou šanci na zlidovění. Ivan Trojan je opět dokonalý, ale ještě víc mě zaujal Miroslav Krobot. To se skoro nechce věřit, že to je neherec ve své první roli (na divadle i ve filmu)! (08.03.2005)

Režisér a scénárista Petr Zelenka se v oceňované divadelní hře Příběhy obyčejného šílenství vrátil ke svému emblematickému tématu – příběhům malých lidských "odchylek" až úchylek. Po ohlasu v Dejvickém divadle přesunul osudy svých hrdinů i na plátna kin a nabízí se otázka, zda dobře udělal. Většina těch, kteří hru shlédli, tvrdí, že ne. Popravdě, tomuto názoru se nedivím, ač jsem zmíněný kousek neměl tu čest shlédnout. Filmová verze má velmi silnou a působivou kostru v podobě ústředních postav (výtečné herecké výkony všech zúčastněných samozřejmostí!) a několika opravdu brilantně napsaných epizod a pak poněkud přebytečnou svalovinu složenou převážně z věcí, kterou si vynutilo filmové zpracování. Přemíra obrazu na úkor pointy, zbytečná rozvleklost a ztráta koncentrace, která je pro příběh jednoho normálního blázna klíčová. Film ztrácí zejména ke konci intenzitu i bezprostřední kontakt divák–postava, který do té doby zejména výtečný Ivan Trojan dokáže udržet. Přesto je výsledek poměrně působivým spojením typického Zelenkova sarkasmu a citu pro absurdno i "všední" tragiku. Podle mého ale Příběhy obyčejného šílenství nedosahují kvalit trochu podobně laděných Knoflíkářů, kteří byli jaksi... filmovější. (26.03.2005)

"Mám prostě smůlu na divný lidi." "To není smůla. Přitahuješ takový lidi, protože jsi uvnitř takovej." Film, jehož název přesně odpovídá tomu, co uvidíte. Jeho hrdinové sice nejsou blázni uzavření v Bohnicích, ale každý má svou úchylku. Hlavní hrdina chce ostříhat svou přítelkyni, aby mohl uvařit koktejl, kterým by ji získal zpátky. Jeho otce fascinují bublinky vycházející z piva a následně chytne druhou mízu s ženou mladší o 30 let. Sousedi v podání Jiřího Bartošky a Zuzany Bydžovské si nedokáží užít sex, pokud se na ně někdo nedívá. Hrdinův nadřízený ve své pracovně obléká plastovou figurínu ženy, které už několik let kupuje oblečení. A tak dále. A tak dále. Svět je jednoduše plný bláznů a na hlavním hrdinovi je něco tak zvláštního a upřímného, že ho všichni kolem nechají do teď svých životů nahlížet. Trojan vlastně hraje jen takového pozorovatele, lehce naivního člověka, který ovlivněn lidmi okolo prochází z jedné šílené situace do druhé. A s tím přichází i můj hlavní problém s tímto filmem; postavy, které mi přijdou nejzajímavější - jako otec v podání perfektního Miroslava Krobota - jsou odstrženy na vedlejší kolej. A když o tom tak přemýšlím, nejen oni. Příběhy obyčejného šílenství totiž žádnou hlavní postavu nemají. (28.02.2009)

No tak tohle je fakt mazlík. A ten konec, to je laskominka eňo ňuňo. Ivan Trojan je vynikající chlap, nikdy mu nezapomenu co všechno udělal a dělá pro Bohemku a ještě k tomu herec, kterej by mohl oscarovi klidně tykat. Neumím si představit, že by Petra někdo dokázal zahrál líp. Vůbec tady jsou herci jak z nějaký elitní herecký jednotky, Bartoška, Heřmánek, Krobot. A ty dialogy, přirozený, vtipný a přitom dokonale sednoucí k tomuhle originálnímu příběhu se smutkem na duši. (25.10.2010)