Popelka

I když jsou mezi filmem od Janečkové a Třemi oříšky od Vorlíčka pouze čtyři roky, vždy mi tato černobílá verze přišla o dost starší a archaičtější, což však nemá vliv na její kvality. Na televizní poměry jde o solidně natočenou a zahranou pohádku, která sice není tak vymazlená jako její o čtyři roky roky mladší "sestřenka", nicméně i tak je svým způsobem stále kouzelná a milá. Ať už díky "dětské" Evě Hruškové, charismatickému Jiřímu Štědroni, macechovité Daně Medřické, starostlivému Ladislavu Peškovi či uzpívanému Janu Třískovi. I přes několik scenáristicky nedomyšlených (a občas i humorných) failů jde stále o poutavý film, který osloví i dnešního diváka. P.S. "Já s ním jako ve vatičce a on na mě křičí-íí?!" (23.12.2020)

Jen kolovrátku zpívej, slyším Třísku kdykoli, jakmile si na pohádku vzpomenu. Ty 4* jsou pro něj a být tam jiný princ, bylo by jich 5. Přeslazený Štědroň mi fakt nesedí. Zato Medřická, to je herecký rejstřík. Její macecha je fakt hnusná, jedovatá, dryáčnická. Klobouk dolů. Hrušková je maličká a milá, i když té naivity je tam někdy moc. Ale Tříska, toho mohu fakt skoro vždycky. On je jedním z mála herců, kteří mne dokážou vtáhnout i ve filmu, nejen na divadle (a že jsem s ním po revoluci viděla skoro vše, co v Česku nastudoval). Dojímají mne i holoubci a jejich „Jedno zrnko popela, jedno zrnko máku“ a zrníčka, která nepřibývají na hromádkách, ale mizí v jejich volátkách. Tuhle Popelku řadím mnohem výš než Tři oříšky, ty spíš skoro nesnáším. A přemýšlím, jestli by té mé oblíbené Popelce slušela barva a nebo jestli je i tou černobílou vlastně taková Popelka. (27.05.2008)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 10/10 Hudba 10/10 Výprava 7/10/// PLUS: Jan Tříska a jeho hudební vstupy, ostatně celá hudební složka je moc pěkná, Pešek, Štědroń, Hrušková, radost se na herce dívat a pro ostatní to platí stejně tak, mnohé situace jsou dnes i trochu nechtěně úsměvné, především skutečnost, jak si poradili se zpracováním a vlastně minimalismem (málo prostoru, málo exteriérů, pár lokací) MÍNUS: někomu to přesto může přijít málo, zvláště když má srovnání, byl bych potěšen, kdyby to bylo v barvě/// Shrnutí: neviděl jsem tolikrát, vlastně možná jen párkrát a dávno, ale vždy jsem věděl že tuto Popelku mám rád a dnes se mi to potvrdilo. Krásně jsem se bavil, upřímně se smál a velice se mi líbilo celkové pojetí příběhu, jeho zpracování a herecké provedení všech zúčastněných. Při diskuzi jsem možná došli k závěru proč o pouhé čtyři roky později byl příběh Popelky znovu natočen. Potěší Jiří, jehož bratranec Miloš se stal později naším pedagogem při studiích/// Celkem 93%/// (24.12.2022)

Černobílá verze této klasické pohádky naštěstí nepříliš často se vracející na naše televizní (vánoční) obrazovky. Konkrétně mám problém především s hlavní postavou, která před přeměnou i po přeměně v krásku vypadá stále stejně šedě a navíc skutečně strašně (rozuměj infantilně) zpívá, stejně jako se zoufale zamilovaným princem, jehož hraje zoufale necharismatický Jiří Štědroň. Všechno ostatní už by vlastně bylo docela v pořádku... (28.10.2009)

Černobílá Popelka nebyla vůbec špatná, ale když já mám raději tu novější s Libuškou Šafránkovou. Nic proti Evě Hruškové – ta se s touto rolí popasovala vcelku obstojně, ale film jako celek byl přece jenom o pověstné „dva chlupy“ horší. Sympatické televizní zpracování Vlasty Janečkové si však i přesto zaslouží pochvalu. Hudební vložka (písničky) byla v naprostém pořádku… (25.12.2018)