Světla páteční noci

Berg sa narodil pre akčný film! Športové klišé-drámy kedy sledujeme, ako si nejaký provinčný team na konci 80-tých rokov splňuje každoročný sen o zlatých prsteňoch s nápisom Texas, v podivnom športe, proste nemôžu európana rajcovať. Preto veľmi kvitujem, že Peter zvolil cestu načančaných audio-vizuálnych orgií a zlámaných kostí zo zeleného trávnika a neriešil (do istej veľmi únosnej miery) tradičné rodinné trable jednotlivých hráčov. Ano Svetlá Piatočnej Noci postrádajú výrazne typického, paradigmatického hrdinu. V duchu nenápadného hesla každého kolektívneho športu, je tu hrdina celý tým a nie jedinec. Toto rozloženie je športovejšie ako majoritná väčšina konkurencie. Preto nakoiec slabšie, ale kvalitné 4. (01.10.2006)

Nechápu co je na tomto filmu tak výjimečného. Možná až na netradiční závěr, který se liší od většiny amerických sportovních filmů...Jinak je ale příběh poměrně nudný a postavy nezajímavé. Už od začátku přesně odhadnete, jak se bude děj v některých směrech vyvíjet (Boobie). Filmu tak chybí určitý moment překvapení... A na závěr jsem si nechal herecké výkony. Četl jsem někde, že Billy Bob v tomto snímku podává životní výkon. Ten člověk co to napsal musí být zřejmě naprostý idiot, protože Thornton rozhodně nepůsobí v roli fotbalového kouče věrohodně a např. rozčilování na lavičce vypadá v jeho podání až komicky. Tato role prostě Thorntonovi nesedla...Naopak hodně se mi líbil Derek Luke, který hrál Boobieho Milese - pro mne jedinou zajímavou postavu celého filmu. Když to tedy shrnu, Světla páteční noci jsou průměrný film a se snímkem Any Given Sunday (rovněž film z prostředí amer. fotbalu) prohrávají na celé čáře. (09.10.2005)

V Americe je normální, že se točí filmy o každém druhém sportovním týmu, který někdy něco vyhrál(nebo nevyhrál). Vždycky to má stejný koncept i herecké výkony. Tenhle se až tak v ničem neliší, možná až na tu dokumentární kameru. Ale dokáže chytit za srdce, což je u tohohle druhu filmu asi nejdůležitější, protože když je vám konec ukradený už v půlce, tak to můžete rovnou zabalit. (26.10.2008)

Čistě průměrný sportovní film (příběh), který by se dal aplikovat na jakýkoliv tým na světě. Když jsem při koukání vzpomínal na film Vzpomínka na Titány , říkal jsem si, že to na co koukám je jedoduše málo, aby to mohlo vydat na celovečerní film. Ambiciózní (favorizovaný) středoškolský tým má za úkol vyhrát státní mistrovství v americkém fotbale a zraní se největší hvězda týmu, to je vše! Do toho plejáda nesympatických herců a zde absolutně necharismatický Billy Bob, který celý film působí spíše dojmem uklízeče záchodků než jako trenér s respektem, který má sloužit jako zdroj vzoru pro hráče a patosu pro diváka. V podstatě každý kdo hrál v životě týmový sport zažil se svým týmem větší příběh než ten, který prožívají hlavní hrdinové tohoto filmu. SPOILER: Skoro všechno vyhrát a pak prohrát až finále přece není tak drastické (emotivní). 60% (25.07.2011)

Přesných 70%. Do půlky je to jen žánrový průměr, od půlky strující jízda za vítězstvím a slávou. Film se sice inspiruje skutečnou událostí, ale místy jsem přeci jen zapochyboval o autenticitě této jinak povedené filmové výpovědi. Za slabší první půlku a absenci silnějších momentů tak nakonec dávám tři, ale zklamán nejsem. (03.04.2009)