Kaktusový kvet

Ač to není komedie v pravém slova smyslu, kde by se divák neustále bavil, tak jako celek je film výborný. Goldie Hawn je naprosto nádherná a do její krásu jsem si vychutnával každý frame a nesnažil se mrkat, abych něco neprošvihl :) Její pohled na svět zamilovaných je vtipně hezký a jako divák se bavíte její neustálou kontrolou nad vztahy. Na první pohled se zdá, že se film bude točit kolem ní, ale ve skutečnosti jde o "pracovní" vztah doktora Juliana a jeho sestře z ordinace. Toni je jen tím krásným prvkem ve filmu a přesto mu to vůbec neškodí. Ba naopak. Několikaminutová tančící scéna v klubu je vyvrcholením a největším pobavením pro všechny. (19.03.2009)

Goldie Hawn a její obrovské oči, za které dostala Oskara. Mě přišla spíš jako mírně přerostlé kuře. Mnohem víc si ho zasloužil tandem lékař-sestřička za jejich eroticko-sarkastické dialogy. Ingrid Bergman zahrála obě polohy-škrobenou i rozevlátou-bravurně, Walter Matthau se mi moc líbil už v Kámoších. Shrnuto, cítila jsem příjemný pocit jako u nich doma v obýváku. Jack Weston také zabodoval jako úlisný slizoun. Ale nejlepší byl orgiózní amokový tanec z 60. let.:-) Julian: "Asi tě políbím... Řekni, že dnes přistanu jinde!" (16.11.2010)

Klasický kousek americko-židovského režiséra Sakse, ovlivněný uvolněním tradiční morálky konce 60. let. Kladem je, že si zároveň z tohoto uvolnění dělá legraci. Výborně herecky obsazené, původem židovská herečka Goldie Hawnová jako naivka, rusko-židovský herec Matthau (vlastním jménem Matuševskij) jako chronicky prolhaný zubař - donchuán a především - tehdy již 54letá- Ingrid Bergmanová v roli ženy, dámy, která má úroveň. (16.11.2010)

Stačí na začátku mileneckého vztahu jedna nepromyšlená lež, jako jsem ženatý a mám tři děti a pak po roce tu dívku požádat o ruku a máme zaručeně o zábavu postaráno. Mladičká modrookatá kráska Goldie Hawn a v té době snad nestárnoucí Ingrid Bergman, dvě okouzlující a skvěle hrající ženy z, kterých nejde spustit zrak a jako vždy skvělý Walter Matthau. Jo byla to móóóc příjemná podívaná. (12.05.2013)

Jo, jo, už to tak asi bude. Tyto komorní konverzační komedie vycházející z divadelních her mě často baví a ani tahle nebyla výjimkou. Pravda, velmi brzy mi bylo jasné, jak to celé dopadne, kupodivu mi to ale nepokazilo výsledný dojem. Body u mě tvůrci nasbírali díky obsazení a výborně napsaným dialogům. V poslední době jsem se zaměřil na dnes už pamětnické filmy a uvědomil jsem si, že úroveň dialogů (případně monologů) je v nich diametrálně odlišná od většiny současných. Mě tedy konverzace všech přítomných postav bavila velice velmi, tradičně mě potěšilo, jak se vcelku jednoduchá lež rozrostla do vše prorůstajícího molocha, v němž už nebylo vůbec jasné, kdo je čí sestra, manželka, matka, tetička, manžel, otec, milenec, doktor, diplomat nebo agent CIA. Bez toho, že bych se chtěl chlubit, musím konstatovat, že jsem se ve všem po celou dobu dokonale orientoval, teoreticky bych uměl zatančit Kleště, Kladivo i Zubaře a můžu prohlásit, že mi byla způsobena dobrá nálada. / "Tebe přece miluju, svou ženu jsem pořádně nikdy ani neznal." "A co ty tři děti, ty ti přinesl čáp?" "To víš, ze začátku jsem byl zdvořilý." / "No tak mi řekni, co neřekla. Slovo za slovem." / Poučení: Když má lež krátké nohy, jsou tu ještě chůdy. (04.04.2023)