Amen.

Tohle jinak průměrné drama o holocaustu v mých očích naprosto shazuje černobílá a lacině moralizující perspektiva, s jakou je ukázán přístup západních spojenců a Vatikánu k holocaustu. Film vychází z Hochhutova dramatu Náměstek, divadelní hry, která pomohla rozšířit obraz papeže Pia XII. jakožto antisemitského byrokrata, který neměl dost odvahy veřejně odsoudit nacismus. Tato karikatura se bohužel traduje od 60. let až dodnes. Tak i v Amen stojí dva spravedliví mužové - důstojník SS a jezuitský kněz - proti zkaženému světu mezinárodní politiky a diplomacie. Jenomže právě tahle politika a diplomacie byla v danou chvíli možná účinnější než patetické prorocká gesta. Možná ne... vidění tohoto snímku je však nemístně jednostranné. Hochut kritizuje papeže i za to, že srovnával Hitlera se Stalinem. Je to prý něco docela jiného... Ale kdeže! Pokud bychom chtěli porovnávat počty obětí sovětských a německých lágrů, pak by rudý kat dokonce vyhrál. Pius XII. za druhé světové války pod rouškou vnější neutrality pomohl zachránit životy tisíců Židů a po válce vystoupil jakožto odvážný kritik komunismu. Nezaslouží si být proměněn v takovouto karikaturu. Na filmu mi vadila tato historická nespravedlnost a též jeho duchovně beznadějné vyústění. Našlo by se v něm i pár působivých okamžiků - třeba jezuitovo radikální vyjádření solidarity s židovským národem - ale to na záchranu defektního celku nestačí. Jako alternativu doporučuji citlivější Schlöndorffův "Devátý den". Jako doplňující četbu pak například revui Salve 3/2008 věnovanou právě Piu XII. (20.10.2008)

Pokud shlédnete tento film, doporučuji přečíst si ještě knihu Vatikán a Hitler. Co dodat ke skutečnému válečnému příběhu, kde slušní tíhu neunesli a zločinci včas propluli do bezpečné náruče států, kde jim byl poskytnut azyl a změněná totožnost. V Argentině v odlehlejších místech vznikala německá městečka s hrázděnými domy a když se nešťastnou náhodou stalo, že nějaký lovec nacistů či novinář je objevil, vysmáli se mu do obličeje. Poslouchali jen rozkazy a jsou nevinní. Ona to nebyla jen Latinská Amerika, ale i USA i Rusko. Ovšem tam je alespoň zapřáhli. Co se týká církve, její pokrytectví je bezbřehé a ne nadarmo sama kniha Zjevení poukazuje a varuje do budoucna před její špatností. Jak ironické. Je smutné, jak na miliony mrtvých ve jménu zrůdnosti poslední dvě generace rychle zapomněly. Co chcete, vzpomeňte na pestrý život minulého papeže. Bez komentáře. (18.07.2014)

Je pravda, že za ty léta jsem zažil zfilmovaná témata z druhé světové války, která daleko více šokovala, než v tomto filmu. Tady je totiž předpoklad už ten, že šokovat bude samotný námět. Přeci jen ne každý útočí na církev tak, jako scénář tohoto filmu. Natočeno je to ale poměrně rutinně a tradičně, navíc bez jakékoliv dynamičnosti. Není to na škodu, když máte rádi filmy z tohoto období, ale je to na škodu, pokud chcete jakýkoliv napínavý film k večeru. (09.06.2022)

Ač není tento film rozhodně tím nejlepším v Costa-Gavrasově filmografii, rozhodně stojí za pozornost a jsem rád, že se takhle ukazuje, jak ti svatouškovští katolíci nedělali nic jiného, než že si chránili ty svoje tučný svatý prdele a nakonec ještě pomáhali usadit nacistické zločince hezky někde v klidu Jižní Ameriky. Abych ale nebyl nespravedlivý, mám tím na mysli ty vysoké hodnostáře ve Vatikánu. Dobře vím, že se spousta katolíků snažila pomoct, ať už mezi duchovními nebo obyčejnými lidmi. Kurt Gerstein byl křesťan, který se dostal do šíleného soukolí vyhlazování, proti němuž marně bojoval a bohužel mu nebylo dopřáváno sluchu nikde, a to ani po válce, což nakonec neunesl. Mathieu Kassovitz v roli otce Ricarda ztvárnil skvělou figuru, na níž se jen tak nezapomíná. (03.07.2007)