Thérèse

Tento film patří k těm nejlepším, které ukazují katolickou víru. V tomto případě na navenek jednoduchém příběhu karmelitky sv. Terezičky (Terezie z Lisieux), kterou papež Jan Pavel II. prohlásil učitelkou Církve. Scénář dle životopisu světice, úsporné dialogy, vizuálně vysoká úroveň, celkově očistný a povzbudivý účinek pro diváka - není co vytknout. (01.05.2012)

Příliš estétské a příliš barvotiskové. Tohle je skutečná sv. Terezie od Dítěte Ježíše: „U jistých duší cítím, že se musím stát maličkou, že se nesmím bát se pokořit a přiznat se ke svým bojům, k svým porážkám. (…) U jiných jsem viděla, že musím být velmi pevná, abych jim prospěla, a že nikdy nesmím odvolat to, co jsem jednou řekla. Ponížit by se v tom případě nebyla pokora, ale slabost.“ (Autobiografické spisy: dějiny duše, 1991, s. 230) „Dobrota nesmí zdegenerovat ve slabost. Když jsme někomu spravedlivě vyhubovali, musíme na tom trvat, aniž bychom se nechali obměkčit anebo se trápili, že jsme druhému způsobili bolest a že vidíme, jak trpí a pláče.“ (Vstupuji do života: poslední rozhovory, 2007, s. 21) (10.04.2019)

Bolestníctvo možno patrí k životu rádovej sestry, ale v tejto podobe je to doslova nechutné (pasáž, keď Thérése vykladá svoj sen, priam dvíha žalúdok). Divadelné spracovanie podľa mňa filmu tiež ublížilo. Každý sa dočká svojho konca, tak sa dočkala aj Thérése. "Keby neexistovala smrť, neexistovalo by ani náboženstvo". Povedal Bertrand Russell a ja hovorím, že všetci na to potom prídu sami. Scéna so žabkou pôsobivá, ale aj tak varujem: ateisti, vyhnite sa tomuto filmu širokým oblúkom! (03.02.2017)

Podařený pokus o film z jiného světa: patnáctiletá Terezie Martinová si vynutí na papeži a biskupovi předčasný vstup do jednoho z nejpřísnějších klášterů, na Karmel. Film je natočený podle autobiografie téhle francouzské karmelitky (1873-1897). Perla mezi všemi dalšími filmy na téma, co na takovém životě vlastně lidi vidí, proč vůbec strkají hlavu do kláštera. A taky opravdový FILM, nikoliv pokus polopaticky převyprávět cosi á la kýč Leonarda Defilippis (Thérèse, USA 2005), což je zase zatím naprosto nejhorší zpracování téhle látky, které jsem kdy viděla. Výborná kamera P. Rousselota (Planeta opic, Lid versus Larry Flynt, X-Men: Poslední vzdor atd.). Zajímavost: barevná výrazivost a prostorový minimalismus á la obrazy George de La Tour není náhodná, k filmu totiž existuje i bonus s rozhovorem s Alainem Cavalierem (režie). (04.06.2009)

Film se jakoby neodehrává v reálném čase a v reálném prostředí (stále totéž nevýrazné pozadí scény), takže opravdu navozuje pocit totálního odloučení od okolního světa. Nehraje tu žádná hudba, nedočkáme se žádných polopatických frází a filmových klišé. Ale také zaniká poselství sv. Terezie a důvod, proč byla vlastně svatořečena (nám neznalým jejího "sívíčka" to nedošlo). Čekal jsem leccos, ale výsledek mě překvapil. Oceňuji jeho netuctovost, ale jako divák jsem musel jít filmu hodně naproti. Nabyl jsem dojmu, že život za zdmi světa může být krásně prostý, ale i náročný. (08.08.2013)