Októbrové nebo

Homer ani za nic nechce být jen dalším horníkem z Coalwood, je také po otci paličatý, má charisma a má talent. Protože se jedná o oslavný životopisný příběh, není třeba mnoho dodávat. Snad jen, že atmosféra snímku, pojednávajícího o tom, jak i z obyčejného prostředí mohou vyjít velcí přispěvatelé národní klenotnice osobností, není tak okatě agitační, jak by se dalo čekat, a když už, tak snesitelným způsobem. Rodinná dramata či jejich náznaky, lemující stránky hlavního příběhu jako drobné ilustrace, také nejsou vzhledem k prostředí hornického města od věci. Celkově se filmařům dařilo udržet kohoutky patosu přiškrcené skoro až do konce, kde už se to tedy ale vymklo a divákovi pak ta srajda teče i z nosu. Ale co bychom od příběhu o velikém sovětském... ehm, o velkém americkém člověku čekali. Bavilo a líbilo. (15.08.2011)

V poslední době jsem viděl hned několik výborných filmů, které stojí za zhlédnutí, a i když Říjnové nebe nepatří k největším vrcholům, tak si ho přesto budu pamatovat. A užil bych si ho ještě víc, kdyby se v některých místech netlačilo tak na pilu. Stěžovat si ale rozhodně nemůžu na Jakea Gyllenhaala a na to, že se tvůrcům povedlo vytvořit pohodový a příjemný snímek. A i když je poselství jednoznačné, důležité a snad i správné, tak ukazuje pouze hezčí stranu mince. (14.06.2017)

Citové vydírání a sentiment? Ano, to všechno v tomhle filmu najdete, ale tak dobře natočené, že to zatraceně dobře působí. Nezdolnost Homera Hickama a jeho tvrdošíjná cesta za snem postavit raketu, získat stipendium a vystudovat školu, místo práce v dolech, jak po něm vždycky vyžadoval jeho otec, byla obdivuhodná. (01.01.2006)

Homer si ten svůj americký sen doslova vydřel. Cestou za ním  musel  překonat tolik překážek a nástrah osudu, že se v jeho případě rozhodně nedá mluvit o nějakém štěstí, které přeje připraveným. Celou dobu jsem mu držela palce a prožívala s ním a s jeho kamarády všechny ty střídavé úspěchy a následné nezdary, se kterými se musel utkat. Kdyby to byla vymyšlená pohádka, řekla bych si, že už to scenáristé s těmi neustálými zvraty trochu přehánějí, o to víc mě těší, že takový příběh opravdu někdo prožil a že to nevzdal. (23.12.2023)

Přihrbený platfusák s trvale nainstalovaným úsměvem se za mohutného patosu rozhodne během melodramatické limonády o sestavení rakety. K tomu je měrou vrchovatou přimíchán americký nacionalismus. No fujtajbl. Jo a ten platfusák je ještě ke všemu hrbatý, z fleku by bez maskování mohl vystřihnout zvoníka u Matky Boží. (30.12.2021)