Čaj s Mussolinim

Tenhle film mám mezi nejoblíbenějšími. Ano odehrává se jak název napovídá za Mussoliniho. Válka je však věcí druhořadou. Zeffirelli se zde velmi osobně vyznává z lásky k tomu, co ho formovalo. Vzdává tu jakýsi hold britsko-italské kulturní koexistenci. Malý chlapec, syn italské švadleny je po její smrti bez zázemí. Jeho otec se k němu jako k nemanželskému nemůže a hlavně něchce veřejně přiznat. Aby chlapce zachránila před sirotčincem, ujímá se ho pravá britská stará dáma a spolu se svými přítelkyněmi se stává jednou z jeho dobrých víl. Chlapec se dostává do úžasného světa britské komunity ve Florencii. Obdiv a láska k Florencii, jejímu kulturnímu odkazu, to je to, co se chlapci dostává snad víc něž stravy. Sochy, obrazy, architektura, říznuté britskými podivínskými figurkami - jejich důstojnost, někdy naivní strojenost, nadšení pro ideál, nezlomnost. První dětskou lásku pro mladého dospívajícího muže je nádherná Američanka, kterou hraje Cher a která nádherně kontruje britským dámám. (05.03.2005)

Cher a pár britských dam v příběhu, který měl být vyprávěn mnohem lépe. Práce kameramana a herců sice film drží nad vodou, ale připadá mi to, jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, zda chtějí natočit drama nebo komedii. Výsledkem je naprosto průměrný film bez jediné opravdu dramatické či jednoznačně vtipné scény. (13.05.2007)

Tento film patří mezi mé oblíbené od Zeffirelliho, ale mezi mé srdeční filmy vůbec. Popisuje to nepostihnutelné praštěné kouzlo, které pro mě má Itálie, zejména když se namíchá s anglickou kulturou. Je to Zeffirelliho výpověď, jeho životní příběh a vysvětlení, co mu pomohlo být tak dobrý v tom, v čem je. Skupina Angličanek, které si z různých způsobů zamilovaly svůj život ve Florencii natolik,že když by bylo radno Itálii opustit, zůstávají a čelí tomu se vším, co k tomu patří. Samé starší, zralé ženy, takže se režisér nesnaží zrychlovat tep diváků laciným příběhem, jak zachránit panenství ctné dívky před ošklivými vojáky. Naopak, jediným ohroženým je anglický chlapec oblečený do dívčích šatů. Přesto film je především o lásce a obdivu, obdivu k odvaze v každé podobě a lidské formě, lásce k tomu, co jsme zdědili po předcích a co by neměla zničit ani nějaká ta válka. Scéna, kdy se dámy přiváží k proslaveným věžím v San Giminanu, aby je zabránilypřed odstřelením, mluví za vše. To bylo to všechno, co mu tyto anglické paničky daly pro život - Shakespeara, lásku k architektuře, malířství, sochařství. Vím, že se tomuto snímku vyčítá pomalé tempo (pro někoho možná nuda) a pro mě to mluví za vše. To, že je lépe jako retrospektivní váleční snímek hodnocena Malena, která je obklopena chlípnými kanci a dorotenci, kteří po ní baží a my očima chlapce (také neobdivoje jeji duši) sledujeme její pád, mi připadá dost ubohé a to mám Tornatoreho rád. (02.09.2006)

Také považuji tento film doposud za velmi podhodnocený a zdá se, že odborná kritika ho začíná s odstupem času hodnotit značně lépe. Musím říct, že podobných filmů je pozoruhodně málo. Málokdy jsem z kina odcházela tak mile ofouknutá a pohlazená jako z téhle vzpomínkové záležitosti. Nevím, jak by mě ovlivnil případný dabing, ale film, příběh, kamera, herci - paráda. (05.09.2006)

Zajímavý příběh z války, sbírky italského umění, falzifikáty, Florencie, několik anglických starších dam, přesněji ježibab z různých britských filmů a seriálů, Joan Plowright, Maggie Smith, Lily Tomlin a excelentní restaurátorka maleb a fresek Judi Dench. Doplňuje je výstřední bohatá američanka Cher. Příběh není nijak náročný, je postavený zejména na dobových kostýmech a hereckých výkonech. Ale ani to z něj nedělá nic skvostného, je to průměr, 52%. (18.12.2013)