Iluze - film o vlaku

V době prvních poválečných Vánoc vyjíždí ze Stockholmu vlak, jehož cílová stanice je rozbombardovaný Berlin. V jednotlivých kupé, chodbičkách, jídelním voze atd. se proplétají bizarní osudy maniakálního lékaře Henryho, jeho manželky a milenky, nešikovného literárního kritika Gunnara, toužícího spasit svět a tvořit dějiny, egoistického homosexuála, jeho submisivního přítele a v neposlední řadě neštastného zraněného válečného vysloužilce či všudypřítomného průvodčího. V sérii vtipných skečů a inteligentních dialogů, jimž vévodí Gunnarův zájem o Wittgensteina ("Nic nemusí nutně být takové, jaké se zdá být") a Henryho duchaplná racionalizace vraždy vlastní manželky ("Zkrácení života, úleva z utrpení.)", nám švédský režisér servíruje nadprůměrnou komedii, která navazuje na mnohem vážnější filmy, jako byly např. Vražda v Orient Expressu, Trierova Europa nebo koneckonců také cimrmanovská Vražda v salonním coupé, se kterou ji pojí humorná stránka... Skvěle napsaný a velmi vtipně vypointovaný scénář, výborně natočený, s překvapivými momeny a ani jedním hluchým místem. Bavil jsem se královsky. (06.09.2008)

Brzy se mi podařilo zapomenout na Evropu, kterou Iluze sice na první pohled hodně evokuje, ale ve výsledku jenom zasazením stejné do doby a prostředí + obdobnou černobílou stylizací. Dokonce na sebe prásknu, že tahle potenciální, formálně výrazně skromnější a odlehčená Dalleho odpoveď na von Trierovo dílo mě dostala o kousek víc. Dění zasazené do poválečného vlaku napříč Evropou, v němž se setkáváme s různorodými postavy, chystaným zločinem z vášně, buržoázní třídou, ale i vozněm s přeživšími vězni z koncentračního tábora, je naplněné jedinečnou atmosférou a hlavně spoustou humoru v nejrůznějších možných podobách, byť v souladu s vizuálem převažuje hlavně ten černý. Byť si Gösta Ekman v úvodním antré s kufremi tak trochu zavzpomíná na své herectví z dřívějších let, coby podivný cestující se stává ve dvojici s Gustafem Hammarstenem (v postavě psychicky zkrachovalého literárního kritika) aktérem překvapivě daleko sofistikovanějšího humoru, zacházejícího v dialozích až do hravé parodie na filozofování. Zatímco vyloženě hořké gagy „ekmanovského“ stylu pravidelně obstarává smolařský mrzák Robert Gustafsson. Ve společnosti jiných postav mezi tím není nouze ani o napětí, pár překvapení k závěru a nejen v souvislosti s hlavní postavou, ale tak trochu i pohledem na poválečné dějiny, sžíravě satirické zakončení v jediné barevné sekvenci. Mě osobně tahle hříčka padla přesně do noty. [90%] ----- „Byt ženou je způsobem, jak se vyhnout veřejné odpovědnosti.“ ---- „Švédský voják hoří... a on myslí na svého psa.“ ------ „Bylo to tak rozverné. Seděl jsem, šil jsem se a brusle mi spadla do oka!  (22.07.2022)

Fascinující skládanka motivů a vlivů, které prostor vlaku proměňují v alegorický a konotacemi nabitý prostor – od černo-bílé osudovosti filmu noir, přes klasickou "whodunit" detektivku až po existenciální grotesknost Trierovy Europy. Dalle skvěle žongluje náladami, poťouchlými filozofickými dialogy, v nichž se to blýská jiskřením mezi zdáním a skutečností, mezi religiozitou a zištností; přeskakuje ke groteskním prvkům, kamera hravými změnami perspektivy navozuje zcela protichůdné pocity a Iluze se stávají vzrušující a filmovým jazykem napěchovanou podívanou o směšně-tragické lidské existenci v iluzích a deziluzích. Bohužel, pára časem dochází, okouká se "hitchcockovština", "lynchovština" i "severština" a tenhle vlak dojede do Berlína na samoúčelný volnoběh stále prvoplánovějších vtipů. Jeho skutečná sžíravost se kamsi vytratí (částečně ji naleptají hnusné CGI exteriéry) a zbyde "jen" svérázná černohumorná komedie, jejíž tvůrce chtěl ukázat možná až příliš štědrý rozmach. (09.02.2011)

Zvláštní film, u něhož bych se mohl (nebýt mého pronikavého intelektu) po celou dobu okázale nudit, takhle jsem se ale docela dobře bavil. Pravda, naprostého homofoba by snímek zřejmě úplně nepotěšil, já jsem ale zjistil, že to se mnou není až tak vážné, a bohatě mi stačilo to, že v roce 1945 necestoval ve vlaku ze Stockholmu do Berlína žádný černoch nebo Arab. Zklamala mě ale úroveň použitého humoru, která se chvílemi nedostávala přes mnou tolerovanou nejnižší laťku. Je to škoda, protože v jiných momentech tvůrci ukázali, že by na to měli. (20.10.2021)

Literární kritik jako tvůrce dějin a ničitel :) A padni komu padni - ať jsou to homosexuálové, jeptišky, pobaltští uprchlíci nebo válečný veterán...Švédská černobílá a zručně natočená záležitost, pro niž je označení komedie/thriller zcela na místě...Spousta přesahů a narážek na jiné filmové klasiky...Na seveřany kopa legrace... (15.01.2010)