Iluze - film o vlaku

Nejspíš se budu na film muset podívat znovu, abych objevila jeho pravé kouzlo. Zklamaná jsem při jízdě vlakem se vskutku roztodivnými spolucestujícími nebyla. Přesto výsledný dojem zatím není víc než pouze dobrý. Nechyběly komické situace, napětí a kriminální zápletka s nečekaným rozuzlením. Vše v duchu Wittgensteinovy filosofie, která praví že: "nic nemusí být nutně takové, jaké se zdá být". (02.12.2008)

„Nic nemusí být nutně takové, jaké se zdá.“ A o tom je celý film. Přesto asi ne všechny rozuzlení/pointy lze odhadnout (mě překvapila identita Märit). Tahle severská krimikomedie má opravdu zvláštní atmosféru a nabízí docela nevšední zážitek. Podařilo se už panoptikum postav, ať je to cynický doktor Henry, „naivní“ manželka Karin, „odevzdaná“ milenka Marie, optimistický invalidní voják (vede houbová polévka!), nervózní průvodčí, „nezlomná“ jeptiška Beatrice, panovačný Sixten, plačtivý „Pomp“, elegantní, ale světská Märit, nebo dobromyslný, zoufale nešikovný Gunnar. Snímek je plný černohumorných, groteskních až absurdních situací, přičemž postupně začnou být některé vtipy krapet prvoplánové (i tak ale dokážou většinou vykouzlit úsměv), a ke konci se stává komedie hodně „crazy“ (bohužel na úkor faktu, že filmu začne docházet dech). Přesto jsem se převážně bavil, takže dám solidní 4*. „Nechte ho, ať se tu potlouká. Co může být ještě horšího?! Celý vlak jede přímo do pekla, tak co!“ - „Ano, také si myslím, že bychom měli myslet pozitivně…“ (22.03.2020)

Komedie s kriminálním podtextem, nic nového. Veškeré prvky, ze kterých se film skládal, také nic nového. Padání, shazování, drcení nohou, rány do hlavy, to přece známe z "Natoč to", hluboce pokleslého rádoby humoru. A ta troška koření, aby to bylo alespoň trochu stravitelné, tu nám obstará starý dobrý Wittgenstein, který už dobře okořenil ledasco. A když ne Wittgenstein, tak Mefistofeles naruby: tenhle chce dělat dobro a nakonec dělá jen zlo. Ale i ten už dobře okřenil ledasco. (25.04.2020)

Brzy se mi podařilo zapomenout na Evropu, kterou Iluze sice na první pohled hodně evokuje, ale ve výsledku jenom zasazením stejné do doby a prostředí + obdobnou černobílou stylizací. Dokonce na sebe prásknu, že tahle potenciální, formálně výrazně skromnější a odlehčená Dalleho odpoveď na von Trierovo dílo mě dostala o kousek víc. Dění zasazené do poválečného vlaku napříč Evropou, v němž se setkáváme s různorodými postavy, chystaným zločinem z vášně, buržoázní třídou, ale i vozněm s přeživšími vězni z koncentračního tábora, je naplněné jedinečnou atmosférou a hlavně spoustou humoru v nejrůznějších možných podobách, byť v souladu s vizuálem převažuje hlavně ten černý. Byť si Gösta Ekman v úvodním antré s kufremi tak trochu zavzpomíná na své herectví z dřívějších let, coby podivný cestující se stává ve dvojici s Gustafem Hammarstenem (v postavě psychicky zkrachovalého literárního kritika) aktérem překvapivě daleko sofistikovanějšího humoru, zacházejícího v dialozích až do hravé parodie na filozofování. Zatímco vyloženě hořké gagy „ekmanovského“ stylu pravidelně obstarává smolařský mrzák Robert Gustafsson. Ve společnosti jiných postav mezi tím není nouze ani o napětí, pár překvapení k závěru a nejen v souvislosti s hlavní postavou, ale tak trochu i pohledem na poválečné dějiny, sžíravě satirické zakončení v jediné barevné sekvenci. Mě osobně tahle hříčka padla přesně do noty. [90%] ----- „Byt ženou je způsobem, jak se vyhnout veřejné odpovědnosti.“ ---- „Švédský voják hoří... a on myslí na svého psa.“ ------ „Bylo to tak rozverné. Seděl jsem, šil jsem se a brusle mi spadla do oka!  (22.07.2022)

V době prvních poválečných Vánoc vyjíždí ze Stockholmu vlak, jehož cílová stanice je rozbombardovaný Berlin. V jednotlivých kupé, chodbičkách, jídelním voze atd. se proplétají bizarní osudy maniakálního lékaře Henryho, jeho manželky a milenky, nešikovného literárního kritika Gunnara, toužícího spasit svět a tvořit dějiny, egoistického homosexuála, jeho submisivního přítele a v neposlední řadě neštastného zraněného válečného vysloužilce či všudypřítomného průvodčího. V sérii vtipných skečů a inteligentních dialogů, jimž vévodí Gunnarův zájem o Wittgensteina ("Nic nemusí nutně být takové, jaké se zdá být") a Henryho duchaplná racionalizace vraždy vlastní manželky ("Zkrácení života, úleva z utrpení.)", nám švédský režisér servíruje nadprůměrnou komedii, která navazuje na mnohem vážnější filmy, jako byly např. Vražda v Orient Expressu, Trierova Europa nebo koneckonců také cimrmanovská Vražda v salonním coupé, se kterou ji pojí humorná stránka... Skvěle napsaný a velmi vtipně vypointovaný scénář, výborně natočený, s překvapivými momeny a ani jedním hluchým místem. Bavil jsem se královsky. (06.09.2008)