Otvor oči

Tak Alejadro Amenábar ani ve svém druhém celovečerním počinu nezklamal, ba ten první možná ještě předčil. Velice zajímavý a velmi originální námět, zpracovaný opravdu mistrovsky. Zpočátku jen obyčejné romantické drama ze kterého se pomaloučku, ale neodvratně vyvíjí něco "jiného" (omlovám se ten výraz, ale opravdu nenacházím vhodných slov). Co je sen, co je realita. Od první chvíle netušíte, do čeho se ženete, a popravdě, ani ke konci si nemůžete být ani trochu jistí. Navíc, když se k tomu přidají velice přesvědčivé výkony dvou herců. které může divák znát už z již zniňovaného Amenábarova předchozího snímku, není v podstatě co dodat, ani co vytknout. Film, který ve mně zanechá hlubokou stopu, ale zařadí se mezi ty, které už napodruhé nebudou nikdy tak lákavé a dobré, ovlivňijící, deptající jako po první projekci. Bohužel, zatím nemůžu porovnat s remakem. 100% (07.11.2008)

Před lety viděný remake tohoto snímku jsem ohodnotila stejnou známkou, chyba je, že si pro porovnání už příliš nevybavuju drobné odlišnosti. Amenábarově verzi určitě chybí hollywoodská uhlazenost a líbivost, což je rozhodně plus, u Crowa bodovalo lepší obsazení zhrzené milenky Julie. Nicméně, příjemně zamotanou hlavu jsem měla v obou případech, zde bych ještě přidala pomyslný bod navíc za téměř psychedelický zážitek z noční diskotéky, který naprosto vyjadřoval duševní stav zoufalého Césara. (21.02.2009)

Divácky tu môžete byť silne poznačení tím, či ste videli americký remake. Ten totiž do detailu kopíruje predlohu, takže vás nič nemôže prekvapiť. Na porovnanie v španielskom origináli ukázala Penelope Cruz viac než v americkej verzii, a to nie len herecky. Na druhej strane španielsky predstaviteľ Eduardo Noriega nedosahuje charizmu Toma Cruisa. Obsesívnou atmosférou je ale pôvodné dielo trochu lepšie. Pre človeka, ktorý si film pozrie úplne prvýkrát, je to skvelý psychothriller s ustavičným lavírovaním medzi ilúziou a realitou. (03.09.2017)

Mám docela problém, jak s tímhle filmem naložit... Z jedné strany je velmi sugestivní atmosférický, z druhé strany na sebe vrství sny a realitu takovým způsobem, že by i zfetovaný Philip K.Dick mohl tiše závidět. Možná to byl záměr, možná se v této spleti někdo i vyzná a má jasno, co je vlastně skutečnost a co sen. Já v tom bohužel pořádek nemám, takže to nechám chvíli uležet a myslím, že si někdy shlédnutí tohohle filmu zopakuji. Třeba pak budu chytřejší a všímavější a zvednu hodnocení, protože potenciál tam je, jen ho nějak nemůžu ve své hlavě přechroustat v kvalitní film. (21.06.2007)

Toto je přesně jeden z těch filmů, které mě přivádějí do deprese. Sny se míchají se skutečností, nehoda, která znetvoří obličej, všichni přátelé se odvrátí, a přítomnost Penélope Cruz. Přes tohle všechno (nebo možná právě proto) se mi film líbil. Není to jeden z těch snímků, které za pár minut vypustíte z hlavy a nemůžete si vzpomenout na jedinou silnou scénu, která vás oslovila. Tady vás toho osloví hodně (tedy aspoň mě), ačkoliv něco z toho byste radši vynechali. Doporučuji ve chvílích pohody a bez flašky v ruce. Nesnáším Itálii a italskou kinematografii, a přesto ty čtyři hvězdy nechávám. (07.02.2010)