Otvor oči

Prvních přibližně dvacet třicet minut ještě takříkajíc „jde“. Sledujeme milostný trojúhelník s tragickými následky. Hlavní hrdina César má všechno, žije si jako ve snu, ale pak, v jediném okamžiku, o vše přijde. Snad to byl zásah vyšší moci, snad osud, že hrozivou dopravní nehodu sice přežil, avšak zaplatil za ni (vzhledem k obsahu až neslušně) lákavou tělesnou schránkou. Nyní svou odpudivou fasádou automaticky odpuzuje každou pohlednou dívku a také ta z minulosti, čarokrásná Sofie, se od něj odvrací. Jeho tvář je stejně pokřivená jako jeho charakter. Zasloužil si to? Nezasloužil si to? Proč vede dlouhé dialogy s psychiatrem? Koho zabil? Tyhle otázky jsem si kladl během prvních minut, přesvědčený, že s trochou vypětí, třeba za pomocí scénáře, najdu odpovědi. Avšak pak se cosi zvrtne, Césarova zohyzděná tvář najednou zohyzděná není. Ale jenom dočasně. Sofie se mění v jeho bývalou zhrzenou milenku, Nurii. Ale jenom občas. Přestává být jasné, co je realita, co sen, co svět, do kterého César uniká za bdělého stavu. Jasné mi to nebylo ani po odhalení nečekané pointy, vysvětlující vše příliš racionálním způsobem, aby to mohla být pravda. Celý film je buď geniálně spletitý a po několikerém zhlédnutí dávající smysl, anebo jenom přehnaně komplikovaný a poznamenaný chorou myslí Philipa K. Dicka a režisérovými vlastními sny (z obojího totiž Alejandro Amenábar při natáčení vycházel). Film se však nevyznačuje pouze obtížnou „čitelností“, která nikdy není otravná, má rovněž výtečné herecké obsazení a mnoho nádherně zrežírovaných scén. V hlavní roli Euardo Noriega. Část filmu skrytý pod maskou či (nepříliš zdařilým) make-upem. Celý film sobecký, egoistický parchant. Vaše sympatie si stejně získá a společně s nim budete toužit zjistit, kde ksakru vězí pravda. 80% Zajímavé komentáře: tron, Rex Mundi, numi (05.03.2008)

Vanilkové nebe je dobrý jenom pro lidi, kteří nikdy neslyšeli o Otevři oči, aneb konzouš opět zaplesá. Už jsem to myslím někdy a dvakrát říkal, že? Nemám rád remaky. Nemám a nemám a nemám. Dva filmy, jedna pointa, podobné vtípky, podobný vypravěčský způsob. Tím víc nemám rád remaky filmů, kde se jedná o pointu především, protože nic jiného Vanilkové nebe nedrží nad vodou. Přehnaně přeplácaná hudba (vlastně spíš jen písničky různých známých skupin, dle mě nepříliš dobré) vyřvávající ve velikášském orgazmu a nepříliš přesvědčiví herci (pouze známí a drazí, to je všechno). Hloupé manýry amerikánských filmů (ta trapná sexuální realita Spolykala jsem tvý semeno, to přece něco znamená...? Vyšukala jsem ti mozek z hlavy...). Víc peněz a jasnější (čti většímu konzoušskýmu publiku přístupnější, vysvětlenější, neotevřený, absolutně polopatě vysvětlený) závěr, kde v Otevři oči si ho člověk mohl vysvětlit nejedním způsobem. Nebyl to jen konec snu, ale i možné pokračování. Herci ve Vanilla Sky přehrávají a to včetně Penelope Cruz, která si svou Sofii zahrála i v Otevři oči o čtyři roky dřív. A i když jsou to jen čtyři roky, její kreace v OO se naprosto nedá srovnat s tamním patvarem, spíš jen karikaturou sebe sama. Eduardo Noriega jako hlavní smutný i krutý hrdina na celé čáře poráží nejpřeplácenějšího orgána Hollywoodu Toma Cruise. Otevři oči se může pochlubit příjemnou hudbou, třeskutě ryčnou atmosférou obav a nejistoty, neokoukanými a kvalitními herci (stará škola v čele s Gérardem Barray), kterým prostě americké protějšky nesahají ani po prach na podrážkách. Zatímco Cameron Diaz hraje skutečně jenom "šuknu", jak jí tam hezky nadávají, Najwa Nimri je bláznivě a hluboce zamilovaná zničená holka, která ten sex nabízí, protože neví jak jinak si toho chlapa udržet. Nehledě už na to, že Crowe jako režisér naprosto zklamal. Okopírovat úplně celý scénář (s několika malými doameričtěními jako že otec napsal knihu "Jak si udržet království atp.), dokonce i některé záběry doslova do detailu, to je možné možná u neznámého snímku, neříkám etické, ale rozhodně hloupé. Dokonce i dialogy jsou téměř stejné, kromě občasných rozdílů způsobených překladem nebo větší sexuální (až skoro vulgární) otevřeností. Jen se ukazuje, kdo je lepší režisér a vyhrává Amenábar. A protože se jedná o dva téměř totožné snímky, je i komentář téměř totožný k oběma. (13.08.2007)

Paranoja? Futurológia? Spiknutie? Skutočnosť, či neskutočnosť reality alebo sna? Tento mysteriózny film je veľká pecka, no všetky tieto filmy mi prídu veľmi nebezpečné a nemám ich rád, možno skôr tie čitateľné, ktoré dvíhajú varovný prst ako Matrix, či 1984, no toto ma priam desí, najmä ak nakoniec niekto povie, že musíte skočiť a tým zistíte pravdu, človekovi, ktorý má závrate a viditeľne sa bojí výšok, keďže aj ja mám závrate, tak sa mi to trocha zosobnilo a desilo ma to. Amenábar je jeden z kráľov filmovej mystiky, u ktorého mám pocit, že sa nesnaží podať filmy ako paranoju, ale skôr ako strašidelnú realitu, ktorú si nevieme priznať. Napriek tomu akosi cítim, že by to mohlo byť aj inak podané a vyšperkované, popravde sa v tom aj tak sám dosť nevyznám, oni tí režiséri ako Lynch, či tento to zrejme radi podávajú tak, že odpoveď vedia len oni a vy ju hľadajte, až mi to príde, že sa na tom môžu zabávať alebo sa len vyžívajú v chaose. O Vanilkovom nebe som veľa počul, no nepozrel som si ho, možno som urobil dobre, toto mi príde ako kvalitné európske dielo a žiadny New York, či Tom Cruise mi nechýba. Tento film by mal mať pre mužov tiež varovanie, že Penélope Cruz je až príliš sexy, možno by to však mohli využiť vaše manželky, ktoré by so sexy oblečkom mohli stáť za dverami, lebo po tomto budete podľa mňa poriadne vzrušení. Možno to trocha prehnali, možno to bol svojho času len skvelý marketingový ťah, no tento film mi kvôli viacerým veciam bude ešte dlho vŕtať hlavou, najmä preto, ako ma prekvapoval a nebál sa svoju slobodu prejaviť. Na jednej strane oceňujem slobodu, no na druhej ma rozrušuje to hazardovanie, pre mňa šokujúci film. Skvelý krátky a výstižný komentár má tiež užívateľ tron. (10.08.2013)

Divácky tu môžete byť silne poznačení tím, či ste videli americký remake. Ten totiž do detailu kopíruje predlohu, takže vás nič nemôže prekvapiť. Na porovnanie v španielskom origináli ukázala Penelope Cruz viac než v americkej verzii, a to nie len herecky. Na druhej strane španielsky predstaviteľ Eduardo Noriega nedosahuje charizmu Toma Cruisa. Obsesívnou atmosférou je ale pôvodné dielo trochu lepšie. Pre človeka, ktorý si film pozrie úplne prvýkrát, je to skvelý psychothriller s ustavičným lavírovaním medzi ilúziou a realitou. (03.09.2017)

Teda ještě že jsem se na tohle nekoukal ožralej, protože v jednu chvíli jsem se v tom ztratil i za střízliva, ono to naštěstí pak zase naběhlo, ale ač příběh byl fakt originální o tom žádná, Pen nádherná, ale zase jí tam nebylo tolik, kolik bych si přál, byla místa, kdy mě přišlo, že příběh přešlapuje na místě. Z těch hereckých výkonů v kategorie pání jsem rovněž nebyl příliš unešen. (01.02.2021)