Lady Jane

Krátka exkurzia do anglickej histórie v trochu pridlhom podaní, presne ako som očakával. Postavy sú dobre zahrané, len to prostredie mi pripadalo dosť ošumelé. Kráľovský palác by snáď nemal vyzerať ako práve zrekonštruovaná zrúcanina. Alebo to Anglicania jednoducho tak majú. –––– Zemřela bych za záchranu lidí z okovů bigotnosti a pověr. –––– Přísloví říká: Zázrak trvá devět dní. (27.01.2019)

Historická dramata to je moje. Když jsou navíc šmrncnuté trochou romantiky a politiky, dosahuje moje spokojenost většinou maximální hodnoty. Čímž nechci říct, že by to byl film bez chyb - mimo jisté zdlouhavosti mě hodně vadilo například odfláknuté sblížení hlavní dvojice. Nicméně, krásná Helena a sympatický Cary Elwes jsou natolik jistý pár, že všechny neduhy hravě přebijí. (30.05.2011)

Jak tak v poslední době sleduju filmy inspirované britskou historií, říkám si, že libido Jindřicha VIII. Angličánkům pořádně zavařilo. Lady Jane je love story, jejíž poslední kapitolu tradičně napíšou zlí katolíci, kteří jsou v podobných příbězích něco jako Utahové ve Vinnetouovi nebo komančové v Hřebejkovi. Helena Bonham Carter mi něčím připomínala Libušku Šafránkovou v Popelce. Pokud byla skutečná Lady Jane alespoň z poloviny tak odhodlaná a statečná, čest její památce. Ať už věřila v cokoli. (05.05.2014)

Historie, intriky, politika, romantika, láska. Všeho plnými hrstmi. Film podle skutečné události o mladičké šlechtičně, která se díky intrikám a ziskuchtivým dvořanům stane královnou. Není však poslušnou loutkou v jejich rukou, snaží se v zemi zavést pokrok. Proto je její osud zpečetěn. Oba představitele hlavních rolí (H. Bonham Carter + C. Elwese) nemusím, ale v tomto filmu si mě získali. Málo známý skvost. (21.09.2014)

Za historickou věrnost charakterů Jany Greyové a Guildforda Dudleyho bych ruku do ohně nedal. Nicméně, s člověkem to pohne, i s takovým cynikem jako jsem já. Už od úvodní scény šlechtického lovu je vidět, že tvůrci pojali film s nasazením od základu a že nejde o žádnou sterilní romanci. Kombinace režie, hudby, výpravy a kostýmů svědčí o precizní práci. HB Carter dávno před Timem Burtonem a rolemi ujetých feťaček pracujících na svém sebezničení začínala v kostýmních filmech s pravým britským dramatickým stylem. Nejpůsobivější není podle mě ani tak poprava, jako následující scéna, kdy královna Marie prochází komnatami a její dvůr se klaní její autoritě, a to včetně Janiny matky... (28.01.2011)