Janghwa, hongryeon

Pomalý, ale veľmi intenzívny horor, a to najmä vďaka plíživo vzbudzovanému napätiu, kedy k ľakačke buď nedôjde vôbec, alebo až po neobvykle dlhšom čase v rámci scény. A veľa ich rozhodne nie je. Ide o slušný mindfuck, ktorý potrebuje na vysvetlenie celú polhodinu po tom, čo sú odkryté divákovi tie najdôležitejšie karty. Ide samozrejme o zamyslenie sa nad úlohou či hodnotou rodiny v spoločnosti a čo sa môže v jej vnútri diať, ak to nefunguje. Tento negatívny dôsledok je dohnaný až do šialeného ázijského absurdna, čím film uspokojí priaznivcov k-hororov a j-hororov, ale zase môže trochu rozladiť publikum zvyknuté na euro-americké horory s rýchlejším tempom a jedným zásadným odhalením až v samotnom závere. (25.03.2020)

Úžasně strašidelný kousek pro náročnějšího diváka. Nádherně barevné, mysteriózní, hrůzunahánějící, brutální i jemný, prostě asijský způsob, jak ukázat světu, že nahnat člověku strach, jde i bez krvelačných příšer z vesmíru a potoků krve. Bohatě stačí rodinná tragédie, dvě dospívající sestřičky, podivná macecha, nechápající otec, mrtvá matka ve skříni, ptáčkové v kleci ... Nakonec je ale stejně všechno jinak než na začátku, a ukazuje se, že největší hrůzu prožívá člověk sám ve své vystrašené, okolím nepochopené mysli. (12.11.2006)

Tak tohle byla obrovská zatěžkávací zkouška pro můj zvyk nevypínat (prý) dobré snímky kvůli irelevantnímu pocitu nudy. Někdy se to vyplatí, někdy ne. Tentokrát jsem bohužel zalitoval, neboť mě Janghwa, Hongryeon neuspokojil v žádném ohledu. Mně nevadí spletité filmy, pokud je spletitý i jejich děj, ale opravdu nemám rád prosté blbosti, které se snaží udělat sami sebe zajímavými pomocí netradičních a téměř nerozluštitelných narativních postupů. To pak totiž není genialita, ale póza. Zklamání, to se mi ten jednoduchý prostinký americký remake líbil víc. (24.08.2009)

Hodně divný a plíživý snímek, který se ke konci zvrhne ve zběsilé tempo zmatených obrazů, ze kterých se až motá hlava a i když jsem se v nich dokonale ztratil, tak mi po skončení filmu zůstaly v hlavě a jejich různé kombinace a srovnávání mě zabavili ještě na dlouhou chvíli, ale stejně jsem k uspokojivému výsledku nedošel. Nevím jestli jen režisér nezvládl mozaikovitou strukturu, ale i tak vytvořil zajímavý hlavolam k rozlousknutí. A když už moc nefunguje děj, tak vše vynahradí podmanivá hudba, typicky asijské hororové rekvizity a velmi dusná atmosféra, která s ejen málokomu podaří tak skvěle vykreslit. (23.09.2008)

Jednoznačná ukázka toho, že nelineární syžet dokáže divákům pořádně zamotat makovice. Kdybych si nepřečetl ty interpretace (či nadinterpretace?), tak jsem nepobral ani houby s octem, a nakyselo teda. Navíc vizuelní a štylová dokonalost tohoto snímku mne doháněly k šílenství. Jak píše Rob Roy, když je pěkně natočenej tekoucí kohoutek, tak se člověk bojí aj toho. Chtělo by to vidět víckrát, ale k asijskýmu strašení mám jaksi negativní vztah, se bojim ňáko víc, tak asi jednou stačilo. Každopádně tleskám, pokud jsem nebyl nucen schovávat hlavu pod duchnu, tak jsem byl nucen k myšlení. Nevídáno! (25.05.2009)