Janghwa, hongryeon

Nebylo to ve stylu třeba Ju-On, jak se mi zpočátku zdálo (tzn: vata, vata, vata, pak příjde něco velice strašidelného a pak zas vata, a tak dokola). Ne. Ono se totiž ukáže, že tam vlastně vata jakoby není, a hodně věcí dává nakonec i smysl. Ale čekat na to rozhřešení celé hodiny, mi přinášelo mírné utrpení. Děj nebyl jednoduše zdaleka tak výživný, aby omluvil tu dlouhou dobu která uplyne, než se ukáže pravý smysl celé story. A navíc mi tam chyběl strach, ta pravá "tichá hrůza" nad kterou se tu lidé tak rozplývají. Tiché to možná bylo, ale ta hrůza mi tam osobně dost scházela. A když už se zdálo, že konečně přichází, odešla tak rychle, že jsem se nestihl bát. Ale já jsem člověk, který se nudil i u většiny těch Kruhů apod, takže je nutno brát mě s rezervou. Tale Of Two Sisters se mi ale ve finále líbilo víc než japonské Kruhy. Jen si tak říkám, že napoprvé jsem se nudil, protože jsem nevěděl že přijde nějaké zásadní rozuzlení (navíc jsem ho neočekával). Napodruhé bych se asi nudil právě proto, že už to rozuzlení znám. [Dodatek: Dnes jsem někomu vyprávěl děj toho filmu, a zjistil jsem, že když to vyprávíte, tak to působí docela dobře. Je to podobné jako s Vesnicí od Shyamalana. Když ten příběh slyšíte, tak to vypadá mnohem zajímavěji než vlastní film.] (17.01.2006)

Od samého počátku mě to celé enormně nebavilo. Film skoro dobrou hodinku sype jeden melodramatický záběr za druhým a absolutně nic se neděje. Snížil jsem tedy pozornost. To byla zřejmě zásadní chyba. Ve spojení s asijskými ksichty, kde jeden je stejný jako druhý, jsem se v ději absolutně ztratil. Závěr tedy proplul absolutně kolem mě. Otázky typu "Kdo, co, jak a proč?" zodpovědět rozhodně nedovedu. Pravda je, že jakousi atmosféru to mělo. Bohužel, když tomu absolutně nerozumíte, tak nevíte, čeho se vlastně máte bát, a proto se vůbec nebojíte. Lekačky jsem nezaznamenal vůbec žádné. Stopáž je těžce přemrštěná a hodinový úvod stojí za méně než hovno. Budu se muset uchýlit k poctivému odpadu, protože takovou sračku jsem opravdu nečekal. (29.07.2015)

Jednoznačná ukázka toho, že nelineární syžet dokáže divákům pořádně zamotat makovice. Kdybych si nepřečetl ty interpretace (či nadinterpretace?), tak jsem nepobral ani houby s octem, a nakyselo teda. Navíc vizuelní a štylová dokonalost tohoto snímku mne doháněly k šílenství. Jak píše Rob Roy, když je pěkně natočenej tekoucí kohoutek, tak se člověk bojí aj toho. Chtělo by to vidět víckrát, ale k asijskýmu strašení mám jaksi negativní vztah, se bojim ňáko víc, tak asi jednou stačilo. Každopádně tleskám, pokud jsem nebyl nucen schovávat hlavu pod duchnu, tak jsem byl nucen k myšlení. Nevídáno! (25.05.2009)

Zběsilá ujetost, která je nesmyslná od začátku až do konce. Tak nějak bych charakterizoval Janghwa, Hongryeon. Film, který rozhodně znova vidět nebudu muset, protože jsem se v něm utápěl od začátku a neskončilo to ani na konci, zrovna v té chvíli, kdy jsem doufal, že mi všecko co jsem měl na srdci vysvětlí, ale...nevysvětlil. Čekal jsem od toho atmosferickou lekačku, dostal jsem od toho paskvil, šílený paskvil, který je prakticky o ničem, nebo jsem ho spíše vůbec nepochopil. Nuda bijící do očí, měl jsem co dělat abych to dokoukal do konce, k čemuž mi pomohla celá mísa popcornu, ale i ta teda rychle zmizela, rychleji než si svojí dvouhodinku odbyl tento film. (26.08.2008)

Spíše drama než horor, nicméně dusných a děsivých momentů se tu najde dost na pokrytí jedné Nenávisti. Vyschízovaný příběh s vyschízovanou audiovizuální formou (kamera se trpělivě snaží poslat nervy do hajzlu) matou až do samého závěru. Psychedelický účinek to nijak nesnižuje, nejistota skutečností vytrvává dlouho a nabízí různé domněnky, od hledání podstaty v halucinacích až po nadpřirozené jevy. Čtvrtá hvězda je za celou pasáž v kuchyni, obsahující scénu večeře a následující šokedelické chvíle, které se bezmála úspěšně snažily zastavit můj tep. (01.05.2007)