Díler

Dokonalá antiteze Requiem za sen. Namísto rytmického automatonu fyzických symptomů vidí Fliegauf drogu jako automaton nicoty, vyprázdněného bytí. Oběti drogové závislosti jsou rafinovaným pohybem kamery přeměněny na jakési nulté body lidskosti, marginálně držené mimo přímou perspektivu výpovědi a odhalované jakoby skrze vlastní absenci - to, co Fliegauf demonstruje není samoúčelná formální brilance, ale kastrace, kterou droga provádí (však se jedna z postav hlavního hrdiny, vyléčeného narkomana, ptá: "Heroin je pryč. Ale co z tebe zbylo?"). Feťáci, kolem kterých kamera pomalu krouží, jsou prázdné schránky, loutky, zombie, bytosti, které (jak by jistě dodal Slavoj Žižek) nemohou už být předmětem tragédie ani komedie. Dealer je nesmírně fascinující právě pro svou programovou pasivitu - neobjeví se tu jediný záběr, který by provokoval nebo šokoval. Co provokuje a šokuje je právě chirurgická nezúčastněnost, prázdné místo, které zeje tam, kde očekáváme tragickou angažovanost či gesto soucitu. Ikonická je scéna, kdy hrdina stojí se svým otcem nad prohlubní v betonu, kam dopadlo tělo jeho matky a marně se snaží přesvědčit svého otce, že matka tam již není. Celý film funguje na bázi prázdných míst, trhlin, jejichž možnou výplní je droga. Proto ten dlouhý a zcela jistě metaforický obraz v závěru, v němž sledujeme buď jakousi travestii zrození nebo psychoanalytickou trhlinu, nezacelitelné trauma, před nímž není úniku v racionalitě. Dealer je brilantním pohledem za bezpečí schémat, které udržují člověka v sebezáchovné distanci od narkomanů jako radikální jinakosti. Myslím, že Fliegaufův film se zcela unikátně dotýká mnohem hlubší podstaty než většina filmů o tématu narkomanie (vlastně úplně všechny, co jsem doposud viděl). Film možná světský svým zaměřením, ale hluboce "tarrovsky" filozofický svým pochmurným a mlčenlivým pronikáním tabu. (08.08.2011)

Nie čistých 5*, ale 4,5*. Dôvodom je až prílišné zahľadenie snímky do vlastnej formálnej dokonalosti. Inudstriálna non-stop ruchová stopa podkresľuje bezchybnú, pomalú kameru, vyvolávajúc tak okrem spomínaného Bély Tarra aj reminisencie na Tarkovského (nielen kĺzanie po vodnej hladine, ktoré je vizuálnym odrazom samotného pomalého plynutia filmu) a mne osobne aj na C.T.Dreyera a jeho Vampyra (najsilnejšou črtou celého filmu vďaka zvolenej forme je práve atmosféra - je to film výrazne o pocitoch, i keď ambivalentne práve tento bezchybný audiovizuál je pretláčaný do popredia až tak silno, že hlavne v druhej polovici mi zabraňovalo na plné sústredenie sa vychutnať si ho naplno). Vďaka striedaniu rotačnej jazdy kamerou raz smerom dolava a potom doprava je možné uvažovať aj o výpovedí snímku v smere "špirále" možností postavy Dealera. (08.12.2004)

Nejlepší film o drogové závislosti a beznaděje prázdného žití. Benedek Fliegauf mistrně s chirurgickou přesností pracuje s výrazovými prostředky a stává se nezaujatým analitikem děje. Kamera je rovněž prvotřídní, svojí metodou snímání obrazu vyjadřuje bezútěsně zoufalé, vyprahlé stavy postav v bytí na drogách. (11.12.2013)

Tenhle film není primárně o drogové závislosti. To je patrné z toho, že tu chybí všechny její atributy, kromě nízké, primární a jediné potřeby pozřít drogu, která ale útěchu nepřináší. Drogová závislost je tu metaforou pro prázdnotu života, pro neschopnost ji naplnit, potažmo nemožnost se o to vůbec snažit.. Není proč, není úniku, můžeš si jen vybrat, zda se v kruhu budeš plácat pomalu nebo rychleji. Někdy se ti může dokonce zdát, že cesta vede přímo, ven, ale tvoje kroky zase začne vtahovat černá díra prázdnoty, která zeje v jeho středu. Neutečeš.. Kdy je ta síla tak mocná, že už to opravdu není možné? Kdy jediné, co se dá doopravdy UDĚLAT, učinit, je rituál sebezničení, nastoupení programu odklizení se ze světa, jako když se raněný zvíře z posledních sil odplazí někam, kde po něm nezbyde stopy. ___ Film své téma sleduje čistě, asepticky, soustředěně. Pečlivě zavírá všechny dveře, kterými by bylo možné z cesty po kruhu vystoupit (nebo snad, aby vstoupilo cosi jiného?). Snad až na jedny, po jejichž zmizení, které dealera už ani nepřekvapí ("Co myslíš tím 'no jasně'?"), nastává nevyhnutelné. ___ Klíč je ve jméně: DEALER. Co dáváš, dostaneš. ___ PS: Není to tak černobílé. 4* (29.07.2014)

V dospievaní som sa od starších kamarátov potajme dostal ku knihe Radka Johna, Memento. K podobne silnému, temnému a skutočne ťažkému zážitku prichádzam až o tri dekády neskôr, kedy moju fantáziu preberá do rúk maďarský režisér Benedek Filegauf. Majstrovská práca so zvukom. Pri scéne "apa...anya...apa...anya" som ani nedýchal. (14.06.2016)