雲のむこう, 約束の場所
The Place Promised in Our Early Days
The Place Promised in Our Early Days
The Place Promised in Our Early Days
Obsahy(1)
V paralelním světě, kde bylo Japonsko v roce 1974 rozděleno na dva státy podléhající vlivu USA a Sovětského svazu se odehrává příběh o snech, lásce přátelství a samotě odloučení. Dva kamarádi, Hiroki a Takuya, si na severu Jižního Japonska staví tajně vlastní letadlo, aby přeletěli přes hranici na ostrov Hokkaidó, kde stojí záhadná nebetyčná věž, a odhalili její tajemství. Když se k nim připojí jejich spolužačka Sayuri, uzavřou přísahu, že k věži doletí za každou cenu. Po čase ale Sayuri bez rozloučení zmizí, cesty obou kamarádů se rozejdou a trvá dlouhé tři roky, než se začne jejich společný osud znovu naplňovat. Válka mezi oběma částmi Japonska je na spadnutí, výzkum paralelních vesmírů a změny reality, které způsobuje obří věž, ohrožují celý svět a sny, které se zdají spící Sayuri, hrají důležitější roli, než by kdokoli čekal. (Karmin)
(viac)Videá (1)
Recenzie (79)
Král všech kýčařů Šinkai sice zase natočil obrovský romantický kýč, jenže tentokrát nemám problém říct, že to vlastně vůbec nebylo špatné. Ona je to totiž taková pohádka se zajímavými sci-fi prvky, která si na nic víc ani nehraje a tím pádem s ní nemám tolik problémů. Spíš je tu Šinkai v určitých věcech i lepší než třeba v 5 centimetrech za sekundu, protože tu třeba má i životnější postavy (kromě ústřední ženské, tam asi neustále bude tvořit jeden a ten stejný typ ženy, po které pravděpodobně nejvíc touží) a dokonce tu jsou i nějaké skutečné emoce, sice v strašně (místy až protivném) kýčovitém viuzálu, ale opravdu tu jsou a Šinkai se je nesnažil tvořit pouhým vydíráním a kýčem, jako to udělal u výše zmíněného filmu. Taky tu celkem hapruje tempo a ve výsledku to určitě není nic geniálního a silného, co bych musel vidět znova, popravdě je to spíš jen průměr, ale stejně mě to spíš potěšilo než naopak, protože mi to ukázalo, že dokážu něco od Šinkaie snést a dokonce z toho něco mít. A navíc jeho filmy u mě mají stoupající kvalitu, takže se třeba dočkám takového jeho filmu, který se mi bude fakt líbit! No... uvidím. Tolik na to zase nesázím, ale to jsem nesázel ani u Luca Bessona a jak to včera dopadlo... 3* ()
Veľmi dlho som sa k tomuto premáhal. Šinkai ma ale zaujal svojimi krátkymi filmami a hlavne nádhernou animáciou. Preto som sa rozhodol, že si ho napozerám celého. Jeho prvý celovečerný film je obrazovou meditáciou o snoch, vojne, láske, kamarátstve a spomienkach. Aj napriek lineárnosti je skôr umeleckejší ako väčšina anime. Najviac sa mi žiada porovnať s Ghost in the Shell aj keď aj to porovnanie je zavádzajúce. Makoto Šinkai je totiž špecifickým tvorcom hrajúcim sa s atmosférou a s rôznymi aspektmi lásky - jej hľadania a jej priebehu. Tenmon zase raz stvoril melodickú a atmosféru dotvárajúcu hudbu, ktorá sa k príbehu nesmierne hodila. No a celkovo je film pútavý a zaujímavý. Síce si treba na neho chvíľu zvykať, pretože ako som už spomínal nie je to žiadna Akira alebo Black note, ale dokáže pohladiť na duši a to je podľa mňa dostačujúce. Ak teda máte radi pomalé filmy. ()
Bylo to dobrý, kvalitní všechno. Na nic si asi nemohu stěžovat, ale ten plagát strašně zavádí. Srazil jsem tomu jenom, protože to nesplnilo moje očekávání. Čekal jsem MICHELLANGELA a přišel Leonardo. Víte jaký je v nich rozdíl? Ne? Je to v dynamice. Leonardo dělá svůj krásný lehoučký šerosvit a Mistr do toho jde naopak tvrdě: dynamika, emoce, pohyb. Kdežto Leonardo: jemní chlápkové jako ženy, malé kontrasty. To mě fakt nebaví. Víte, co jsem si představoval, když jsem ty dva viděl hrát na housle na tom plagátu, to houslové sólo z Bleache, myslím. Dynamické a rychlé. Místo toho nějaký pomalý romantický něco. Prostě přesný opak. Proč se příběh tak táhl? Proč to bylo takové smutné? Proč se jí třeba nesnažili najít a místo toho se rozešli. Je tu hodně proč. SPOILER a i když to samozřejmě, to ani není spoiler, končí dobře, byl jsem smuten, ale neměl jsem k tomu důvod. KONEC SPOILERU. Nejsem si jistý, jak to mám hodnotit. Nemuselo to být takový pomalý, melancholický. Už od začátku vás příběh drasticky tahal do pláče a to já zrovna nemusím. Takže konečně: za příbě uberu * a za hudbu uberu *, nic se s tím nedá asi teď dělat. ()
Tvorba Makoty Šinkaie se mi opravdu líbí a ani jeho první celovečerní anime není výjimkou. Základem jsou nádherná hudba, kresba a animace (tentokráte ještě hezčí než v Hoši no koe), které místy vytvářejí výjevy tak kýčovité, až jsou krásné (inu, jako v Hoši no koe). V těchto kulisách se pak odehrává zajímavý příběh tří přátel a snícího vesmíru (škoda, že ten je pouze načrtnut). Byť není Kumo no mukó, jakusoku no bašo tolik sentimentální, i děj a atmosféra nesou stopy Šinkaiova předchozího díla, a to je pro mě jasné plus. 9/10 ()
Typický Makoto Shinkai. Nádherná animace, stále stejný nostalgický styl, který se však (vzhledem k tomu, že v něm Makoto natočil zatím jen tři filmy) nepřejí. Romantika, sci-fi, anime. Originální pozadí, na kterém je příběh vystavěn. Alternativní svět, ve kterém je Japonsko rozděleno na severní a jižní, tajemná věž, která stojí na Hokkaidó, sny, které pro někoho mohou být realita. ()
Galéria (31)
Fotka © ADV Films
Zaujímavosti (2)
- Operační systém Velociela, který napsali Hiroki a Takuya pro ovládání jejich stejnojmenného letadla, je systémem typu UNIX. (Xeelee)
- Film získal cenu Seiun v kategorii umění na 44. ročníku japonské SF Convention, cenu Special Distincion v kategorii Celovečerní film na Festivalu komiksů a animace v Soulu v roce 2005, cenu Silver Prize v kategorii Nejlepší animovaný film v diváckém hlasování na kanadském Filmovém festivalu fantazie a také ocenění v kategorii Nejlepší animovaný film na Mainichi Film Awards v roce 2004. (Shley)
Reklama