Demetrius a gladiátoři

O třídu horší než předchozí Roucho. Po smrti hrdinů z jedničky se příběh soustředí na otroka Demetria, který je horlivým křesťanem a odmítá zabíjení. Když si člověk vezme kolik měli křesťané na svědomí životů při šíření náboženství, je to k smíchu. Poté co Bůh dopustí smrt jeho dívky se na křesťanství vykašle a naopak začne jako gladiátor a později tribun zabíjet a ke konci otočí ještě jednou. Je to šíleně naivní agitka na křesťanství a narozdíl od předchozího filmu z toho ční prvoplánovost na sto honů. Navíc Victor Mature prostě není herec pro hlavní roli. A tak jediné co pomáhá je slušná výprava, pár zajímavých vedlejších postav (Mesalina, Caligula, Claudius) a především gladiátorské souboje. Těch je opravdu hodně a především bitvy z tygry či souboj jeden proti více protivníkům jsou parádní. Jen díky nim 3*. (29.10.2018)

Pokračování Roucha už nemá takové grády. Za prvé si tvůrci trochu pohráli s historickými fakty. Za druhé se zde nekoná nic moc dramatického a Nero je vykreslen spíše jako tragikomický komik než jako šílenec. A že jeho krutovláda byla skutečně krutá. Trošku mi neštymovalo, že Demetrius měnil názory dost rychle a snadno. Ti skuteční křesťané věřili, jiní čekali až je něco přesvědčí - zázrak či nějaký přírodní úkaz, který pak připodobňovali zásahu Boha. Že v tehdejší době věřil Nero na zázrak roucha bych i věřil, ale to nejpůsobivější asi bylo, když gladiátor zápasil s tygry. To působilo hodně reálně. Na to, že jsou gladiátoři v názvu bych čekal trochu víc. Výpravnost trochu zmizela, natáčelo se v zjevných kulisách. I když scénárista zůstal, režisér se změnil. Těžko říct, pro koho tohle pokračování vlastně je. Podle mě trochu navíc. (29.03.2024)

Zdařilý historický snímek navazující na velkofilm Roucho se odehrává převážně v aréně mezi gladiátory, takže o zápasnické scény není nouze. Náboženské téma zůstává zachováno, stejně jako početný kompars, skvělá výprava a osvědčené herecké obsazení. Ústředním motivem je opět pronásledování křesťanů v Římě, tentokrát za vlády šíleného císaře Caliguly, jehož zvrácené výlevy patřily k nejemotivnějším hereckým počinům filmu. (13.02.2016)

Mám rád historický film a tady mě to potěšilo víc, když jsem zjistil. že Demetrius a gladiátoři je pokračování na film Roucho od režiséra Henryho Kostera. Ve filmu se mi nejvíc líbil vřískající šašek Caligula. Neměl chybu.A samozřejmě konec, který mi připadal takový pohádkový. Všichni se omluvili a jede se dál. Nová éra Claudius může začít. (22.07.2006)

Historická nepřesnost je jen jedním z drobnějších zádrhelů tohoto filmu. Celá zápletka je vystavěna s odpuštěním na kravině (Caligula chce Kristovo roucho, protože věří, že tím získá nesmrtelnost), všechny postavy se chovají přinejmenším nelogicky a značně nekonzistentně (viz Luciin zbrklý útěk v úvodu nebo Demetriovo neustálé střídání vyznání), veškeré souboje (a vůbec celá gladiátorská škola) vypadají jako něco, co bych zinscenovala v obýváku s kamarády, když mi bylo 5 let (ano, až TAK akční) a celý ten film působí nesmírně dlouze a nudně... docela zarážející u něčeho, co má jen 101 minut. Za celkovou debilitou filmu stojí i produkce, která se snažila co nejvíc využít kulisy a rekvizity zbylé z Roucha, to, co neměla, si prostě opatřila levněji a ještě pro jistotu použila několik záběrů z "prvního dílu", aby napojení obou filmů neušlo opravdu nikomu. Ta druhá hvězdička v hodnocení slouží jako kompenzace za nepříliš reprezentativní kopii, již jsem měla k dispozici, a za kulturní posun, k němuž od 50.let došlo a nejspíš mám díky němu trochu jinak nastavený metr (na druhou stranu, kdybych všem starším filmům přidávala hvězdičku jen proto, že ve své době na diváka určitě působily líp, v podezřele moc případech by mi nestačila stupnice... ale prostě mi přijde trapné dát antickému velkofilmu - jakkoli recyklovanému - z 50. let jen 1 hvězdičku, no...) (13.08.2010)