Sedem rokov v Tibete

Film sa tvári ako životopisný film rakúskeho horolezca Heidricha Harrera, ale skutočnosť je trocha iná. Film nám ukazuje zakázané mesto a čiastočne niečo zo života 14. tibetského dalajlámu vlastným menom Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho. Ja sa budem držať predsa len osobou Harrera. Na plátne nám ho predstavujú ako apolitického športovca, ktorý sa nešťastnou náhodou ocitol v britskom zajatí spolu s ďalšími členmi nemeckej výpravy na Nanga Parbat. V skutočnosti do zajatia Briti zobrali skupinu fanatických nacistov, príslušníkov SS, ktorých do Himalájí okrem túžby zdolať vrchol hory viedli aj rasistické dôvody. Dostali od Hitlera úlohu pátrať po germánskych koreňoch v tamojších horských národoch a potvrdiť tak teóriu o árijskej rase nadľudí. Heidrich Harrera sa do povedomia Nemecka dostal vynikajúcim športovým výsledkom keď 24. júla 1938 zliezol severnú stenu Eigeru North Face vo Švajčiarsku (Stenu smrti). Za tento úspech ho prijal osobne Hitler 27. júla 1938 v Breslau (Wroclaw) na otvorení Nemeckej gymnastickej a športovej oslave pred 150 tisíc ľuďmi. Toto športové podujatie sa konalo na štadióne Hermana Goeringa. Tu Harrera poďakoval Hitlerovi slovami „Porazili sme severnú stenu Eigeru a jeho vrchol sme dosiahli, aby sme mohli dôjsť až k nášmu führerovi,“ Ako odmenou pre neho bola účasť v 5. horolezeckej expedícii na Nanga Parbat (štyri predchádzajúce 1932,1934,1937 a 1938 boli neúspešné). Tejto expedícii sa zúčastnil už ako SS-oberscharführer (od roku 1933 bol členom nacistických oddielov SA, v roku 1938 po Rakúskom anšluse vstúpil do NSDAP a oddielov SS s číslom 73896). Všetci účastníci expedície boli vybraní na základe prísnych politických kritérií. Pod Nanga Parbat prišli v roku 1939 a po neúspechoch na severnej stene mala nájsť možnosti výstupu západnou stenou. To sa im aj podarilo (dnes je to známa Kinshofferova cesta), ale z dôvodu veľmi strmých stien a nestabilnému počasiu sa ďalšiemu výstupu vyhli. Pri návratu do Nemecka v Karáči (prístav v Pakistane, ktorý bol súčasťou britskej Indie) celý tým zatkli a internovali 3.9.1939 v zajateckom tábore Ahmednagare pri Bombaji (Veľká Británia vyhlásila Nemecku vojnu a tak všetci nepriateľskí cudzinci na britskej pôde boli vojnoví zajatci). Neskôr ich previezli do Dehradunu kde bolo ďalších niekoľko tisíc nepriateľských cudzincov. Pre prípadný útek si zvolili Tibet s konečnou métou japonskej fronty v Barme alebo Číne. Útek do Tibetu na viacej pokusov sa mu podaril a skutočne bol učiteľom 14. tibetského dalajlámu. V akej podobe archívy „Zakázaného mesta“ nezverejnia asi nikdy. Mojou snahou bolo uvoľniť a spresniť životopisné omyly rakúskeho horolezca Heidricha Harrera. (06.03.2019)

Annaud se pokouší napnout mezi ošklivější polovičkou Angeliny Jolie, himálajskými vrcholy, osudem tibetského lidu a naším srdcem horolezecké lano, které se při bližším průzkumu ukáže být pavučinou. Ne, nebudu do něj tlouct kvůli tomu, že z člena SS a NSDAP a ještě předtím Oberscharführera SA, který svůj prvovýstup na severní stěnu Eigeru v červenci 1938 věnoval Hitlerovi - a jsou tací, kteří vědí, že věnovat je v takovém případě co - udělal to, co udělal, přestože by to v případě nezakrývané pravdy mohl být o mnoho lepší film a přestože se mi zločiny fýrerova režimu hnusí neméně než zločiny toho rudého a jen o něco méně než to, co jeho ideologie udělala z nejkrásnější věci, jakou znám, protože se nejmenuju ani prokurátor Urválek, ani soudce Lynch. I když se můj oběd při pohledu na mistrně utajený skutečný důvod expedice, jíž se Harrer účastnil (kdo uhodl, že se jednalo o jeho jmenovcem Himmlerem podporovaný projekt pátrání po kolébce árijské rasy, vyhrává čokoládu) a slizký závěr (který dostává pravé grády s vědomím, že reálný Harrer byl svobodný a bezdětný) opakovaně pokoušel vrátit stejnou cestou, kterou přišel, nebudu se tady ztrapňovat tirádami, jak je to všechno hnusné, pokrytecké a nepatřičné. Ono je to totiž především lacině líbivé, nudné a tupé a v oné kýčovitosti, nudě a tuposti se Harrerova takzvaná proměna topí stejně jako Brad Pitt ve snaze mě přesvědčit, že nehraje patetický doplněk panenky Barbie, ale živého člověka. Lézt na vachrlatý můstek mezi filmem a životem nemůžu s čistým svědomím doporučit, ale se svědomím čistším než všechen neměstský sníh na světě doporučuju začíst se do knih toho, kdo jako první odhalil tvář míst, která pro všechny ze Západu do té doby byla totéž co Šangri-la a kterým status legendy ze smutných důvodů asi už zůstane, protože ani legendy neožívají po desetiletích vnuceného zimního spánku. Se svědomím jako lidskou nohou nedotčený ledovec doporučuju zamyslet se nad tím, kdy a jak roztávají v lidském srdci ledovce větší těch alpských. Se svědomím průzračným jak horská bystřina doporučuju začít vyplňovat tu propast mezi tím, co je, a tím, co by v našich představách být mělo. A nadevšechno doporučuju spíš přemýšlet než soudit, i když by to nad Harrerovým prohlášením z roku 1938 bylo asi snadné: "Porazili jsme severní stěnu Eigeru a její vrchol jsme překonali, abychom mohli dojít až k našemu Führerovi." Tentýž člověk v roce 1964 píše: "Horu nelze ani porazit, ani znásilnit. Lze na ni jen vylézt." Soudit? Do srdce vám skutečně vidí jen hory. A ty mají ve zvyku o tom, čeho byly svědky, mlčet. (13.08.2008)

„Náš vodca je nadšený, že je vo výprave Nemec ako vy.“ – „Som Rakúšan.“ Fajn, ale pridlhé. Francúzsky mág Annaud (BOJ O OHEŇ, MENO RUŽE, MEDVEĎ, MILENEC) rozpráva príbeh kedysi skutočne žijúceho rakúskeho horolezca (Brad Pitt), ktorý sa s vodcom družiny (skvelý David Thewlis) na 7 rokov stratí v majestátnom, kúzelnom, mystickom Tibete. Bohužiaľ, bombastická výprava/kamera sú jedna vec a plytká zápletka a zjednodušujúci (vzťahy, vojnu, politiku) scenár druhá. Faktom tiež je, že Bradovi Pittovi kamera pristane, má ju rád a ona jeho tiež, ale akonáhle má dojsť na herecký výkon, jeho tvár sa krčí rozpakmi a veľmi sileným Čímsi (najlepší bol vo filmoch, kde podstúpil výraznú fyzickú premenu - KLUB BITKÁROV, 12 OPÍC, PODIVUHODNÝ PRÍBEH BENJAMINA BUTTONA). Zdĺhavé, zjednodušujúce a príliš málo poetické (zato riadne patetické). Trocha vážnosti nestačí, treba mať aj dobrý príbeh, ktorý strhne. Lenže SEDEM ROKOV V TIBETE je tak „vážne“ nakrútený film, až sa divák hanbí vykríknuť „Nudaaaa!“. (29.04.2009)

JJ Annaud neumí točit škaredé filmy. Všechny jeho snímky jsou výpravné a mají úchvatnou kameru. Tentokrát se do prostoru před kamerou postavil Brad Pitt, který pravděpodobně pojal svou roli velmi osobně a taky se tak tváří. Je příjemné ho vidět v nové poloze, která mu docela sedí a je velmi přirozený. (11.07.2004)

Director´s cut 3,5*/5... Ťažko sa rozhodovať pre hodnotenie, na jednej strane dokumentaristické zábery Tibetu sú úžasné, klobúk dole pred náročnosťou výpravy, nenudil som sa ani chvíľku hoci stopáž nebola najkratšia. Ale keď budem chcieť vidieť dokument pozriem si Pavla Barabáša, ktorý Tibet dokonale zmapoval a priniesol pútavé obrázky a pútavý text. Hneď na úvod musím povedať, že Brad Pitt je v mojich očiach naozaj dobrý herec, ale tu podal asi najslabší herecký výkon a jednoducho sa mi s tým svojim "takmervždykrásnym" účesom sem veľmi nehodil...Ako už bolo spomenuté, jeho prerod z civilizovaného chlapíka na "tibeťana" nebol veľmi dôveryhodný, zvlášť keď po "hladovke" mal telo vypracované skoro ako "zdegenerovaný matematik" Russell Crowe v Čistej Duši (čo bolo rovnako nedôveryhodné)... Filmu chýba viac hĺbky a psychológie, hoci film nie je vonkoncom chladný! Každopádne vzťah Dalajlámu (skvelý herecký výkon!) a Harrera je zaujímavý, ako v podstate aj celý film..Ale viac svojim prostredím a kontextom, ako samotnými kinematografickými kvalitami...Škoda, pretože Annaud si vyberá fest zaujímavé námety. (04.06.2009)