Old Boy

Pomsta může mít mnoho podob. Může být chladnokrevná, sadistická, bestiální, chaotická i systematická. Pro jihokorejského režiséra Parka Chan-wooka je především problematická a to na všech možných úrovních od samotného provedení, přes morální aspekty, až po požitek z jejího vykonání. Strhující hyperstylizovanou formou mapuje hrdinovu krvavou odyseu za odhalením smyslu a organizátora jeho dlouholetého uvěznění. V důmyslně konstruovaném příběhu je divák ve stejné pozici jako tragický hrdina, kterému jeho protivník neustále hatí představy o průběhu a dalším vývoji jeho odplaty. Svého času se hodně vyzdvihovaly extrémní výjevy, ale už se zapomíná, že "Oldboy" bravurně kombinuje exces, vypjaté emoce, coolness, patos, drásavou katarzi i humornou nadsázku, přičemž zde všechny tyto roviny skvěle fungují. Park navíc ve svém scénáři jde mnohem hlouběji a pomsta se stává jen McGuffinem v drásavém pojednání o hněvu a jeho schopnosti zaslepovat, o toxické povaze chvástavého chlapáctví, ale také o bolestivé cestě k prozření. Prozření zde má význam jednak překročení egocentrického pohledu a nahlédnutí toho, co člověk spáchal druhým, ale také naprosto zničujícího dopadu, který to má na vlastní svědomí i osobní štěstí, které je následně možné pouze v zapomnění. ____ "Oldboy" byl první spoluprací Parka s jeho následně dvorním kameramanem Jungem Jung-hoonem a právě jejich symbiotická ambicióznost projevující se v nehorázných kamerových kompozicích a inscenačních výzvách posunula film, Parkovu filmografii i mezinárodní kinematografii na novou úroveň. Ostatně není náhodou, že si Junga o mnoho let později vybral Edgar Wright na natáčení "Poslední noci v Soho" s jejími neuvěřitelnými kamerovými jízdami, kde se bez užití digitálních efektů, čistě díky choreografii herců a pohybu kamery v jednom záběru střídají dvě verze jedné postavy. (20.08.2022)

Bohužel to nebylo, tak dobrý jak jsem doufal, možná jsem od toho příliš očekával, hlavně díky chvále, která se s timhle filmem nese, jenže mě to prostě nepřišlo až zas tak dobrý. Teď s odstupem času sice musim uznat, že dějově to je výborný a typická korejská brutalita nemá chybu, ale stejně mě to nedokázalo moc vtáhnout do děje a možná proto jsem si to nedokázal patřičně vychutnat. Ale i tak to je hodně nadprůměrný a fanoušci korejských filmů by si to neměli nechat ujít (01.01.2006)

Asijský zázrak, který mě nezasáhl. Hudební doprovod sice nemá chybu, ale po vizuální stránce se i tolik vychvalované scény dostávají na hranici šedého průměru. Jestli je něco geniální, je to pointa, škoda, že hned po ní zase režisér Park "přidá krev" a na cestě ke gradaci mě znovu ztratí. Chápu všechny, kteří se nechali dojmout poslední minutou nebo strhnout filmem jako celkem. Chápu je, ale nikdy k nim patřit nebudu. (29.12.2005)

Pro me v soucasnoti vrchol asijske kinematografie. Intenzitou nekterych scen a reziserskou zrucnosti se da prirovnat snad jen k Ichimu. Skvele propracovany dej (o kterem nereknu ani slovo) a vyborni herci snad ve vsech rolich delaji z tohohle jihokorejskeho kousku opravdovy skvost. Je az smutne, jak v porovnani s timhle vypada americka produkce nudne a rutinne. (08.10.2004)

Prý se chystá americký remake tohoto filmu. Režisérem má být Finscher a není divu: Park Chan-wook natočil totiž příběh a la Finscher po korejsku. Doufám však, že navzdory pověstem se Fincher Oldboye natočit nechystá. Proč po hoolywoodsku standartizovat něco tak krásně zvláštního? Oldboy je velmi, velmi východní a umí diváky od začátku překvapovat i šokovat. Asi tak první třetinu filmu si myslíte, že sledujte studii člověka izolovaného od zbytku společnosti. Reakcí hlavního hrdiny na existenci mezi stále stejnými čtyřmi zdmi a na k zbláznění pravidelný řád je zprvu nepochopení, pak rezignace a nakonec zoufalá činorodost. Psaní deníku, procvičování bojového umění, zhotovování seznamu podezřelých i úsilí o únik – to vše je motivováno především snahou něčím zaplnit svůj život a nezbláznit se. Dlouhých 15 let stráví hlavní hrdina v bezdůvodném vězení a pak přijde náhle konec, stejně bezdůvodný jako předchozí uvěznění. Následuje příběh o pomstě, ale také o snaze pochopit proč. Zaznívá tu montechristovké téma. Ale je-li Dae-su Monte Christem, je to Monte Christo jednadvacátého století: zarputilý, surový a horkokrevný. Oldboy je filmem vyhraněných stavů a stěží uchopitelných vášní, z nichž některé jsou krvesmilné. Naturální a brutální scény se střídají se šokujícími odhaleními. Oldboy je také příběh o tajemství a proto nechci říct více pro případ, že se vám tento film podaří vidět. Čím méně dopředu víte, tím lépe. A já už jsem toho řekla až moc. (26.03.2005)