Bičianka z doliny

Velmi sympatický snímek o nedočkavých ženiších, autoritativní puritánské gazdině a o celkovém soužití na slovenské dědině dvacátých let minulého století. Bez diskuze lze poznamenat, že Jozef Zachar tímto plně zastupuje svého jmenovce (jednoho ze specialistů na podobně laděné filmy) a i na začátku osmdesátých let nabízí divákovi naprosto věrohodný obraz slovenského venkovského folklóru v doprovodu krásných žen, jemného humoru i dráma a pestrého hereckého obsazení. (25.12.2015)

Takto to ja ľúbim. Nádherné stvárnenie života na Kopaniciach, tá hudba, to prostredie, to nárečie. Keďže je to môj rodný kraj, sympatie k tomuto filmu idú o to vyššie, aj preto, ako je natočený. Bez žiadneho prifarbovania, či umelého dotvárania niečoho, čo by tam nepatrilo. Skrátka jednoduchá slovenská ukážka toho, ako sa tu kedysi žilo, aké boli tradície, ako prebiehali bežné intrigy a ohováranie na dedine medzi dvoma rodinami. Tento zvyk zdá sa u nás ostal, no už to nie je také pekné a čisté. Film zanechá pekné dedičstvo, ukážku života, ktorý sa z tohto kraja pomaly ale isto vytráca. Nemá to také „gule“ ako nenahraditeľný a bez konkurencie Sváko Ragan, ale o to Bičianke z doliny a „Kujčene“ ani nešlo :) Any hny odtálto!! 5* (08.03.2010)

Mám rád příběhy ze Slovácka a Slovenska, i ty, jsou na rodíl od Bičiaky, hrubější a tragičtější. Prototypem takového příběhu je pro mě Mrštíkovský "Rok na vsi" (Byčianka patří spíš do kategorie "Slovácko sa súdí"). Ale patří sem i vesnické příběhy z jižních Čech, především Holečkova epopej "Naši" a téměř "starozákonní knihy" Klostermanovy (především "V ráji šumavském" a "Ecce Homo"). Ano, Čechy, Morava a Slovensko jsou těmito příběhy propojeny těsněji, než byly kdy politickými smlouvami. (20.11.2018)

Knihy Zuzky Zgurišky som nečítal, aj keď sa niektorá vyskytla v povinnom čítaní, takže som televízny prepis jednej z nich sledoval bez akýchkoľvek očakávaní a keď sa nedostavilo nadšenie z folkloristicko poňatému jednoduchému príbehu z myjavských kopaníc, ani som nebol sklamaný. Iba som sa pod fúzy usmieval pri predstave, ako tomu nárečiu môžu rozumieť českí diváci. Eva Kristínová si bola vedomá svojej ústrednej postavy a niekedy svoj prejav prehnala, Stračinova hudba bola dobrá a celkovo to bol podľa mňa príjemný filmík na víkendové odpoludnie. Označovať to za klasiku by som si netrúfol. (18.01.2017)

Slnko, seno, pár faciek a jedna ukričaná pani, aj na Slovensku nechýbala takáto filmová tvorba. Klasikou sa nestala, pretože jej chýba niečo ako Kronerovo herectvo alebo britký humor autora predlohy. Hlavne, že všetko dobre dopadlo, keď už je nevesta v tom háklivom stave. –––– Mater ju priviedla jako jalovicu na jarmek. Chyba je len v tem, že tu jalovicu neni. Lebo je samodruhá. (03.12.2016)