Grázli

Prvotina Wese Andersona mě nechytla. Ještě to není úplně klasický Anderson, ještě nemá tak vymazlený vizuál, ale některé jeho prvky už tady jsou. Především jeho typ postav, různí zasnění infantilní fantasti... No a k těmhle konkrétním jsem si nějak nedokázal najít vztah. Bratři Wilsonovi si tu prohodili účesy - Owen je nakrátko a Luke má zase delší vlasy - ale hlavně mě mátlo, že ve filmu jsou to kamarádi, ne bráchové, i když jsou si tak děsně podobní. Humor filmu na mě nefungoval, ale občas mi postav bylo upřímně líto. Battle Rocket je velmi dobře natočený, ale obsahem mě film docela dost minul. (5/10) (01.09.2019)

Přestože tento snímek ještě nedosahuje kvalit Života pod vodou, je z něj jasně cítit typický andersonovský humor, jež je založen na nadsázce, nadhledu a pořádné dávce praštěnosti hlavních hrdinů. Ná scénáři Wes Anderson pracoval, tak jako i u dalších svých filmů, s Owenem Wilsonem. Mark Mothersbaugh jako hudební skladatel se velkou měrou podepsal pod celkový výsledek nejen tohoto filmu, ale i všech dalších, které Anderson režíroval. 75% hvězdiček (02.07.2009)

Stačí vidět jeden dva filmy od Andersona a už jeho styl poznáte. Ne nějak třeskutě, ale zase krásně rovnoměrně a příjemně zábavné a komické. JSem rád, že jsem konečně viděl bratry Wilsony společně. A jako bonus tak až nechutně mladé (Owen vypadá jak ucho). V postavě Owena Wilsona se neskutečně podařilo vystihnout takového toho kamaráda, kterého máte hrozně rádi, nějak výrazně vám nevadí a neprudí vás, ale přitom vás jeho společnost neskutečně ubíjí a zabíjí, jak psychicky, tak fyzicky. (04.04.2016)

Celovečerní debut Wese Andersona si ještě nenese zcela typický rukopis tohoto kultovního režiséra, jde spíše jen o trochu atypický americký nezávislý film, přesto se už tady dá nalézt několik styčných ploch s později tak nezaměnitelným a lehce rozpoznatelným tvůrčím stylem, minimálně se tu rodí okruh režisérových hereckých oblíbenců (Wes Anderson tu pro film objevil bratry Wilsonovi), snaha o parafrázování zažitých konvencí, slabost pro netypickou hudební složku (obvykle staršího data - zde navíc hispánského původu), kterou má na svědomí Wesův dvorní skladatel Mark Mothersbaugh, exponování absurdně konotovaných postav, cit pro silnou nadsázku a nepopiratelný vypravěčský talent, bohužel ještě tu není patrný ten úžasně propracovaný styl a cizelovaná vizuální stránka. (16.07.2012)

Až jsem si říkal, jak může být někdo takový debil, že se pustí do takových loupeží. Ty v podstatě nemají žádný význam, protože jejich cíle jsou dost pofiderní. No považte...kdo by šel krást do knihovny nebo chladírny? Takže už to samo o sobě dost vypovídá o nápaditosti tvůrců. Ještě horší však je, že je to totálně o ničem, zasmál jsem se tak jednou a není to ani tak free, jak by se dalo čekat. 37% (17.08.2010)