Veľká železničná lúpež

První western, který založil žánr, jenž se stal během několika málo let nejpopulárnější v americké kinematografii. Film natočila v listopadu 1903 společnost Edison. Byl to komerčně nejúspěšnější snímek z předgriffithovské éry amerického filmu a stal se předlohou pro nepřeberné množství napodobenin. Na rok 1903 se jedná o vynikajicí úroveň vyprávěného příběhu. Děj se odehrává ve více než deseti různých scénách, které na sebe navazují a postupně rozvíjejí zápletku. V úvodní scéně dva maskovaní lupiči přinutí telegrafistu odeslat falešnou zprávu, takže vlak neplánovaně zastaví. V následujicím záběru bandité nastupují do vlaku. Lupiči vtrhnou do poštovního vozu a po bitce otevřou sejf. V další scéně dva lupiči přemůžou strojvůdce s topičem a jednoho z nich vyhodí z vlaku. Lupiči vlak zastaví a přepadnou cestujicí. Jeden z nich utíká a je zastřelen. Pak lupiči ujedou s lokomotivou a v následujicí scéně je vidíme, jak nasedají na koně a odjíždějí. Mezitím telegrafista z vlaku pošle zprávu volajicí o pomoc. V saloonu nutí nově příchozího tančit pod namířenou zbraní, ale jakmile sem dorazí zpráva, všichni popadnou pušku a utíkají ven. Následuje střih na lupiče pronásledované davem lidí. V přestřelce jsou lupiči zabiti. (V nejznámějším a nejzvláštnějším záběru z celého filmu jeden z lupičů střílí přímo do kamery. Zdá se, že někdy byl tento záběr používán jako začátek filmu, jindy jako jeho konec. V každém případě vzbuzuje v divákovi pocit, že se stal přímo terčem střelby. Jedním z herců byl G. M. Anderson (vlastním jménem Max Aronson). Kromě jiných rolí hrál i pasažéra, kterého zastřelili. Anderson se měl zakrátko stát první westernovou filmovou hvězdou, neboť od roku 1907 hrál ve více než stovce filmů jako Bronco Billy. [8/10] (Ručně kolorovaný /// Scénář: Scott Marble, Edwin S. Porter /// Kamera: Edwin S. Porter, Blair Smith) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (23.11.2008)

Přelomový film. V počátcích kinematografie bylo pohlíženo na filmaře jako na spolek podivínů s výstřední zálibou ve tvorbě pohyblivých obrázků. Pak přišla Velká železniční loupež. První film v USA který zaznamenal opravdu celostátní komerční úspěch. Kinematografie se pomalu začala stávat zábavou pro masy lidí. Dnes můžeme jen v němém úžasu sledovat její historii a dětské krůčky jejích průkopníků. A Porter průkopnický byl. Do svého dvanáctiminutového filmu zařadil 12 oddělených scének, které na sebe dramaticky navazují, což nebylo běžné. Prakticky vše je neustále v pohybu. Film je velmi akční. Přepadení, útěk, pronásledování. Střídání interiéru a exteriéru, jízda vlakem a na koni. Kamera je statická a má velký problém to vše zachytit. Ve scénce, kdy lupiči vyskakují z vlaku a prchají, nastává z dnešního úhlu pohledu humorná situace, kdy kameraman prostě nestíhá a herci se na chvíli dostanou mimo záběr. Nebo použití filmového triku, kdy lupič přemůže jednoho ze strojvůdců, následuje střih a z vlaku vyhazuje jeho figurínu. Inu filmové triky tu byly vždy a vždy budou. Jednoznačně největší ohlas měla a má scéna na konci, kdy bandita střílí přímo na diváka - do kamery. Tento film načrtnul základy westernu a motivoval stovky svých následovníků. Každý podobný film mě naplňuje ohromnou úctou a vděkem k lidem, kteří psali historii a zanechali o tom nesmazatelný důkaz. Důkaz, jenž je oknem do dávno ztraceného světa, o podobě naší minulosti. (03.10.2016)

Lotři jako hlavní hrdinové, přepadení vlaku, střílení nevinných do zad, závěrečný masakr... neinspiroval se právě tímhle filmem Sam Peckinpah? To možná přeháním, Velká železniční loupež měla nicméně vliv minimálně na Johna Forda (Ocelový oř) a vlastně i na celý žánr. Z pohledu současného zmlsaného diváka se němé filmy těžko hodnotí, člověk je přeci jenom zvyklý jak na vizuální, tak i zvukové prvky. Pokud ovšem loupež zhlédnete kvalitně ohudebněnou, nudit se nebudou ani zapřisáhlí odpůrci westernu. (03.10.2011)

Když porovnám s jinou legendou z bezzvukových časů, Meliésovou genialitou Cestou na Měsíc, tak se mi westernový pradědeček líbil podstatně méně, což se odráží na hodnocení, které je tentokráte průměrné. Tři hvězdy si vysvětlete prosím i tak, že tento žánr není můj šálek čaje. Ovšem neznamená to, že bych postrádal úctu - ve své době z toho muselo být určitě ohromení, ale samotný příběh či vizuální zpracování je tak normální a běžné, až se o jiném vysvědčení nedá uvažovat. Jinak jsem nepochopil komentář uživatele sta, je to patrně mimo můj intelektuální přesah. (26.03.2009)

Tohle vážně stojí za zamyšlení. Když vezmu třeba výtvarné umění, písmo, tak člověk jím ve svém počátku zobrazoval věci jemu blízké, důležité až posvátné. A čím začíná umění filmové? Šestáková kovbojka a efekt pro ohromení publika. Filmu tak bylo dáno do vínku jisté divácké očekávání, které dokáže plnit kasy ještě dnes. (04.02.2006)