Super Size Me

Morgan Spurlock ako tester v šokovej terapií na báze "super size" dávok vysoko kalorických pochutín. Raňajky, obed, večera. Preventívne lekárske očko pred aj po. Kúra, ktorá ohrozuje funkčnosť orgánov a vlečie za sebou "dobité" zdravie. Šedá eminencia marketingových stratégov svoje blyšťavé "fast foodové" klietky manažuje ziskovo = zákerne. Fakticky humus, ktorý nerešpektuje vekové ani zdravotné údaje. Tukové vačky a infarktové nábehy sú na čakačke. Na kom si urýchlene zgustnú si oprášime v avizovanom kvíze obezity... XXL(5) čo sa týka rizikovosti a trúfalosti. L(3) veľkosť pre spracovateľské i interpretačné pole. Podnetný náser. (22.03.2010)

Obézních lidí stále přibývá, jak si lze kolem všimnout, ale také se pomaličku dostává lidem pod kůži trend být fit, což pozoruji i na sobě. Jídlo ve fastfoodech mám docela rád, ale nejím tam často. Preferuji spíše KFC než McDonalds, protože v mekáči vaří jídla z veverek. Jím tam ovšem několikrát za rok. K tomu celkem dost sportuji, takže se mě problém obezity ani vzdáleně nedotýká. Že bych po tomto dokumentu změnil pohled na rychlá občerstvení, to tedy ani náhodou. O tom jak jsou tamější jídla zdravá se už nějakou dobu ví, ale věřím, že v roce 2004 dokument skutečně mohl mít nějakou informační hodnotu. Hlavní hrdina Morgan je sympaťák a je celkem vtipný, ale má totálně hloupou, zato však sexuálně neukojitelnou přítelkyni. Za vrchol filmu považuji zvracení v počátcích jeho anti-zdravotní kúry. Testovat se nechával v americe, kde doktoři mají ve zvyku najít problém ve zdraví i zcela zdravého člověka. Nicméně, pár čísílek se vyšplhalo vskutku zajímavě. Nakonec tedy všechno dobře dopadlo a pokud nezemřeli, tak žijí všichni šťastně dodnes a já tak budu moci klidně spát. Zajímavé komentáře: Verbal, Golfista, chezush a já (01.08.2013)

Morgan Spurlock se rozhodl po 30 dní snídat, obědvat a večeřet u McDonalds, aby na vlastní kůži zjistil, jaké účinky má pravidelné stravování ve fast foodech. I když se na povrchu tváří jakoby stál na straně všech těch jedlíků, kteří zaviněním fast foodů ztloustli, pod povrchem se skrývá problém trochu větší. Toho se však Spurlock jen letmo dotýká, a sází spíš na pobavení diváka, které spočívá v požírání burgerů, zvracení z auta a nepříjemném tlaku na prsou... (tedy tak trochu styl Jackass, ale má to nějakou myšlenku, a humor podstatně různorodější) Je přece otázkou volby každého člověka, jestli se nají tam, nebo doma. Dost varovně však působí vliv reklamy na malé děti. Narozeniny s klaunem jsou snem každého caparta! Kdyby však celý svět ovládli fast foody se svíčkovou, tloustlo by se jistě obdobně. K tomu by se ovšem pilo pivo – nejen, že by tedy všichni měli panděra, ale byli by i permanentně opilí! Spurlockův „dokument o pustošení vlastního těla“ je skvělá zábava, řekne vám i nějakou tu zajímavost, ale od skutečného dopadu na psychiku tlouštíků ho odvrací důraz na rychlý spád a subjektivitu pohledu. (08.03.2006)

Americká dokumentární škola a velmi zajímavý dokumentární film epigona Michaela Moora o následcích fast-foodového stravování a minimalizaci tělesného pohybu. Přesně v intencích postmoderního filmového dokumentu autor před kamerou sám na sobě testuje, co s jeho organismem udělá měsíc konzumace only by McDonalds jejich speciálních XXL menu, připravených na míru americkým obézním XXL zákazníkům. Výborný dokument, odhalující zvrhlost takovéhoto stravovacího systému, kdy člověk od útlého mládí téměř nemá šanci uniknout obezitě, neboť s prvními vysoce kalorickými, nezdravými a návykovými fast-foodovými jídly se setká již v mateřské školce a ve školní jídelně již jiná než nezdravá jídla nejsou... Když k tomu přičtete změnu pohybového vzorce (průměrný Američan denně neudělá více než 5000 kroků!!!), je vysoký podíl obézních lidí v transatlantické populaci jasně osvětlen. Škoda jen, že takovýhle nezávislý dokument bude mít jen minimální společenský dopad (společnost McDonald možná něco stáhne z jídelníčku, ale v systému se nic nezmění). Ale i přesto velké díky za něj, pane Spurlocku! Podobné filmy: Fast Food Nation, Děkujeme, že kouříte (09.03.2007)

I kdyby Morgan používal podobné metody, jako Moore, odpustil bych mu to. Konečně se někdo pozastavil nad škodlivostí nějaké každodenní činnosti, dalo by se říci životně důležité. A ne jen těch, u kterých se nyní mohou zdravotnické organizace přetrhnout, aby na jejich smrtelnost poukázaly. Snadno se totiž pozná, že ty běžnější jsou mnohem větší věda, než se zná...věřte člověku, který zhubl třcet kilo... :o) 90%. (30.07.2010)