Svätá krv

Na Jodorovského zdánlivě krotké, ale jeho rukopis tu je. Vlastně jen zpočátku se celý příběh jeví až příliš všední, dokud nezačne být prokládán bizarními a působivými scénami. Ty samozřejmě diváka znalého režisérova díla nezaskočí ani nešokují, ale to myslím nevadí, protože fantazie v nich je. Fascinující pohřeb slona i s netradičním zakončením, boj o chrám, náznak ukřižování mezi slepicemi, taneční čísla sršící energií. A nechybí krev, symbol života a víry. Ruce - jeden z motivů a symbol nikoliv svobody, nýbrž otroctví. Chvílemi jsem měl pocit, jako by filmem probleskával Kabinet doktora Caligariho. Nemám rád cirkus, tady mi kupodivu nevadil snad proto, že je dějištěm klíčových událostí. Do jistě míry surrealistické, byť Jodorovský se ve svých fantaziích tentokrát poněkud krotil. Většina střípků se složí směrem k závěru. Život, smrt, smutek, radost. Mám Jodorovského filmy rád, jelikož film je médium vizuální a on si toho je plně vědom. Zdejší obsahy prozrazují až příliš, a tak je lepší nečíst si je, což jsem naštěstí udělal. (15.09.2023)

Tohle že natočil ten Jodorowsky, co natočil Krtka? Vůbec se mu to nepodobá, už jenom tím, že celý ten film je naprosto přehledný a má i nějaký pořádný děj. Taky tu Jodorowsky neudělal všechno nejdůležitější sám, chopil se jenom režie a scénáře, zbytek nechal na jiných. Celý ten film vypadá, jako kombinace Hitchcocka (dějem to připomíná Psycho) a Greenawaye (délka dvě hodiny a + - pár minut, bizarnosti, utahanost (u Greenawaye to ale mám jen u nějakých jeho filmů)). Příběhem se mi to vlastně líbí dost, dotáhnout jem ty nerealističnosti (chci vidět doktora, co nechá partu mladíků, která je většina nezletilá, nechat samotné jít do kina...) a bylo by to ok, horší je ale to, jak je to podané. Ty dvě hodiny jsou vážně moc a je to znát, mnoho scén je tu zbytečně utahaných, třeba ta, jak hraje se svojí matkou na klavír mohla být kratší tak o polovinu a pak jsou tu i scény, co jsou jenom zbytečné, ale těch je míň. Zase na druhou stranu, je tu i pár dobrých scén, nejvíc se mi líbí ta, jak má ty halucinace na hřbitově a všude vidí duchy svých obětí. Jinak to ale překvapivě vůbec nebylo špatné a Jodorowsky možná nakonec nebude tak špatný režisér, jak jsem si po Krtkovi myslel. 3* (10.07.2019)

Mexický režisér Alejandro Jodorowsky natočil tento nevšední horror v koprodukci s Itálií a ač patrně během natáčení zůstal ve své jihoamerické zemi, ten italský vliv jsem povědomě často pocítil... Chvílemi mi Svatá krev připadala, jako kdyby Fellini natočil horror, tudíž mnohé dění zasadil do malebných nočních uliček, cirkusových představení a predostřel (dlouhodobě téměř bezdějovou) mozaiku ve společnosti podivných lidí... Jiné prvky krvavých gore efektů a silná výtvarná stylizace brakových scén mi zase evokovaly italské giallo filmy a hle, jaké jméno scenáristy a producenta na mě vyskočí v závěrečných titulcích – Argento! (ač nikoliv Diaro, ale jeho mladší bratr Claude). Zajímavé... Od Jodorowského jsem viděl pouze westernového Krtka (1970) a zde mám pocit, že se za těch 19 let úspěšně posunul k mnohem celistvějšímu snímku, v němž pořád funguje režisérův divoce surrealistický rukopis, ale zároveň Svatá krev po odplynutí mnoha bizarních scén začne plně fungovat i jako velmi osobitý žánrový film. Od počátku mě bavilo sledovat výjevy znázorňující střety různých světů a předávající někdy i hlubší poselství, jako když ctěné místo svaté komunity jde zmasakrovat bagr pod vedením galantně oděného průvodce, a pouťová atmosféra pouličních a cirkusových atrakcí mě s hudbou a vizuálem dokonale přikovala k bizarnému ději. V rámci žánru se za mě vydařil i nápad s bezrukým ženským monstrem (i s rozehranou příčinou postižení), které si magickou sílou podmaňuje ruky a tělo svého syna – takto sériového vraha proti vlastní vůli, ocitajícího se však spíše v pozici oběti. Nejen závěrečný souboj dvou myslí v jednom těle již dospělého cirkusáka je napínavý, k zdařilým patřilo i zakomponování odkazu na klasiku Neviditelný muž nebo cesta hřbitovem plném zombie se zpětnou přehlídkou nešťastných Fénixových obětí. Po překvapení na závěr s opětovným zásahem reality jsem i přes mírnou utahanost a občas na můj vkus i příliš silnou dávku bizarnosti spokojen, tedy obohacen netuctovým žánrovým zážitkem v dokonalém audiovizuálním provedení. [75%] (28.12.2023)

Svatá hora na mě působila trochu přesymbolovaně(a přechytračele), takže jsem od dalšího Jodorowského moc nečekal-Nakonec jsem mu ale tohle hezké psycho po mexicku sežral(i s navijákem?).. ano-Občas to bylo trochu zdlouhavější, chvilkama(hlavně ze začátku) bylo té kolotočové hudby až moc, a příběh samotný je takový spíše jednodušší.-To ale nemění nic na tom, že jako celek je to dost působivé....Těch pět hvězd je možná trochu moc ale čtyři by byly možná zase málo-takže asi tak :) .........Mimochodem - Očekávat od toho nějáký level bizzardnosti, zvrácenosti, krve a násilí je fakt úplně mimo.... Edit po letech.... Chtělo to trošku usadit a uležet v hlavě a po čase z toho je jeden z mých nejoblíbenějších filmů. (19.11.2011)

Ortodoxní Jodorowskyho fanúšikovia môžu byť sklamaní prílišnou "príbehovosťou" Svätej krvi a akousi rozpoltenosťou autorských vízií. Už podľa mien scenáristov je zrejmé, že príbeh by viac sedel Dariovi, avšak Alejandro ho natočil s takou chuťou, že mu to "giallo" skrátka uveríte. Alebo aj nie. Prvá polovica je skôr jeho filmom, tá druhá Leoniho a Argentovým filmom. Odkazy tu máme tentokrát aj na starú kinematografiu, okrem Neviditeľného muža (na ktorého je upozorňované až zbytočne explicitne) vám môže na um vyplávať aj Alonso muž bez rúk. (06.03.2024)