Svätá krv

Po neúspešných projektoch Alejandra Jodorowského, ako nikdy nerealizovaný film Dune a ani príliš vydarenom paškvile Tusk (1980), sa tento významný surrealistický režisér nehrnul do ďalších projektov. Nakoniec však v roku 1989 nakrútil tento film, ktorý je presne taký, ako celá jeho filmografia. Je to veľmi spirituálne, ťažko uchopiteľné, hoci tá iracionálna,snová forma vo svojom jadre dáva istý zmysel, avšak je tu natlačených toľko odkazov a kritík na spoločnosť, iné kultúry a náboženstvá, že je to ťažko stráviteľné. A tak mám Jodorowského presne rád. Je to celé tak absurdné, že by jeden neveril, že scenár nebol písaný pod vplyvom halucinogénnych látok. Film sa začína pohľadom na pacienta v psychiatrickej liečebni. Očividne je maník totálne na sračky a z flashbackov sa dozvedáme, že ako dieťa žil z rodičmi v cirkuse. Otec alkoholik, ktorý mal rád iné ženy a matka zase viedla cirkevnú sektu zvanú Svätá krv. Ich spasiteľom nebol Ježiš ale nejaké mladé dievča, ktoré dobili, znásilnili a odrezali ruky. Zomrela vo vlastnej kaluži krvi a s tej kaluže vznikol kostol. Vatikán samozrejme odmieta túto sektu, a tak im zbúrajú kostol. Matka jedného večera nachytá svojho manžela ako si to rozdáva z inou a tak mu poleje rozkrok kyselinou. Muž sa samozrejme nahnevá a tak jej symbolicky odsekne obidve ruky a sám sa zabije. Malí chlapec sa zblázni ale z tohoto zúfalstva ho preberie o niekoľko rokov matka a tak ujde s kliniky. Doslova nahradí svojej mamke ruky a robí za ňu všetko. Po čase svoje ruky nedokáže ovládať, pretože je z matkou nejak telepaticky prepojený. Matka zošalie a rozhodne sa že prostredníctvom týchto rúk zabije každú krásnu ženu, pretože ona kvôli nim stratila všetko. A mladík, vždy keď sa do nejakej krásnej slečny zahladil, netrvalo dlho, a padla jeho rukám za obeť, bolo ich toľko, že by to vystačilo na jeden cintorín. Ako obvykle tu poukazuje Jodorowsky na rozklad spoločnosti aj človeka. Opäť si tu zahralo dosť postihnutých ľudí, znázorňuje sa tu ghetto, prostitútky, bez servítky ale stále v takom svojom svete, v snovom poetickom opare. Ide o koniec 80´s takže mi pochopiteľne soundtrack nesadol ale ináč kinematografická dokonalosť. (18.08.2015)

...nedokážu sdílet obecné nadšení umělcem, u kterého se pořád křičí: "není to dobré? to nechce být dobré" "nedává to smysl? to nemá dávat smysl" "je to pokleslé? to má být pokleslé" "působí to diletantsky? to je naschvál" "je to špatné? nerozumíš, že si z toho tvůrce dělá legraci". Viděl jsem podobné obrazy ve filmu hodněkrát (Dario Argento, Ulrike Ottinger! a ostatně Black Moon od Louise Malla), byly mnohem lépe udělané (namátkou i ten náš nebohý Jakubisko - a ostatně - kde to bral on, že? Fellini...). Podobných výjevů se dá za odpoledne vymyslet tucet, jsou to pouhé figury v toku vyprávění, nezkvalitňují dílo ani kdyby to celé byla jedna velká čítanka tarotu itself. Ta dryjáčnickost tady mi nikdy nikde moc nesedla, ale respektuju obdiv ke kolotočářství jako jednu z opakovaně se vracejících podob nostalgie a touhy po svobodě (od Le Six po Wenderse a Ivana Fílu). O žádném opravdovém duchovnu v tomhle dílku se nedá hovořit - portrét kultu je spíš šprýmovný, zbytek je kýč ("že to je kýč? to má být kýč"). Několikrát mi ve filmu vytanulo, že "na Jižní Ameriku asi super" - lacinost by mi nevadila, kdyby neměla tak debilně telenovelí podobu a takovou ambici. Když jsem se ptal příbuzné, co navštívila před pár lety Jodorowského přednášku v Praze, zda TOTO viděla, řekla: "ne, ale když on byl i ve svých takřka devadesáti TAK sexy" - asi ten kult tedy bude i o tom. U Svaté hory jsem byl ještě ochotný předpokládat, že něčemu úžasnému nerozumím (přinejmenším až do toho idiotského závěru). Když nám o tom přednášel doc. Jozef Cseres jako o novém typu kinematografie - wau! -, byl jsem ochotný odhlédnout od toho, že on sám se poněkud do osoby zvráceného génia zacházejícího s nejtajnějšími světahybnými symboly projikuje (což je v případě akademického živnostníka přeci jen trochu legrační, ale mých tehdejších 27 let se ještě nechalo snadno obelstít). Dneska vidím v Jodorowském přinejlepším zručného fabulátora (narativ nebyl špatný), v horším případě komediantského podvodníka, co umí ve své gnózi pro střední stav správně zaťukat tu na tajemno, tu na téma spásy anebo násilí, tu na téma mysticismu spojeného se satanismem. Lynchovi i Žulawskému toto šlo líp včetně řemesla. (24.01.2021)

Ortodoxní Jodorowskyho fanúšikovia môžu byť sklamaní prílišnou "príbehovosťou" Svätej krvi a akousi rozpoltenosťou autorských vízií. Už podľa mien scenáristov je zrejmé, že príbeh by viac sedel Dariovi, avšak Alejandro ho natočil s takou chuťou, že mu to "giallo" skrátka uveríte. Alebo aj nie. Prvá polovica je skôr jeho filmom, tá druhá Leoniho a Argentovým filmom. Odkazy tu máme tentokrát aj na starú kinematografiu, okrem Neviditeľného muža (na ktorého je upozorňované až zbytočne explicitne) vám môže na um vyplávať aj Alonso muž bez rúk. (06.03.2024)

„Svatá krev“ se vyznačuje bizarností, která je spojena jak s lidmi od cirkusu, kteří jsou prostě unikátní, i když podobné najdete i v jiných filmech, jako třeba „Zrůdy“, ale Jodorowskému se přitom daří vytvářet nádherné a nezapomenutelné obrazy, kdy propojení bezruké ženy a hlavní postavy je skutečně okouzlující. Tohle není film pro každého, ale jeho bizarnost, brutálnost a krása mi prostě sedly. (13.05.2016)

Ukážkový príklad psychického hororu, surrealizmus, bizarnosť a emocionálna roztrieštenosť hlavnej postavy par excellance... Je len málo filmov, ktoré svojim poetickým a bizarným vyznením majú takýto emocionálny dopad na diváka. Vlastne ide o strhujúcu alegóriu na totálne ovládnutie jedinca a to so všetkými následkami a dôsledkami. Jodorowsky to v tomto smere vystihol bravúrne. A to všetko v doprovode s vizuálnou krásou, jemnou obrazovou symbolikou a rôznorodou poetikou metafor (pochovávanie slona...). Aj prostredie, v ktorom sa film odohráva na mňa silno zapôsobilo - depresívne a špinavé uličky mesta, plné všakovakých podivínov a indivíduí, z ktorých sa slušnému človeku nutne musí obrátiť kufor. Na druhú stranu škoda, že tu bolo toľko pre mňa zbytočných vsuviek v podobe rôznych tančekov, divadla a pod. Tie mi trocha tú jedinečnú, úžasnú atmosféru rušili. No i tak to vidím na slušný nadpriemer. 80/100 (26.10.2017)