Svätá krv

Mexický režisér Alejandro Jodorowsky natočil tento nevšední horror v koprodukci s Itálií a ač patrně během natáčení zůstal ve své jihoamerické zemi, ten italský vliv jsem povědomě často pocítil... Chvílemi mi Svatá krev připadala, jako kdyby Fellini natočil horror, tudíž mnohé dění zasadil do malebných nočních uliček, cirkusových představení a predostřel (dlouhodobě téměř bezdějovou) mozaiku ve společnosti podivných lidí... Jiné prvky krvavých gore efektů a silná výtvarná stylizace brakových scén mi zase evokovaly italské giallo filmy a hle, jaké jméno scenáristy a producenta na mě vyskočí v závěrečných titulcích – Argento! (ač nikoliv Diaro, ale jeho mladší bratr Claude). Zajímavé... Od Jodorowského jsem viděl pouze westernového Krtka (1970) a zde mám pocit, že se za těch 19 let úspěšně posunul k mnohem celistvějšímu snímku, v němž pořád funguje režisérův divoce surrealistický rukopis, ale zároveň Svatá krev po odplynutí mnoha bizarních scén začne plně fungovat i jako velmi osobitý žánrový film. Od počátku mě bavilo sledovat výjevy znázorňující střety různých světů a předávající někdy i hlubší poselství, jako když ctěné místo svaté komunity jde zmasakrovat bagr pod vedením galantně oděného průvodce, a pouťová atmosféra pouličních a cirkusových atrakcí mě s hudbou a vizuálem dokonale přikovala k bizarnému ději. V rámci žánru se za mě vydařil i nápad s bezrukým ženským monstrem (i s rozehranou příčinou postižení), které si magickou sílou podmaňuje ruky a tělo svého syna – takto sériového vraha proti vlastní vůli, ocitajícího se však spíše v pozici oběti. Nejen závěrečný souboj dvou myslí v jednom těle již dospělého cirkusáka je napínavý, k zdařilým patřilo i zakomponování odkazu na klasiku Neviditelný muž nebo cesta hřbitovem plném zombie se zpětnou přehlídkou nešťastných Fénixových obětí. Po překvapení na závěr s opětovným zásahem reality jsem i přes mírnou utahanost a občas na můj vkus i příliš silnou dávku bizarnosti spokojen, tedy obohacen netuctovým žánrovým zážitkem v dokonalém audiovizuálním provedení. [75%] (28.12.2023)

Malý chlapec je svedkom neustáleho ponižovania matky vlastným otcom, ktoré jedného dňa vyvrcholí brutálnym činom. Potom ako otec odreže matke ruky, spácha samovraždu. Po tejto hrôzostrašnej skúsenosti je malý chlapec umiestnený na psychiatriu. Po uplynutí niekoľkých rokov sa mu darí uniknúť. Chce vyhľadať osobu, ktorú vo svojom živote miloval najviac - matku. Ich opätovné stretnutie spúšťa množstvo krvavých činov. Pomsta býva "sladká". Zhruba od polky snímku dostatočne krvavé. Vzhľadom na možnosti 90-tych rokov, gore pomerne slušné. Nič to však nemení na fakte, že pre mňa tieto surealistické sračky rozhodne nie sú. To akým štýlom je film točený, o aké dialógy či hudobný doprovod je tento snímok obohatený, ma proste ubíja - 50%. (24.11.2013)

Jodorowsky mě udivuje čím dál tím více. Tímto filmem si jasně řekl o místo v mé osobní top 5 režisérů. Ten chlap má neskutečnou fantazii. Jen je škoda, že se věnuje více psaní komiksů než filmařině. Originální příběh (ano opravdu tu jde o příběh), který se ze začátku tváří jako další Jodorowského bizarnost plná prazvláštních postav, se po útěku hlavní postavy Fénixe z ústavu pro choromyslné, mění v karnevalovou noční můru. Opět má snímek vybroušenou pointu, kterou jsem nečekal, i když všechny ingredience k ní vedly, jenže je tu atmosféra, která mě pohltila natolik, že jsem ke konci skoro nedýchal. Axel Jodorowsky, syn režiséra, je v hlavní roli úžasný a to byla prosím jeho první pořádná filmová role. Jinak jsem se o něm dočetl, že se, mimo jiné, živí jako akrobat, takže na kousky, které předvádí asi nepotřeboval dubléra. (30.05.2006)

Tohle že natočil ten Jodorowsky, co natočil Krtka? Vůbec se mu to nepodobá, už jenom tím, že celý ten film je naprosto přehledný a má i nějaký pořádný děj. Taky tu Jodorowsky neudělal všechno nejdůležitější sám, chopil se jenom režie a scénáře, zbytek nechal na jiných. Celý ten film vypadá, jako kombinace Hitchcocka (dějem to připomíná Psycho) a Greenawaye (délka dvě hodiny a + - pár minut, bizarnosti, utahanost (u Greenawaye to ale mám jen u nějakých jeho filmů)). Příběhem se mi to vlastně líbí dost, dotáhnout jem ty nerealističnosti (chci vidět doktora, co nechá partu mladíků, která je většina nezletilá, nechat samotné jít do kina...) a bylo by to ok, horší je ale to, jak je to podané. Ty dvě hodiny jsou vážně moc a je to znát, mnoho scén je tu zbytečně utahaných, třeba ta, jak hraje se svojí matkou na klavír mohla být kratší tak o polovinu a pak jsou tu i scény, co jsou jenom zbytečné, ale těch je míň. Zase na druhou stranu, je tu i pár dobrých scén, nejvíc se mi líbí ta, jak má ty halucinace na hřbitově a všude vidí duchy svých obětí. Jinak to ale překvapivě vůbec nebylo špatné a Jodorowsky možná nakonec nebude tak špatný režisér, jak jsem si po Krtkovi myslel. 3* (10.07.2019)

Na Jodorovského zdánlivě krotké, ale jeho rukopis tu je. Vlastně jen zpočátku se celý příběh jeví až příliš všední, dokud nezačne být prokládán bizarními a působivými scénami. Ty samozřejmě diváka znalého režisérova díla nezaskočí ani nešokují, ale to myslím nevadí, protože fantazie v nich je. Fascinující pohřeb slona i s netradičním zakončením, boj o chrám, náznak ukřižování mezi slepicemi, taneční čísla sršící energií. A nechybí krev, symbol života a víry. Ruce - jeden z motivů a symbol nikoliv svobody, nýbrž otroctví. Chvílemi jsem měl pocit, jako by filmem probleskával Kabinet doktora Caligariho. Nemám rád cirkus, tady mi kupodivu nevadil snad proto, že je dějištěm klíčových událostí. Do jistě míry surrealistické, byť Jodorovský se ve svých fantaziích tentokrát poněkud krotil. Většina střípků se složí směrem k závěru. Život, smrt, smutek, radost. Mám Jodorovského filmy rád, jelikož film je médium vizuální a on si toho je plně vědom. Zdejší obsahy prozrazují až příliš, a tak je lepší nečíst si je, což jsem naštěstí udělal. (15.09.2023)