Svatá krev
Santa sangre
Holy Blood
VOD (1)
Obsahy(2)
Bývalý cirkusák utíká z psychiatrické léčebny, aby se znovu setkal se svou bezrukou matkou – vůdkyní podivného náboženského kultu. Proti své vůli začne brutálně vraždit, kdy se stane „jejíma rukama“. (Edisonline)
Recenzie (68)
Nejpříjemnější překvapení LFŠ 2008. Znalý jen Svaté Hory, odvážil jsem se navštívit projekci Svaté Krve a dobře jsem udělal. Jodorowsky rozehrává narozdíl od S.H. srozumitelný příběh, který skvěle graduje a nenechá diváka vydechnout. Přes značnou bizarnost obsahu je tento snímek přístupný a neodpuzuje kýbly zbytečných zvráceností a surovostí, vše je vyladěno, správně vybarveno a sestaveno... Opravdu skvělý zážitek! 9/10 Jodorowský má fantazii dítěte se zkušenostmi starce a vášněmi chlapa v nejlepších letech... ()
U komentování Jodorowského filmů by se snad pokaždé hodil nějaký surreálný výjev, leč doslechl jsem se, že Svatá krev je z režisérovo poeticky surreálné imaginační tvorby ta nejlépe čitelná, tak výjev si schovám na později. Ale o čem vůbec psát? O tom, že člověk chvílemi žasne nad pestrostí obrazové skladby, nad zvráceností některých scén nebo nad záběry pohlcující vaše smysly? Nebo jen prostě o tom, že člověk při sledování filmu ztratí pojem o čase a z deliria se probudí až se závěrečnými titulky. Podle mého je Jodorowského tvorba tak individuální záležitostí, že nechám na každém, co si z toho uzme. Já jsem si odnesl kapku zděšení, louži překvapení a moře zábavy působící na všechny smysly v těle. Nevím přesně jakou alchymii tenhle člověk uctívá, ale v tomto případě mu to vyšlo. ()
Mexický režisér Alejandro Jodorowsky natočil tento nevšední horror v koprodukci s Itálií a ač patrně během natáčení zůstal ve své jihoamerické zemi, ten italský vliv jsem povědomě často pocítil... Chvílemi mi Svatá krev připadala, jako kdyby Fellini natočil horror, tudíž mnohé dění zasadil do malebných nočních uliček, cirkusových představení a predostřel (dlouhodobě téměř bezdějovou) mozaiku ve společnosti podivných lidí... Jiné prvky krvavých gore efektů a silná výtvarná stylizace brakových scén mi zase evokovaly italské giallo filmy a hle, jaké jméno scenáristy a producenta na mě vyskočí v závěrečných titulcích – Argento! (ač nikoliv Diaro, ale jeho mladší bratr Claude). Zajímavé... Od Jodorowského jsem viděl pouze westernového Krtka (1970) a zde mám pocit, že se za těch 19 let úspěšně posunul k mnohem celistvějšímu snímku, v němž pořád funguje režisérův divoce surrealistický rukopis, ale zároveň Svatá krev po odplynutí mnoha bizarních scén začne plně fungovat i jako velmi osobitý žánrový film. Od počátku mě bavilo sledovat výjevy znázorňující střety různých světů a předávající někdy i hlubší poselství, jako když ctěné místo svaté komunity jde zmasakrovat bagr pod vedením galantně oděného průvodce, a pouťová atmosféra pouličních a cirkusových atrakcí mě s hudbou a vizuálem dokonale přikovala k bizarnému ději. V rámci žánru se za mě vydařil i nápad s bezrukým ženským monstrem (i s rozehranou příčinou postižení), které si magickou sílou podmaňuje ruky a tělo svého syna – takto sériového vraha proti vlastní vůli, ocitajícího se však spíše v pozici oběti. Nejen závěrečný souboj dvou myslí v jednom těle již dospělého cirkusáka je napínavý, k zdařilým patřilo i zakomponování odkazu na klasiku Neviditelný muž nebo cesta hřbitovem plném zombie se zpětnou přehlídkou nešťastných Fénixových obětí. Po překvapení na závěr s opětovným zásahem reality jsem i přes mírnou utahanost a občas na můj vkus i příliš silnou dávku bizarnosti spokojen, tedy obohacen netuctovým žánrovým zážitkem v dokonalém audiovizuálním provedení. [75%] ()
Santa Sangre obsahuje všetky ingrediencie, tak typické pre geniálneho magora Jodorowského- opäť sa dočkáme náboženskej tematiky,symbolov, poriadnej dávky surrealizmu, Jodorowského chorých a kreatívnych vízií a aj štipka zvráteného humoru sa nájde...skrátka všetko to na čo sme zvyknutý. Napriek všetkým aspektom, kvalitatívna laťka El Topa a najmä geniálneho Holy Mountain nie je prekonaná ani zďaleka a ja som sa prvý krát pri Jodorowskom chvíľami nudil a mal som pocit ako by sa režisér opakoval a vykrádal sám seba. Keby bol toto môj prvý Jodorowsky, tak som pravdepodobne nadšený, takto je to lepší priemer...3,5*/5 ()
Galéria (74)
Zaujímavosti (6)
- Scenárista Roberto Leoni, který pracoval v knihovně psychiatrické léčebny, byl v kontaktu s lidmi trpícími duševními poruchami nepřetržitě. Vytvořil příběh o disociativní poruše identity, který pak prezentoval kolegovi Claudiu Argentovi v době, kdy spolu pracovali. Argento tento příběh ocenil a společně s Leonim se rozhodli představit ho režisérovi, který se jim zdál nejvhodnější pro zrežírování – Alejandru Jodorowskému. (Emo-haunter)
- Film který Felix sleduje je The Invisible Man. (Chatterer)
- Roberto Leoni uvedl, že epizoda s pacientem v psychiatrické léčebně byla pravděpodobně původem vzniku filmu, ale postupem času vymyslel příběh, ve kterém ani ten nejhorší démon nemůže zapomenout, že je anděl. „Ve skutečnosti je Fenix (Axel Jodorowsky) sériový vrah, ale pokaždé, když zabije, tak ho divák lituje, což znamená, že je divákovi líto víc jeho, než oběti,“ uvedl Leoni. (Emo-haunter)
Obtíž s Jodorowským je v tom, že jeho filmy přetékají desítkami všemožných odkazů, ale nejsou to ty známý cinefilský odkazy na jiné filmy, ale odkazy na jiné kultury, náboženství a společenská uskupení. Jodorowsky se několikrát nechal slyšet, že sám sebe jako profesionálního filmaře nechápe, tudíž nespadá do stejný kategorie jako vášnivý milovník kinematografie Godard nebo Tarantino. To ovšem znamená, že kdo není obeznámen s jungovskou psychoanalýzou, mysticismem (především tarotem), knihou Žalmů či s reáliemi latinskoamerického prostředí 80. let, moc tu nepochodí. Byť lze samozřejmě vždycky uniknout k formální analýze nebo spustit obehranou písničku o tom, že po westernu (Krtek) a science-fiction (Svatá hora) tu máme horor (Svatá krev), poněvadž vliv hlavního producenta a spoluautora scénáře Claudia Argenta (bratra slavného režiséra Daria Argenta) přenesl Svatou krev do konvencí hororového žánru giallo. Podobně vedená argumentace se mi ale nezdá správná, protože ochuzuje komplexní vnímání filmu ve prospěch konvencí a přednastavených norem. Jodorowsky ve svých filmech, jinými slovy, poměrně přesně ukazuje, že na to, abyste je pochopili, nesmíte mít filmy moc v lásce. Což je samozřejmě dost problém, protože když se podíváme na to, jací lidé obvykle píší o filmech, vidíme hlavně dvě skupiny filmových profesionálů: žurnalisty/novináře a kritiky/absolventy filmových věd. Pak je tu ovšem ještě třetí skupina, o níž se moc neví, což jsou lidé, kteří se sice o filmy zas tak nezajímají, ale mají nesmírně hluboké znalosti co do historie, literatury nebo archeologie. Právě tito lidé jsou k reflexi Svaté hory vhodní ze všech úplně nejvíc. Tito lidé totiž nejenže jsou bystří a vzdělaní, ale oni hlavně nežijí v zajetí toho, jak by se o filmech mělo správně psát, a proto jsou s to zaujmout značně svobodné, otevřené a nezávislé stanovisko. Představte si například, že o Transformerech pojedná postgraduální student z Fakulty informačních technologií a dá do kupy článek o postprodukčním procesu výroby triků, nebo že si někdo z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy vezme na paškál spirituální filmy Dreyera či Ozua. Bohužel právě vzhledem k tomu, že tito lidé přemýšlí a píší o filmech jinak (jako by hovořili jiným jazykem), nedostává se jim slova, viz třeba smetení knihy Česká společnost v hraném filmu devadesátých a nultých let od Jana Čulíka, kontroverzní přijetí či spíše nepřijetí slovinského psychoanalytika Žižka, nebo poznámka českého analytického filozofa Jaroslava Peregrina, podle něhož není u zahraničních vědeckých časopisů problém v tom, že by člověk nevěděl, o čem psát, ale v tom, že si prvé řadě musí osvojit, jak psát, musí prostě dodržet žargon toho časopisu, jinak má úturm a coby vetřelec je prostě vyobcován. A neodehrává se podobný příběh na zdejší databázi, v níž se na místo plurality utvořily po rozšíření seznamu oblíbených uživatelů na stovku uzavřené skupinky, které odlišný názor považují za lokální ostrůvky vzdoru, s nimiž se vypořádají jednoduše tak, že si mezi oblíbence přidají další uživatele se stejným názorem? Nevyrůstají dvacet let po pádu Berlínské zdi opětovně zdi: mezi Izraelem a Západním břehem, kolem Evropské unie, podél americko-mexické hranice, ale také uvnitř samotných národních států? Jodorowsky nás svým od kinematografie odstředivým myšlením nabádá k tomu, abychom respektovali i ty, kteří se o film zajímají jen okrajově. Není to málo, co nám tím říká. () (menej) (viac)