Jana Eyrová
Jane Eyre
Réžia:
Robert StevensonScenár:
Aldous HuxleyKamera:
George BarnesHudba:
Bernard HerrmannHrajú:
Orson Welles, Joan Fontaine, Margaret O'Brien, John Sutton, Peggy Ann Garner, Sara Allgood, Henry Daniell, Agnes Moorehead, Aubrey Mather, Hillary Brooke (viac)Obsahy(1)
Orson Welles a Joan Fontaineová v hlavních rolích klasického příběhu lásky podle románu Charlotty Bronteové.
Viktoriánský román Charlotte Bronteové Jana Eyrová (1847) patří k oblíbeným knížkám mnoha generací paní a dívek a také k nejčastěji adaptovaným literárním látkám. Existuje nejméně dvacet filmových a televizních přepisů. V našich kinech se v roce 1973 objevil britský film Jana Eyrová (1970) se Susannah Yorkovou a Georgem C. Scottem, ale mnohem populárnější v té době byla čtyřdílná inscenace Československé televize (1972), v níž hlavní role ztělesnili Marta Vančurová a Jan Kačer. Asi poslední verzí, která se u nás hrála (byť jen na videu), je Zeffirelliho adaptace z roku 1995 s Charlotte Gainsbourgovou a Williamem Hurtem.
Jedna z nejznámějších (a také nejlepších) verzí vznikla v Hollywoodu v roce 1944, tedy v době jeho největší slávy. Pro studio 20th Century Fox byl snímek jedním ze stěžejních titulů roku s tehdy poměrně vysokým rozpočtem 1,7 mil. dolarů. Režií byl pověřen anglický tvůrce Robert Stevenson, který se do Hollywoodu dostal díky producentu Davidu O. Selznickovi a který se později prosadil jako režisér populárních disneyovských snímků (např. Roztržitý profesor a zejména Mary Poppins). Scénář filmu vycházel z rozhlasové adaptace Orsona Wellese, proto je pod ním kromě známého spisovatele Aldouse Huxleye podepsán také divadelní producent John Houseman, který s Wellesem úzce spolupracoval. Orson Welles měl na konečnou podobu díla větší vliv než jako pouhý hlavní představitel, ale nabízený kredit producenta údajně odmítl. Jeho partnerkou ve filmu byla Joan Fontaineová, jež se na začátku 40. let ocitla na vrcholku popularity díky úlohám ohrožených novomanželek ve dvou Hitchcockových snímcích, v Mrtvé a živé podle románu Daphne du Maurierové a v obdobném psychologickém dramatu Podezření, za něž dostala Oscara. Za zmínku ještě stojí hudební doprovod pozdějšího Hitchcockova spolupracovníka Bernarda Herrmanna a herecká účast malé Elizabeth Taylorové v úloze Janiny kamarádky v sirotčinci.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (43)
No teda, maje v paměti nejasné vzpomínky na někdejší českotelevizní zpracování s p. Kačerem, měl jsem tento příběh za nějaké sladkobolné šidítko pro ženy, ale tato verze je pěkně zhorrorovaná. Pochmurná gotická architektura, válející se mlhy, větve vichrem bičované, temná oblaka hnaná skučícím větrem, temnota i za bílého dne a do toho Orson Welles, který by konec konců mohl hrát z fleku Frankensteina. Až našinci té pochmurné atmosféry, kde už chybí jen nějaký ten společenský oděný krvesavec, příjde škoda vyplýtvat na trošku neobvyklou love story. Velice dobové, leč působivé. ()
Nevidel som žiadne zo spracovaní Jany Eyrovej a ani som nečítal knihu. Nemám to s čím ani podvedomo porovnávať. Mne sa tento film páčil. Jeho atmosféra sršala každým metrom filmového pásu, herecké výkony hlavných protagonistov boli na úrovni - viacej sa mi páčila Joan Fontaine, ktorá ma svojou úspornosťou a sústredenosťou okúzlila - dokonca aj detská predstaviteľka JE ( Peggy Ann Garner ) bola úžasná vo svojej citlivosti aj rebélie. ()
Hollywoodská verze. Nevadí mi, ráda si ji pustím i opakovaně, ale mohlo z toho být víc. Možná delší stopáž, možná jiný výběr titulní představitelky, případně jiný způsob sestřihu... Joan Fontaine byla příliš hezká a poddajná a spíš mi připomínala krásnou panenku. Janu si představuju energičtější. Rochester Orsona Wellese měl pro postavu Rochestera potřebné charisma, myslím, že na roli se dobře hodil. Přesto mi mezi oběma hrdiny chybělo větší jiskření, abych se dostala s hodnocením minimálně o hvězdičku výš. ()
Toto filmové zpracování slavného románu se mi vůbec nelíbilo. Styl starých černobílých amerických filmů mi nevadí, ale toto romantické drama občas zavánělo hororem, evokovalo třeba Psa baskervilského a vůbec mi nepřišlo romantické. Orson Welles mi také vůbec neseděl a ve srovnání s verzí z roku 1996 tento film zcela propadá. Hudba: Bernard Herrmann ()
Klasické spracovanie známeho románu, ktoré sa okrem záveru drží predlohy. Postavy sú fajn, charizmatický Welles nesklame, síce ani Joan Fontaineová, ale hlavnou hrdinkou mala byť predsa predstaviteľka nepríliš krásneho zovnajšku, čo v tomto prípade jednoznačne neplatí a Joan je napriek zvolenému účesu krásna žena. Kedže ide o klasické - štúdiové - spracovanie, dôraz sa kladie na mnohopočetné a kvetnato vypovedajúce dialógy. Predstalen dávam prednosť neskorším a 'tichším' spracovaniam. Každopádne, tento snímok je tiež nadpriemerný, navyše aj atmosferický. ()
Galéria (47)
Zaujímavosti (5)
- Hudbu k filmu mal pôvodne zložiť Igor Stravinskij, ale nedokončil ju kvôli nezhodám s producentom Darrylom F. Zanuckom. (Michal74)
- Pre úlohu Brocklehursta (Henry Daniell) bol skúšaný aj Vincent Price. (Michal74)
- Margaret O'Brien mala pôvodne hrať úlohu malej Jane (Peggy Ann Garner), ale nakoniec hrala postavu Adele. (Michal74)
Reklama