Jana Eyrová

Přesto, že je tento klenot dlouhý jen 93min. a má mnoho změn vůči předloze (vím to, četl jsem ji dosud 4x), tak díky Občanu Kaneovi aka Orsonu Wellesovi a Joan Fontaineové+úžasná výprava a hudba, je dokonalý. A Blanche Ingramová aka Blanka se svou koketní frivolností, je šíleně podobná na Vilmu Cibulkovou. Tuto a naši skvělou verzi z r.1972, si pouštím nejčastěji. Tenhle film má jen jednu zásadní chybu, je moc krátký. Když si představím, tak 3h verzi, pociťuji silnou formu, rozčílení. Tohle, společně s Casablancou a Vertigem, je jediný film, do kterého jsem se doslova zamiloval. Miluji každý úhel kamery, každý dialog/monolog, nasvícení. No prostě vše. Jinak se to popsat nedá. Velmi přesný a zároveň krásný komentář, Jossie. Complete ost, existuje. Doporučuji sehnati Blu ray. (04.06.2017)

Fascinují, zatímco jsem cele pohrdla už čtyřmi verzemi adaptací Jany, pátá se zdá být osudovou. Nečekala jsem to, ale výhradně ateliérové řešení vyšperkované hereckými výkony Wellese a Fontaine, v mizanscéně nešetřící umělou mlhou a variovaným klasickým tříbodovým osvětlením, je tím pravým ořechovým. Stavby s nádechem raně viktoriánské epochy zahalené do primárních atributů gothického románu jsou velmi příjemné. Zároveň vynalézavá dramaturgie dělá v románu zcela zásadní škrty, zatímco potřebné kapitoly cituje takřka doslově. Už nikdy víc žádné hlouposti o nabití dvojího majetku, ztraceným strýčcích a nově příchozích sestrách. Už vždy jen dokonalá malá Elizabeth Taylorová, dokonale stoická Hillary Brooke a rozkošná a přesto nevtíravá Margaret O'Brien. Zápletka se Spanishtownem zůstala nepřeexponovaná a hlavně tu také nezbylo místo na kýč v podobě scény s cikánkou. (01.10.2012)

Nejdříve jsem viděl verzi z roku 1996. Té jsem dal 4 * proto, že se mi líbila, ale něco mi v ní chybělo. A potom, co jsem viděl tuto verzi, tak vím, co to bylo. Atmosféra a Joan Fontaine, protože tohle je pro mě pravá Jana Eyrová! A Orson Welles taky nebyl špatný, vlastně byl více než dobrý… Takže pokud jsem verzi z roku 96 dal čtyři, tak tady musím logicky jednu přidat. (06.07.2009)

Nevidel som žiadne zo spracovaní Jany Eyrovej a ani som nečítal knihu. Nemám to s čím ani podvedomo porovnávať. Mne sa tento film páčil. Jeho atmosféra sršala každým metrom filmového pásu, herecké výkony hlavných protagonistov boli na úrovni - viacej sa mi páčila Joan Fontaine, ktorá ma svojou úspornosťou a sústredenosťou okúzlila - dokonca aj detská predstaviteľka JE ( Peggy Ann Garner ) bola úžasná vo svojej citlivosti aj rebélie. (07.07.2009)

Šíleně poplatné době vzniku, ale díky bezmála hororové atmosféře proklatě zábavné. Té je z velké části dosaženo relativně konvenčními prostředky (stínohrou, působivými gotickými kulisami, mlhou a větrem hnanými temnými mračny), nicméně největší díl děsivosti spočívá na Wellesových rozložitých bedrech, který si zde střihl dalšího z rozmanité galerky svých sadistických manipulátorů. Jeho Rochester se pevně vryje do paměti. Na scénu nastupuje zpravidla tak, že se vynoří ze stínu (nejlépe v detailu tváře), zpoza rozvalené zídky, vztyčí se z mlhy jako Drákula, nebo odněkud vyskočí s dramaticky vlajícím pláštěm za doprovodu hřímajících žestů. V mizanscéně se vždy - jako zachmuřený démon, jako temná, nedobytná věž - hrozivě tyčí nad chudinkou vzlykající Joan Fontaine, koulí očima, do kterých je mu namířeno bodové světlo, takže se zdá, že mu v nich poskakují ďábelské plamínky a repliky odříkává monotónním barytonem, který se pouze ztišuje do mumlavé nesrozumitelnosti nebo vzpíná k autoritářskému zahřmění. Naprostým vrcholem je scéna, kde Jane donutí k tomu, aby svolila se sňatkem. Jak pozvedá hlas, aby umlčel dívčiny námitky, nabírá se kolem páru bouře, což vrcholí tím, že si Jane majetnicky přitiskne na hruď, triumfálně vystrčí bradu a do stromu udeří blesk. :) (31.07.2011)