Noc s nabrúsenou britvou

Úvodní běh lesem a s ním i celá první polovina je skvostná. Režisér Aja buduje vcelku sympatické a divácky velmi ztotožnitelné charaktery, atmosféricky pak film pomalu graduje, aby mohlo konečně dojít na „to“. Úvodní psychopatovo řádění jen zvýší už tak velmi dobrý dojem, jenomže po skončení likvidace „povinných“ obětí se film přehoupne do druhé poloviny, v níž všechny další mrtvoly začnou být nemístně samoúčelné a dějové peripetie se omezí na vzájemné nahánění psychopata s hrdinkou. Atmosféra se automaticky začne vytrácet a ani „automobilová honička“ po lesní cestě nezvedne všeobecnou nudu, která ve filmu zavládne. Když pak všechno dojde až k šokující pointě, velmi místným se pak stane výkřik jedné z obětí: „Tohle nedává smysl“. Jako sbírka detailního gorefestu úchvatné, jako horor o psychopatovi s motivem absolutně mimo. (06.11.2005)

Nemám kdovíjak v lásce filmy, ve kterých stříkají hektolitry krve, proto jsem přes veskrze pochvalné recenze nečekala, že by se mi "Noc s nabroušenou břitvou" mohla líbit. A vida, od začátku do konce jsem byla takřka bez dechu přikována k monitoru, sledujíc střet dvojice dívek s vraždícím maniakem. Závěrečné rozuzlení mě zanechalo mírně rozpačitou, ani po letech nevím, jestli se mi takový konec líbil nebo ne... Každopádně zanechal nepěkné šlápoty v logice příběhu a v konečném důsledku kvůli toho strhávám hvězdičku. Ovšem jinak všechna čest: sice jednoduchý, avšak nečekaně strhující horror, u kterého jsem se ani chvíli nenudila. 80% (24.08.2009)

Rok 2003 byl pro filmový horror požehnáním. Dal totiž světu dvě opravdu mimořádná díla tohoto žánru: Dead End a právě Haute Tension. Zajímavé je, že za oběma snímky stojí francouzští tvůrci (i když Dead End je americký film). Haute Tension sice nedosahuje vybroušenosti svého kolegy/konkurenta, přesto vzbudil zaslouženou pozornost. Debut (?) Alexandra Ajy obsahuje mnoho silných scén, místy tak děsivých, že se na ně nedá jen tak zapomenout. Ale jeho největší a nejhrůzostrašnější devizou je, že smrtelné ZLO tentokrát nečíhá na své oběti někde v neznámu, na cizím neprozkoumaném teritoriu, kam za ním musíte přijít, ale právě naopak - najde si vás na vašem "vlastním hřišti", přijde za vámi až do zdánlivého bezpečí domova, a tam si vychutná vás i váš STRACH až do poslední mrtě. Tento obrácený (a v žánru dlouho nevvyužívaný) postup dělá Haute Tension ve srovnání s jeho příbuznými ještě nebezpečnějším. Kontroverzi pak zaručeně vyvolává pointa - možná trochu krkolomná, ale určitě nečekaná. Pro jedny je slabinou filmu, pro jiné jeho kladem. Ať tak či onak, tenhle kousek je ve světě filmové hrůzy jednoznačně Událost. (03.10.2006)

Vždycky, když někde někdo píše o slasherovém žánru a množství vyteklých tekutin a vyhřezlých orgánů v určitém filmu shazuje jako čajíčkovou záležitost, mě napadá, zda by dotyčný v případě, že by se nachomýtl u havárie a měl poskytnout první pomoc, dřív omdlel, pozvracel se nebo vzal roha. Napadalo mě to dávno předtím, než jsem se na svých pracovištích začala přesvědčovat na vlastní oči, do jakého stavu je schopná lidská bytost dostat sebe nebo druhé. Takže se nedá tak úplně říct, že by se jednalo o můj oblíbený žánr, i když bádání, co na tom ostatní vidí, nepostrádá na zajímavosti. Nicméně jsem se snažila nedat předsudkům šanci a atmosféra zoufalství kombinovaného s odhodláním mě u obrazovky držela poměrně dlouho bez reptání. Ovšem pointě musím poděkovat za zprostředkování pocitu bezmocného ležení na zemi poté, co vás někdo půl hodiny kopal do koulí. Ne že by můj smysl pro logiku věci byl kdovíjaký, ale tady dostal výstavní hysterický záchvat, válel se, kopal a ječel: "Já chci nějakej smysl a vysvětlení a chci a chci a chci!" Sakra, scénáristi, ujasněte si už jednou rozdíl mezi šokujícím vyvrcholením a donebevolající pitomostí nebo aspoň svoji nemohoucnost oslaďte dostatečným počtem cukrátek, která tomu nevděčnému rozmazlenému spratkovi zavřou hubu. A ze mě laskavě nedělejte blbce, já to většinou úspěšně zvládám sama. P.S. Jen tak mimochodem, román D. Koontze Intensity, z kterého film volně vychází, podobnou debilní pointu nemá. Možná by nebylo od věci nezkoušet být kreativní za každou cenu... (24.05.2011)

Tenhle film mě v mnohém příjemně překvapil - syrovou, civilní atmosférou (podstatně realističtější než u vizuálně vymazleného remaku Texaského masakru), několika silnými okamžiky (úvodní felace, probuzení se domněle mrtvé oběti), vynalézavostí vražd (uražená hlava, přišlápnutí těla na střepy pod ním), netradičním scénářem, upřednostňujícím místo klasického vybíjení stáda sledování vraha a unesené kamarádky a v neposlední řadě opravdu děsivým buranským zabijákem. A skvělou hudbou, samozřejmě. Negativ není moc a až na jedno se nezdají důležitá. Auto, které vypadlo z Jeepers Creepers, zbytečný, nesmyslný a co je nejhorší, strašně provařený konec, který by ve svém filmu nepoužil snad ani sběratel všech myslitelných klišé Uwe Boll, ale hlavně hrozná nuda a to od samotného začátku až do konce. Nejhorší je, že vůbec nechápu proč jsem se celou dobu tak strašlivě nudil, protože objektivně musím uznat, že tenhle film strmě ční nad americkou slasherovou produkci posledních let. (22.11.2005)