Noc s nabrúsenou britvou

Nuda. Napětí žádné, příběh je hloupý a nedává smysl. Pointa je laciná, až ubohá. Scénárista by se měl za tak trapné zakončení stydět. A pak jsou tu ještě ony sadistcké scény, které ocení hlavně teenageři, až si o nic budou vyprávět ve školních lavicích. ,,Ty vole, viděls jak si to tam dělal uříznutou hlavou?" Hm, viděl a co jako? (30.01.2006)

Prekvapivo dobrý horror z francúzskej produkcie. Je to naozaj ostrý snímok ako tá nabrúsená britva, ktorú si nesie vo svojom tuzemskom názve. Európsky slasher, ktorý sa veľmi dobre podaril. Atmosféra, ľakačky, vraždy, násilie... a i ten buranský vraždiaci maniak v monterkách a šiltovke sa mi videl dosť charismatický, aj keď bol vlastne len fiktívny. No a to konečné odhalenie je naozaj francúzske. *** (29.01.2008)

Suverénně nejlepší vyvražďovák. Napětí začne od první vteřiny, pak na pár minut přestane, ale potom společně se strachem tvoří stálici pocitů, které jsem při sledování zažíval. Hlavní postava je nejen krásná, ale absolutně netypicky se chová zcela logicky a rozumně. Vrah je sympaťák. Haute tension je počinem také naprosto nepředvídatelným (a to nepočítám jen závěr). Významné plus má u mě snímek i za hudbu, jak za geniální podkresovou, tak i dvojnásobné zaznění písně New Born od Muse (v době, kdy tuhle kapelu přecijenom neznalo zdaleka tolik lidí jako dneska). Vynikající byla obzvláště poprvé, kdy se na ni povedl bravurní střih. Pointa je dokonale překvapivá, i když nedává smysl. I v tom ale tentokrát jsem schopen nalézti krásu. A mimochodem, možná trochu spoilerík, ale při jedné z vražd, která mi udělala hroznou radost, se pozná, že film není točený v Hollywoodu... (16.12.2006)

K pořádnému hororu má tahle vyvražďovačka daleko. Lekacích scén je jako šafránu, i když stříkání krve a máchání břitvou a noži si užijete dosytosti. Tím to ale nechci shazovat, jen se to podle mě víc blíží tomu drama/thriller. Vyzvihnout by se dala zajímavá závěrečná pointa, u které si však člověk uvědomí, že to vlastně celé moc nedávalo smysl:) (23.10.2011)

Vždycky, když někde někdo píše o slasherovém žánru a množství vyteklých tekutin a vyhřezlých orgánů v určitém filmu shazuje jako čajíčkovou záležitost, mě napadá, zda by dotyčný v případě, že by se nachomýtl u havárie a měl poskytnout první pomoc, dřív omdlel, pozvracel se nebo vzal roha. Napadalo mě to dávno předtím, než jsem se na svých pracovištích začala přesvědčovat na vlastní oči, do jakého stavu je schopná lidská bytost dostat sebe nebo druhé. Takže se nedá tak úplně říct, že by se jednalo o můj oblíbený žánr, i když bádání, co na tom ostatní vidí, nepostrádá na zajímavosti. Nicméně jsem se snažila nedat předsudkům šanci a atmosféra zoufalství kombinovaného s odhodláním mě u obrazovky držela poměrně dlouho bez reptání. Ovšem pointě musím poděkovat za zprostředkování pocitu bezmocného ležení na zemi poté, co vás někdo půl hodiny kopal do koulí. Ne že by můj smysl pro logiku věci byl kdovíjaký, ale tady dostal výstavní hysterický záchvat, válel se, kopal a ječel: "Já chci nějakej smysl a vysvětlení a chci a chci a chci!" Sakra, scénáristi, ujasněte si už jednou rozdíl mezi šokujícím vyvrcholením a donebevolající pitomostí nebo aspoň svoji nemohoucnost oslaďte dostatečným počtem cukrátek, která tomu nevděčnému rozmazlenému spratkovi zavřou hubu. A ze mě laskavě nedělejte blbce, já to většinou úspěšně zvládám sama. P.S. Jen tak mimochodem, román D. Koontze Intensity, z kterého film volně vychází, podobnou debilní pointu nemá. Možná by nebylo od věci nezkoušet být kreativní za každou cenu... (24.05.2011)