Svatá hora
La montaña sagrada
The Holy Mountain
The Sacred Mountain
VOD (2)
Obsahy(1)
V skazenom svete poháňanom chamtivosťou vedie mocný alchymista muža, ktorý pripomína Krista, a s ním sedem materialisticky založených postáv na Svätú horu, kde dúfajú, že nájdu osvietenie. (Film Europe)
Videá (2)
Recenzie (181)
Musím přemýšlet proč tento snímek vůbec vznikl. Pan režisér chtěl asi provokovat. Bohužel jsem očekával nechutnosti nejvyššího řádu, které se zkrátka nedostavily. Na místo nich jsem měl možnost pouze vidět satirickou pouť napříč světem. Na této pouti chodí lidé více nazí než oblečení, protože pan režisér je asi úchyl a tímto filmem si chtěl splnit svůj dětský sen. To je snad jediné bizarní. Všechno to násilí nepředstavuje nic převratného, či nového, ale když si uvědomíme, že film pochází z roku 1973, tak si musíme připustit, že se mu, zcela jistě, nějaký ten pátek provokovat dařilo. Že bych se nudil, to ani ne. Film je přeci jen velmi orginální. Podobné filmy nevyhledávám, takže to byla úplná novinka, proto jsem ho s nevěřícným pohledem sledoval. Bohužel jsem ho sledoval drogově čistý, což byla najspíš chyba. Proto bych každému zpětně, kdo se na film teprve chystá, k němu doporučil houbičky, protože ty by ve vhodném množství mohly divácký zážitek podstatně umocnit. A hodnocení? Dávám 3* a asi čistě za orginalitu, protože film, jako takový, mi toho moc neřekl. ()
Povinná četba pre všetkých, ktorí si myslia, že najdivnejšie filmy tvorí David Lynch alebo Shinya Tsukamoto... Inak dosť by ma zaujímalo, ako vyzerá, resp. ako sa tvorí scenár niečoho takéhoto... S kamarátom sme dospeli k názoru, že najpravdepodobnejšia varianta je, že je napísaný na veľký LSD papier, ktorý je potom všetkým účastníkom (nielen hercom, ale úplne všetkým) prilepený na telo. Ťažké repliky si potom ľudia nemusia pamätať a aj herecké a iné výkony potom pôsobia "vierohodne"... ()
Moje první a zároveň asi také poslední setkání s Alejandrem Jodorowskym. Kupa beznohých a bezrukých zrůd, hoven, prcajících zvířátek a dalších zhovadilostí zaobalený religiózními symboly, které šly naprosto mimo mě. Dokoukáno rychloposuvem. Chápu, že pro někoho může být sledování Holy Mountain zážitkem srovnatelným s požitím LSD, ale pro mě to byl jeden dlouhej zkurvenej, koncentrovaně nudnej, zlej sen. ()
Svatá hora je pro většinu lidí asi těžko uchopitelný a nestravitelný film. Příběh zde nehraje roli a ani postavy a mluvené slovo. Slova spíše v některých momentech ilustrují a vedou jako mistr svého žáka. Filmový jazyk tak představuje spíše obraz, který je scénu od scény natlakovaný esoterickým symbolismem, což je hlavní podstata tohoto díla. Ale má v sobě obsaženo i něco z historické a politické mapy, resp. kritiku a ironizaci těchto témat. Jodorowsky prohlásil, že "žádá od filmu to, co většina Severoameričanů žádá od psychedelických drog" a výsledek je velmi osobitý. Na druhou stranu bych řekl, že ale většinu popcornového osazenstva začne velmi brzo nudit a svou groteskností či absurditou dožene tyto diváky k dojmu, že se jedná o "neskutečnou blbost" či "nechutnou frašku". Což na jednu stranu chápu, spousta scén tak může povrchně působit, ale nejdřív je nutné celý snímek vstřebat a zamyslet se, co vůbec autor chtěl sdělit, protože si myslím, že umělec tohoto kalibru nemá potřebu jen "exhibovat". Viz závěrečná tečka je po čertech krásně všeříkající finále. Na film se ani nedá koukat jako na běžný film, je spíše sám o sobě meditací a konfrontací se surrealismem a klade si za cíl pomocí šokantních scén, monologů a symbolismu otevřít divákovi oči či docílit změnu vědomí. Ne každý se ale opravdu tomuto filmu bude chtít otevřít a dokoukat ho, což je jediné mínus, ale jinak musím panu Jodorowskymu vskutku zatleskat! ()
Galéria (52)
Fotka © Producciones Zohar
Zaujímavosti (8)
- Extra segment DVD obsahuje jednu vystřiženou scénu, ve které máme možnost vidět dvě děti, z nichž jedno je nahá dívka. Ty sledují kříž vyrobený z televizních přijímačů. Ve svém komentáři Jodorowsky vysvětluje, proč musela být scéna smazána – matka dívky hrozila žalobou za potenciální pedofilii kvůli nahotě své dcery. (Emo-haunter)
- Snímek se inspiroval dílem „Výstup na horu Karmel“, což je duchovní pojednání španělského katolického mystika a básníka sv. Jana od Kříže. Film se rovněž inspiroval dílem „Analogie hory“ od spisovatele Reného Daumala. Konkrétně zde Jodorowsky zkoumá metafyzickou sílu hory. Daumal zemřel před dokončením svého díla, jedná se tedy o fragment, a Jodorowského improvizovaný konec tak poskytuje způsob, jak dokončit dílo originálním způsobem. (Emo-haunter)
- Alejandro Jodorowsky strávil před natáčením filmu týden se zenovým mistrem a během této doby vůbec nespal. (hippyman)
Súvisiace novinky
Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (viac)
Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)
Letošní program XIII. semináře britského filmu, který proběhne ve dnech 29. 11. - 2. 12. v Uherském Hradišti, pokračuje v tradici posledních ročníků, které se zaměřovaly na spojení britského filmu s… (viac)
Filmy Alejandra Jodorowského u nás zažívají v poslední době velkou renesanci. Po distribučním uvedení Krtka a Svaté hory na plátnech českých klubových kin byla k viděni retrospektiva jeho čtyř filmů na 34. LFŠ v Uherském Hradišti (kromě dvou zmíněných ještě Fando a Lis a Svatá krev), přičemž tyto filmy také nejsou u nás zas až tak nedostupné. Je všeobecně známo, že na jeho tvorbu musí být člověk připraven a být o ní alespoň trochu teoreticky informován, jinak její sledováni již po pár minutách prvního filmu vyvolá v divákovi trvalý odpor k tomuto autorovi. U mě osobně se takto nestalo, avšak až na téměř excelentního Krtka, jemuž absolutní hodnocení ubrala jen přílišná délka, nemohu říct, že se jedná o filmy, které bych s lidným svědomím doporučoval široké veřejnosti dále. Nicméně je zajímavé sledovat a zkoumat Jodorowského tvůrčí styl, který je pro jeho první tři celovečerní filmy až nápadně jednotný. Snad bude tedy následující desatero přínosem pro diváky, kteří se na jejich sledování teprve chystají, a naplní tak předpoklad, že kdo je připraven, není překvapen: 1) Absence děje v tradičním slova smyslu. Pokud celý příběh přece jen vykazuje tyto znaky anebo je roztříštěn do určitých fragmentárních sekvencí, má obojí neklasickou dramatickou strukturu, chybějí motivace, vyvrcholení, katarze. 2) Neočekávané a z části nelogické "dějové" zlomy. Během několika záběrů je Jodorowsky schopen přenést jádro dosud viděného do zcela odlišné dramatické roviny. 3) Surrealistické a snové prvky, které jsou obsaženy v téměř každé sekvenci. 4) Expozice v podobě komunikace s mladší generací. Ve Fando a Lis a Krtkovi sleduje divák explicitní dialog mezi hrdinou a dítětem, ve Svaté Hoře implicitní střet mezi hrdinou a masou pochodujících domorodců. 5) Hlavním motivem všech tří filmů je cesta. Ve Fando a Lis putují hrdinové na místo zvané Tar, v Krtkovi hlavní hrdina jen tak korzuje divokým západem a snaží se rozdávat spravedlnost, ve Svaté hoře se jedná o pouť na stejnojmenné místo spojenou s vizionářským viděním moderní společnosti. 6) Propracovaná vizuální stránka, použití vysoce kontrastních barev u černobílého Fando a Lis, široké spektrum u dalších dvou barevných filmů. Hloubka pole jako způsob kompozice mizanscény. 7) Kontrast mezi jednotlivými mizanscénami, jež se vyskytují v rámci jednoho filmu. 8) Pozoruhodná nediegetická zvuková stopa, téměř celé filmy provázejí ruchy, šumy, pískání, foukání větru. 9) Neklasický a nekontinuální střih. Velký celek střídá detail, osa bývá spíše orientační pomůckou než pevným střihovým pravidlem. 10) Již zmíněná divácká nevděčnost. Každou scény je potřeba nějakým způsobem interpretovat, což vyžaduje velkou diváckou aktivitu. Na Jodorowského filmy nelze jenom zírat a nechat se jimi manipulovat. Ke sledování je potřeba klid a dle potřeby filmu neuškodí, když si divák dá na chvíli pauzu. Osobně se tentokrát vůbec nedivím těm, kteří neskousli projekce na LFŠ, kdy byli nuceni Jodorowského filmy sledovat na jeden zátah v ne zrovna pohodlných podmínkách ve vydýchaném sále o teplotě blížíce se bodu varu, navíc ještě po někdy až hodinovém čekání z důvodu kapacity sálu. () (menej) (viac)